naše nová třídní


Letní prázdniny uběhnou jak voda a po nich nastane dlouhý, ba přímo nekonečný nový školní rok. Nejinak tomu bývalo i u nás v Dolních Blátovicích. Podmáčená budova dívčího gymnázia ožila veselým smíchem čtyř ročníků studentek, které se původně hlásily na průmyslovku, a malá okénka školy, nad jejímž průčelím se z pod omítky dral vybledlý, přes půl století starý nápis Gasthaus, zazářila mile žlutou barvou úsporných, dvacetiwatových žárovek. Důstojné kročeje ředitele i čtyř třídních profesorek střídal v mezaninu poklus nemnoha párů dívčích trepek, a okázalé dobrý den se zde měnívalo v důvěrné čau, Koljo – pozdrav určený normalizační soše kosmonauta v nadživotní velikosti.

Vyučování v čele s profesorkou Slupkovou, přezdívanou Suchá lípa, nebývalo z nejpestřejších. Komisní žena nejistého věku, pohlaví i vyznání – s jedinou ozdobou – dioptrickými brýlemi – nedokázala naše mládí zaujmout a dlouhé hodiny jejího výkladu se pro nás stávaly pravým utrpením.

Nuda nás neopouštěla ani mimo školu, neboť život v Dolních Blátovicích neoplýval příliš velkým vzrušením. Jedinou zábavu široko daleko přinášel biograf Malibu, který byl po vytunelování kulturního domu přesunut do opuštěného, rovněž vytunelovaného vepřína. Mnohé z nás studentek třetího ročníku gymnázia navštěvovaly Malibu v doprovodu místních chlapců, aby po hodinách strávených ve frontě jen stěží poznaly, jaký film běží, neboť reproduktory někdo ukradl a promítač, vyhlášený opilec Šorejs, zapomněl zaostřit objektiv a usnul.


Všeobecný marasmus měl v Dolních Blátovicích skončit až příchodem nové třídní profesorky.

"Ženy!!" oslovila nás nezvyklým způsobem. "Jsem Trojanová – vaše nová třídní – naučím vás vše, co neumíte!"

Věk dvacet sedm, výška šest stop, maskáčové triko, a na paži tetování Daisy, you broke my heart v nás vzbuzovaly naděje, že se náš nudný život konečně od základů změní.

A opravdu: změna byla okamžitá. Nová třídní, které se neřeklo jinak než majore, přednášela tu o dívčí válce, tu o Johance z Arku, jindy se v hodinách pouštělo video s princeznou bojovnicí a následně diskutoval ženský subtext. Hlavním tématem vyučování se stal konec patriarchátu a příspěvky na toto téma nebraly konce.

"Ženy!!" hlásala často Trojanová. "Nebuďte ovce! Přestaňte být bágly na sedačkách spolujezdců! Chopte se samy volantu! A řidiče vyhoďte za jízdy!!"

"Prosím, to by se naši chlapci zlobili," namítala nesměle spolužačka Nováková.

"K čertu s nimi!" hřímala naše třídní. "Vyměňte je za přítelkyně!"


Ani hodiny tělocviku už nebyly co dřív. Míčové hry i gymnastiku nahradila vojenská příprava, z jejíchž dovedností jsme nezůstaly ničeho ušetřeny; plazení v minovém poli, seskok padákem, ostrá střelba, jízda transportérem za noci, a automat škorpion se stal naším věrným druhem. Vždy, když jsme při vyučování na tabuli objevily nápis Sraz v patnáct nula nula na kótě 326, neznala naše radost mezí. Celé rozdychtěné jsme ve svém volnu přicházely za naší novou třídní na nedaleký kopec Bouřňák, kde začínaly pravidelné bojové hry.


Rodičům byla tato aktivita velmi podezřelá, když jsme ale v pololetí přinesly samé jedničky, nechali nás být a vůbec jim nevadilo, že nesvlékáme maskáče ani na noc, že místo pletení a šití olejujeme samonabíjecí zbraně, že krk mnohých z nás zdobí namísto křížku labrys, ruce pak tetování Moničko, zlomilas mi srdíčko.


Dobře informovaný ředitel Horázný – jediný muž na škole – šířil o nové třídní nehezké fámy. Podle něj měla být militantní feministka, co přišla o rozum poté, když byla jako žoldnéř na africké frontě zahrabána nepřítelem na tři dni do písku při teplotě vzduchu 69,6 ° C. Ředitel ztišoval hlas a ihned dodával, že zámořská rozvědka naši třídní registruje pod jménem Lesbická Alí – což je šéfka nebezpečných ženských bojůvek, mající v balíčku karet hledaných osob károvou jedničku.

My, studentky, jsme podobné pomluvy samosebou odmítaly a obviňovaly ředitele ze sexismu. Jednoho dne se však ukázalo, že měl pravdu. Tehdy naše nová třídní slavnostně oznámila:

"Ženy!! Propustila jsem ředitele školy! Inženýr Horázný blbec byl... nehorázný! A navíc chlap! Teď jsem ředitelkou já! A jako taková co nejdřív zavolám New York, aby nás přijali do OSN! Plot školního pozemku poslouží coby státní hranice! Ať žije náš ženský stát Feminland!!"

Nadšené výkřiky nás přítomných dívek neutichaly, přesto jsme vskrytu duše poněkud zapochybovaly o duševním zdraví naší oblíbené třídní.


Jobovy zvěsti se šíří rychlostí blesku, proto zbylé tři profesorky i jejich žákyně opustily preventivně gymnázium, mezitímco my, studentky třetího járu, vyráběly hraniční cedule s nápisy Feminland – Keep out – Using deadly force authorised. Až nyní jsme pochopily, proč nás Trojanová nutila zakopávat na kótě 326 tolik zbraní. Ty teď musely být přesunuty do naší školy, ze které se tím stala nejhůř dobitelná pevnost v celé Evropě.


Propuštěný ředitel Horázný se nehodlal své funkce jenom tak vzdát a přivolal na místo hlídku policie.

K jejímu zahnání nám postačily dva útočné granáty. Oddíl rychlého nasazení vydržel o něco déle, aby se po pár minutách dal za střelby houfnic na zběsilý útěk. Narychlo přivezený náměstek ministra zhodnotil situaci svérázně: "Teroristky nedělám. To ať si vyřídí Amíci. Kdyby mě někdo sháněl, jsem na dovolené. Telefony neberu." A odjel služebním vozem neznámo kam.


Za večeního soumraku se před budovu školy v Dolních Blátovicích začaly snášet temné stíny výsadkářů z oddílu Delta. Bývalý ředitel Horázný je uvítal plynnou kosmopolitní angličtinou:

"Herzlich willkommen, boys!"

Šéf zásahu brigádní generál A.J. Daniels s macarthurovskou lulkou v zubech klidně odpovídal:

"O.K., O.K. Where are the terrorists?"

"Here in der school, mon ženeral. Vede je Lehrerin, co je kompletně tentononc... irre, I mean fool."

"Oh yea, understand, a crazy teacher," přežvýkl ležérně Daniels. "No problem."

"I don´t think so, sir. Crazy teacher je totiž Trojanová, called Lesbická Alí."

Daniels překousl lulku. "WHAT DID YOU SAY??!! LESBIAN ALI??!!"

Po jeho slovech se v očích speciálů objevil strach. Někteří svalovci dokonce zaplakali, jiní prosili polního kaplana o rozhřešení.

"Trojanova...! Lesbian Ali...! Oh God...!" mumlal si pro sebe zdrcený Daniels a jeho rty se viditelně chvěly.


Budovu dívčího gymnázia obklopily štáby zpravodajských televizí z celého světa a přesně o půlnoci propukla bitva, jaká nemá v historii Dolních Blátovic obdoby. Oblohu rozsvěcovaly barevné světlice jedna za druhou, křižovaly střely s plochou drahou letu, a minometná palba zněla na míle daleko. Generál Daniels, skrytý v zákopech, usilovně požadoval přivolání loďstva z Perského zálivu. Poté, co byl ústředím informován, že v Čechách není moře, komentoval celou věc slovy "fucking land!" a rozbil satelitní telefon o hlavu spojového seržanta.


S příchodem rána začala oddílu Delta docházet munice a vítězství bylo na dosah ruky. Jenže... osud si přál pravý opak. Naše až dosud statečná velitelka se za úsvitu konečně dovolala do OSN a po neúspěšném pokusu zaregistrovat její vysněný stát Feminland se úplně sesypala. Usedla na zem a s podivným leskem v očích zaklepala na pažbu samopalu. "Ten biftek je tvrdý jak žula..." prohlásila. Pak luskla prsty na vojáky Delty, kteří právě vpadli do třídy. "Číšníku! Doneste mi uzené se šlehačkou! Protřepat, ale nemíchat, Andulko!"

Pochopily jsme, že je s námi konec, a složily zbraně. To už řízkové ze zvláštího oddílu vynášeli naši třídní ven. Její hlas imitující nádražní amplion zněl vybombardovanou budovou gymnázia: "Na čtvrtou kolej přijel osobní vlak z Říčan – Čerčan – Stránčic...! Pozor u čtvrté koleje...!"



Každá porážka znamená bolest a ponížení. Obé jsme poznaly v plné míře. Ve škole opět zavládl patriarchát, z naší dívčí roty se staly poslušné pipky – odložily jsme labrys i něžné přítelkyně, řídítka mopedů předaly zpět chlapcům. Naše svaly změkly, maskáče i kanady vzaly za své, tetování byla potupně odstraněna. Do školních škamen se vrátili smutek, zmar, a bohužel také bývalá třídní Suchá lípa s ředitelem Horázným. Sedaly jsme do lavic zchlíplé, vědomy si skutečnosti, že z trpkého údělu žen už není úniku.

Až za šest měsíců, v první podzimní den, rozzářil naše pobledlé tváře znovu úsměv. Na tabuli se po velké přestávce zničehonic objevil důvěrně známý nápis Sraz v patnáct nula nula na kótě 326...



(c) 2003 GL&VR


[ zpět legrácky ]