apríl

 

/starring Ren, Lucy, Xena, Gabriela, zvláštní agenti FBI Floyd a Bocheová, dopravní policistka Kinsocková/

 

 

 

[Dům Ren O´Connorové, Los Angeles CA, 1. duben 1998]

 

Ren [R]: "Ahoj, Lucko, kde se tu bereš tak pozdě večer? A co to máš na sobě?"

Xena [X]: "Rychle zavři dveře! A neříkej mi Lucko, jsem Xena."

R: [Směje se] "Xena...? Hm, tak jo. Poslyš, vy jste něco slavili? Ale ne, já zapomněla, vždyť je dneska první apríl!"

X: "Apríl neapríl, nemám čas vysvětlovat, za chvilku tu mohou být. A Lucka vážně nejsem."

R: [Povytáhne obočí a mrkne] "Fajn, fajn, nejsi Lucka, věřím ti. Jo, a kdo tu může být?"

X: "Policie."

R: "Neříkej? Cos provedla? Vyloupilas banku?"

X: [Ukáže na okno] "Však on tě smích přejde." [Venku za oknem se objevují červenomodrá policejní světla. Sirény se rozléhají po okolí] "Ren, návštěva je tady! Musíš je zdržet! [Rozhlédne se] "Kde je koupelna??"

R: [Zmateně] "Cože, koupelna?! Tam... vzadu... Lucko, co se stalo?? Heleď, jestli jde o žert, tak se moc nepoved."

X: "Ren!! Zdrž tu policii!!"

 

[Ozve se domovní zvonek]

 

R: [Otevírá dveře] "Dobrý veřer. Co si přejete?"

Hocheová: [H] "FBI."

Floyd: [F] "Zvláštní agenti Hocheová - Floyd. Kde je ta žena, co před chvilkou vešla do domu?"

R: "To musí být omyl, sem nikdo nevešel."

H: "Naši lidé ji viděli."

R: "Mohli vidět pouze mne, stála jsem na prahu a pak zašla zpátky dovnitř. Věřte, v mém domě kromě mě nikdo není."

F: "Dovolíte, abychom se přesvědčili?"

R: "Jestli máte povolení..."

H: "Ne, ale klidně si ho opatříme. A váš dům pak rozmontujeme do posledního šroubku."

R: "Mohla bych vás taky zažalovat."

F: "To můžeme udělat i my a způsobit vám spoustu dalších nepříjemností. Líp pro vás, když budete okamžitě spolupracovat."

R: "Dobře, dobře, pojďte dál, ale na nic mi tu nesahejte!"

 

[Agenti v doprovodu Ren prohledají dům od půdy po sklep]

F: "Ještě koupelnu."

R: "Tam ale nikdo není!"

 

[V koupelně je napuštěná vana, saponátová pěna téměř přetéká přes její okraj]

R: "Vidíte? Zrovna jsem se chtěla koupat. Teď mi kvůli vám stydne voda."

H: "V pořádku. Tedy promiňte, že jsme obtěžovali."

 

R: [Vyprovodí federální úředníky z domu, pak se rychle vrací do koupelny] "Už jsou pryč, Lucko! Můžeš ven."

X: [Vylézá z vany a odhazuje brčko, kterým ve vodě dýchala] "Díky, Ren, bylas báječná. Jen mi neříkej Lucko. Vážně jsem Xena."

R: [Hystericky] "Prosím tě, dej už s tím pokoj! Mám ráda legraci, ale čeho je moc... vysvětlíš mi..."

X: "Za chvilku. Až přijdou."

R: "Kdo, probůh, zas přijde??"

X: "Tvá kolegyně Lucy s mojí přítelkyní Gabrielou."

R: "Ježíš, co je zas tohle za blbost?!"

X: "Je to tak. Gáby šla k Lucy a já k tobě. U tebe máme sraz."

R: "Vůbec ti nerozumím! A svleč se, vem si tenhle župan, musíme usušit tvý šaty." [Odejde z koupelny]

 

X: [Přijde do obývací haly] "Docela bych se napila, nemáš hlt koňaku?"

R: "Mám. Odkdy piješ koňak, Luc... pardon: Xeno?"

X: "Odjakživa, tedy rok. Od doby, co jsem se narodila."

R: [Kroutí hlavou a beze slov nalévá dvě sklenky alkoholu]

X: "Jsi vážně celá Gáby, dokonalé dvojče. Poslyš, Ren... ty a Lucy... spíte spolu? My s Gabrielou ano."

R: "Co??!!"

X: "Tak spíte spolu, nebo ne?"

R: "Nespíme. A nevím, Lucko, kam tímhle míříš."

X: "Proč spolu nespíte? Na co čekáte? Až vám bude šedesát? To se nemáte rády?"

R: [Jízlivě] "Máme se rády, aspoň myslím. A proč spolu nespíme? To tedy opravdu nevím. Nikdys nic podobného nenavrhla."

X: "Chtělas říct, že Lucy nikdy nic podobného nenavrhla, ne?"

R: [Mávne rukou, neodpoví a obrátí do sebe sklenku]

X: "Když Lucy nic podobného nenavrhla, musíš to udělat sama. Jako Gabriela... ta mi řekne mám chuť pomilovat svýho kluka... tím teda myslí mě, samosebou, dělá si legraci, no a pak..." [Zasněně se usměje] "Jak ta umí... rozpínat džínsy zoubkama...!"

R: "Pořád nevím, oč ti jde. A vůbec, když jsi Xena, odkdy nosíš džínsy, he?? Není v tom rozpor?? Xena přece nosila koženou suknici a kovové chrániče!"

X: "Jistě, já ale nejsem pravá Xena."

R: "Přirozeně!"

X: "Tak se už nezlob, za chvilku se všechno dozvíš. A teď... máme ještě pár minut... co kdybys zkusila rozepnout můj župan zoubkama... mmm?"

R: "Nejdeš na to moc zhurta?! Nemyslíš, že bychom si o tomhle všem měly nejdřív v klidu popovídat?"

 

[Opět se ozve zazvonění]

 

R: [Otevře a zůstane neschopna slov mezi dveřmi; na prahu stojí její zrcadlový obraz s další Lucy po boku] "Po... po... jďte obě dál..."

X: "Vidíš, Ren? Nelhala jsem ti. Tohle je pravá Lucy a tohle je má Gabriela."

[Skutečná Lucy a skutečná Ren jsou v šoku]

Lucy [L]: "Vysvětlí mi konečně někdo, co se tady děje?! Kdo vlastně jste??"

Gabriela: [G] "Budete se divit. Jsme klony. Opatřili si vaše vlasy, kus nehtu nebo kůže a vyrobili vaše dvojnice."

R: "Ale kdo a proč??!"

X: "Jedna soukromá firma dotovaná vojenským komplexem. Projekt Perfect Double začal v roce 96 a jeho úkol spočíval ve vytvoření dokonalých dvojníků, kterými by šlo za nebezpečných situací nahrazovat významné osobnosti, v prvé řadě politiky. Vědec pracující na finální fázi projektu měl asi v oblibě princeznu bojovnici, že se rozhodl při prvním pokusu naklonovat zrovna vás dvě a své výrobky pojmenovat po Xeně a Gabriele. Nenarodily jsme se jako malé děti, nýbrž nás vyvinuli metodou rychlených klonů, jako dospělé jedince, po desetiměsíčním zrání v živném roztoku. Prve jsem ti říkala, Ren, že je mi přesně jeden rok. Nelhala jsem."

L: "Neuvěřitelné...!"

G: "Ano. Ale pravdivé."

R: "A proč vás stíhá FBI?"

X: "Jak už jsem řekla, jsme laboratorní morčata. Po skončení experimentu nás měl příslušný vědec trvale izolovat. Snad se v něm hnulo svědomí, snad má seriál o Xeně příliš rád, neudělal to. Naopak, umožnil nám z laboratoří utéci, a dokonce poradil, kde se máme ukrýt. Právě tam teď směřujeme. Tady jsme jen proto, abychom se setkaly s vámi - moc jsme toužili poznat svoje předlohy a tak trochu i matky... Od okamžiku, kdy celá věc s naším útěkem praskla, se nás mocenský aparát pokouší chytit."

R: "Chtějí vás zabít?"

G: "To snad ne, ale kdo by riskoval, že stráví zbytek života za drátěným plotem?"

 

X: [Po chvilce mlčení] "Teď už se s vámi rozloučíme."

L: "Kam půjdete?"

X: "Nezlobte se, ale tohle nemůžeme prozradit ani vám."

 

[Ren s Lucy zůstanou v hale samy]

R: "Je tohle vůbec možné...?! A já, Lucko, myslela, že mě chceš vyvést aprílem..."

L: "To samé napadlo i mě, když k nám přišla ta... Gabriela. Víš, ona vedla velmi zvláštní řeči, tobě nepodobné... jako že... že... zkrátka mi chtěla rozpínat džíny zubama."

R: "No, jasně, a pomilovat svýho kluka, že?"

L: "Jak tohle víš, Ren??"

R: "O totéž mě žádala ta Xena."

L: "Ale ne...?"

R: "Ba jo."

L: [Hlasitě se nadýchne a nervózně promluví] "To byl zas den... radši už půjdu, je skoro půlnoc. Ahoj."

R: "Dobrou noc, Lucko. Vydařený apríl, což?"

 

***

 

[O týden později]

 

[Lucy vychází z domu a odemyká své pajero. Těsně za ní zastavuje žluté taxi s Ren. Obě herečky nastupují do pajera, které se vzápětí rozjíždí]

L: "Copak se děje?"

R: "Musím s tebou mluvit, Lucko."

L: "Stalo se něco?"

R: "Vlastně jo. Ode dne, kdy se u nás objevily ty... naše klony... pořád na to myslím."

L: "Na co myslíš?"

R: "Na to, co říkala Gabriela. Ptala se mě, jestli my dvě spolu spíme."

L: "A cos jí řekla?"

R: "Pravdu. Že ne. A ona chtěla vědět proč ne. Jestli prý čekáme, až nám bude šedesát."

L: [Mlčí]

R: "Pořád na to myslím a při tom mám čím dál větší chuť... pomilovat svýho kluka." [Vrhne se Lucy na klín a uchopí opasek jejích kalhot do zubů] "Grrrrrr...!!"

L: [Překvapeně] "Co blázníš, Ren?! Okamžitě ze mě slez, nebo se nabouráme!!"

R: "Neslezu!!" [Škube opaskem a pomáhá si oběma rukama]

L: "Ren!! Přestaň!!" [Ztrácí vládu nad vozem a ten sjíždí mimo vozovku - dolů ze svahu] "Zbláznila ses??!!"

R: "Možná!" [Džíny jsou už rozepnuté a Ren je zuřivě rve z Lucy. Nahoře na silnici staví policejní vůz]

L: "Ren, dost! Jau!!" [Přestane se bránit a sešpulí ústa do smyslného úsměvu. S přimhouřenýma očima si natáhne nohy přes obě sedačky a opře svá záda o dveře. Její hlas zazní nejistě] "Někdo nás uvidí..."

[Zezhora od silnice sbíhá ke stojícímu pajeru mladá policistka]

R: "Neuvidí nás, máš přece na sklech černý fólie!" [Kousne Lucy nad koleno] "Mhmmm... mít takhle dlouhý stehna, jsem už třikrát miss world!!" [Stahuje Lucy kalhotky] "Ó jé! Netušila jsem, že jsi chlupatá jak medvídek. Rrrrrrrrr... jsem na svýho kluka tak nadupaná!!" [Dává si Lucyiny nohy na ramena a kouše ji do stehen. Pomalu se dostává výš a výš]

[Dveře vozu se náhle otvírají a Lucy padá po zádech ven. Ren ji chytí za nohu a policistka, která pajero otevřela, ztlumí Lucyin pád celou svojí vahou. Dveře vozu se rychle zavírají]

Policistka Kinsocková [K]: "Eee... umh... uh..."

L: [Rozpačitě stojí, červená se a stahuje si maskáčové triko přes downless] "Já tedy... mmm... ehm... pardon..."

K: [Pozná populární herečku] "To jste vy...?!! Chtěla jsem vám... nechtěla jsem... vás..."

[Dveře pajera se otevřou a objeví se hlava Ren] "Strážníku, my... měly jsme poruchu, už jsme ji odstranily a... hned... odjedem." [Nenápadně podává Lucy její kalhotky]

L: [S obtížemi si kalhotky obléká] "Promiňte, strážníku..."

K: "Nedám vám pokutu, i když jsem původně chtěla. Příště laskavě... vy a vaše... ehm... sympatická kolegyně, odstraňujte poruchy na místech, kam není zákaz vjezdu, ano?"

L: "Jistě, strážníku, a děkuju!"

 

[Pajero vjíždí zpátky na vozovku]

 

L: "Neskutečný trapas! Příšerné! Už nikdy --!"

R: [Naléhavě, až prosebně] "Lucko!! Neříkej už nikdy!! Ten trapas přežijem a... vždyť jsem se tě ještě ani nedotkla! Přece to takhle neskončí!! Tak Lucko!!"

L: [Se smířlivým úsměvem] "Nenechalas mě domluvit. Chtěla jsem říct už nikdy v autě." [Hodí Ren svoje džínsy] "Rozpínání kalhot zoubkama ti moc nejde, tak pěkně trénuj, až přijedem ke mně domů, předvedeš mi, jestli to už umíš..."



(c) 2001 GL&VR


[ zpět legrácky ]