|
(Manuela přichází do bytu slečny von Bernburg, stojí u dveří, mlčí)
slečna von Bernburg: Was willst du denn? – Nun! – Du bist doch gekommen, um mir etwas zu sagen. slečna von Bernburg: Copak chceš? – Tak co?! – Když už jsi sem přišla, chceš mi asi něco říct. Manuela: (obrací se obličejem ke zdi, drmolí) Schiller ist am neunzehnten Mai achtzehnhundertfünf gestorben. "Die Räuber" sind sein Hauptwerk aus der Sturm und Drang Periode. Goethe stand ihm persönlich und künstlerisch am nächsten. Und "Die Jungfrau von Orlean" und "Maria Stuart" sind zwei seine größten Frauengestalten. – – Ich weiß alles. Ich hab auch alles gelernt. Aber in der Klasse, wenn Sie mich immer so kalt anschauen, dann… ist alles… weg… Manuela: (obrací se obličejem ke zdi, drmolí) Schiller zemřel devatenáctého května roku osmnáct set pět. "Loupežníci" jsou jeho stěžejní dílo z období "bouře a vzdoru". Goethe mu stál umělecky i osobně nejblíž a "Panna orleánská" a "Marie Stuartovna" jsou jeho největší ženské postavy. – – Já tohle všechno vím. Vždyť jsem se to také učila. Jenže ve třídě, když se na mě podíváte tím studeným pohledem, tak… najednou všechno… zapomenu… slečna von Bernburg: Komm. – – Komm mal her. – Setz dich hin. – – Bist du aber ein seltsames Kind. – Warum weinst du? slečna von Bernburg: Pojď. – – Pojď sem. – Tady se posaď. – – Jsi ty ale zvláštní dívka. – Proč pláčeš? Manuela: (sedá si, pokládá hlavu na stůl, pláče) Ich weiß nicht. Manuela: (sedá si, pokládá hlavu na stůl, pláče) Já nevím. slečna von Bernburg: Oder ist es ein Grund, der du mir nicht sagen kannst? slečna von Bernburg: Nebo existuje důvod, o kterém se mnou nemůžeš mluvit? Manuela: Ich will Ihnen alles sagen. Hier ist mein Tagebuch. Ihnen gebe es. Sie dürfen alles wissen. Manuela: S vámi chci mluvit o všem. Tady je můj deník. Vám ho půjčím. Vy o mně smíte vědět všecko. slečna von Bernburg: Sich gegenseitig vertrauen ist etwas Schönes… (podává dívce kapesník) Hier, wisch dir mal die Tränen ab. slečna von Bernburg: Navzájem si důvěřovat je moc hezká věc… (podává dívce kapesník) Na, otři si ty slzy. Manuela: Ja. Manuela: Ano. slečna von Bernburg: So. – Und jetzt sag mir mal, was mit dir los ist. slečna von Bernburg: Tak: A teď mi konečně řekni, co se s tebou děje. Manuela: Im Schlafsaal, wenn Sie mir gute Nacht sagen und... und dann weggehen, da muss ich Ihnen nach starren. Ich möchte aufstehen und zu Ihnen kommen. – – Aber ich weiß ja, dass ich es nicht darf. – Sie sind immer so… Sie sind immer so weit weg… Manuela: Na ubytovně, vždycky, když mi dáte dobrou noc a… a pak odejdete, dívám se pořád za vámi. Chce se mi pokaždé vstát a jít za vámi. Jenže moc dobře vím, že tohle nesmím udělat. – Jste ode mě pořád tak… jste ode mě pořád tak strašně daleko… slečna von Bernburg: (vstává, přechází, přehazuje deník z ruky do ruky) Du weißt doch, dass ich keinerlei Ausnahmen machen kann. Ihr seid alle meine Kinder, ich gehöre nicht nur zu dir, ich gehör zu allen. Was sollten die Anderen sagen? Das verstehst du doch. Ich hab euch alle lieb. – – Wenn du das nächste Mal in der Klasse nicht antworten kannst, denk dran. – Aber ich glaub, das wird jetzt gar nicht mehr vorkommen. – Es ist auch höchste Zeit. – Schau mal, Meinhardis: minus – minus – – – minus, minus, minus. slečna von Bernburg: (vstává, přechází, přehazuje deník z ruky do ruky) Výjimky nemůžu dělat v žádném případě, to přece dobře víš. Co by tomu řekly ostatní? Všechny jste mé svěřenky, nepatřím jen tobě, patřím vám všem, to přece musíš pochopit. Všechny vás mám ráda. – – Až mi zas ve třídě nebudeš moci odpovědět, vzpomeň si na to. - Ovšem pevně věřím, že se ti to už víckrát nestane. – Je taky nejvyšší čas. – Posuď sama, Meinhardis(-ová): mínus – mínus – – – mínus, mínus, mínus. Manuela: Das wird... Das wird anders werden. Manuela: To se teď... To se teď změní. slečna von Bernburg: Wenn sich deine Noten verbessern, kann du auch in der Theatervorstellung mitwirken. slečna von Bernburg: Pokud se zlepší tvůj prospěch, můžeš si zahrát v našem divadelním představení. Manuela: Wirklich? Manuela: Opravdu? slečna von Bernburg: Ja. slečna von Bernburg: Ano. |
