Když myšlenky na Marlene nezapudil sport, pomůže třeba alkohol. Rebecca uspořádá oslavu pro přátele, kde se usilovně opíjí. Nakonec se stejně s pláčem sesype. Ráno pak vystřídá smutnou opilost, kocovina podobného druhu. Fotky a časopisy týkající se její nešťastné lásky hodlá symbolicky spálit, což nakonec neudělá. Když se hned nato setká s Marlene v kuchyni, nechce se s ní vůbec bavit. Předtím než ji se slovy dej mi už konečně pokoj! nechá samotnou, řekne jí, že se nedokáže chovat, jakoby se mezi nimi vůbec k ničemu nedošlo.
Marlene přináší do oranžérie zapomenutou sklenku s vodou. Omlouvá se za naděje, které Rebecce dávala. Módní návrhářka ji opraví; nezlobí se na ni, nýbrž na vzniklou situaci. Nechce konkurovat svému bratrovi a ani ho neustále obelhávat.
Tristan v zámecké hale vyzvídá, proč nebyl s Marlene pozván na včerejší oslavu. Rebecca, pomáhající mu namísto komorníka Justuse s krabicí do schodů, jakmile se dozví, že jde o svatební dar, odchází, přičemž svého bratra nechává stát na schodišti.
Zatímco Tristan v No Limits mluví o svatbě jako o společenské události roku, chce jeho partnerka zničehonic obřad uspořádat v intimnější podobě, nejradši jen v rodinném kruhu. Když do klubu dorazí Rebecca, požaduje Tristan vysvětlení, proč se jedna druhé vyhýbají a nemluví spolu. Je to snad kvůli svatbě? Rebecca přisvědčí. Marlene událostem nešťastně přihlíží, aniž by se pokusila kamarádku zarazit.
Na bratrovu otázku, jaký že má vlastně se svatbou problém, odvětí Rebecca: Zamilovala jsem se.
Ano? A co? nechápe souvislost Tristan.
Do Marlene, dodává hned nato Rebecca.
Do koho?? nevěří svým uším Tristan.
Zamilovala jsem se do Marlene, zopakuje vcelku Rebecca.
Tristanovi asi konečně došlo, proč plánoval svatbu sám...