|
(dívky tančí, Alexandra sedí stranou, přichází Manuela s
hrnkem punče, sedá si)
Manuela: Prosit, Alexandra. - Was hast du denn? Warum schaust du mich so an? Manuela: Na zdraví, Alexandro. - Co je to s tebou? Proč se na mě tak díváš? Alexandra: (závistivě) Du bist glücklich. Alexandra: (závistivě) Ty jsi šťastná. Manuela: Ja! Sehr, sehr glücklich. Heute schon. (nabízí Alexandře punč) Möchtest du kosten? Manuela: Jsem! Moc, moc šťastná! Dnes už jsem. (nabízí Alexandře punč) Chceš ochutnat? Alexandra: Nein. Alexandra: Ne. Manuela: Schmeckt gut... herrlich... schmeckt wunderbar... (pije punč) Manuela: Je moc dobrý... skvělý... chutná báječně... (pije punč) Alexandra: (závistivě) Ich hab euch gesehen. Alexandra: (závistivě) Viděla jsem vás. Manuela: Wen? Was hast du gesehen? Manuela: Koho? Cože jsi viděla? Alexandra: Dich und Fräulein von Bernburg. Sonntag Nacht. Als dich auf ihr Zimmer mitnahm. Alexandra: Tebe a slečnu von Bernburg. V neděli v noci. Když tě vzala do svého pokoje. Manuela: Schade. Es tut mir Leid, das war mein Geheimnis... Manuela: Škoda. To mě moc mrzí. Bylo to mé tajemství... Alexandra: Ich verrate dich nicht. Hab keine Angst. Alexandra: Já to nikomu nepovím. Nemusíš se bát. Manuela: Angst?! Wovon soll ich denn Angst haben? Manuela: Bát se?! Proč bych se měla něčeho bát? Alexandra: (zlomyslně) Wenn das die Racket wüsste... Alexandra: (zlomyslně) Kdyby to věděla Racketka... Manuela: Was fällt dir denn ein?! Was redest du denn da?! Manuela: Jak tě tohle napadlo?! O čem to mluvíš?! Alexandra: Nichts, Manuela. Ich beneide dich nur, aber die Racket... Alexandra: O ničem, Manuelo. Já ti jen závidím, ale Racketka... Manuela: (posměšně vybuchne) DIE RACKET, DIE RACKET, DIE RACKET!! DIE KANN FRÄULEIN VON BERNBURG NICHT EINMAL DIE STIEFEL PUTZEN!! (vstává, zvedá hrnek s punčem, směje se, odchází, mluví posměšně) Prosit! Manuela: (posměšně vybuchne) RACKETKA, RACKETKA, RACKETKA!! TA ŽENSKÁ NESAHÁ SLEČNĚ VON BERNBURG ANI KE KOTNÍKÚM!! (vstává, zvedá hrnek s punčem, směje se, odchází, mluví posměšně) Na zdraví! (Alexandra jde k bytu slečny von Racket) slečna von Racket: (otevírá dveře, je nepříjemná, mluví netrpělivě) Was ist denn?! Warum störst du mich denn?! Warum bist du nicht bei den Anderen?! slečna von Racket: (otevírá dveře, je nepříjemná, mluví netrpělivě) Co se stalo?! Proč mě teď rušíš?! Proč nejsi s ostatními?! Alexandra: Weil Manuela von Meinhardis total betrunken ist. Alexandra: Protože Manuela von Meinhardis je namol opilá. slečna von Racket: (chytá Alexandru za paže, zděšeně) Be... betrunken... Da... das... das ist doch nicht möglich...! Das... das kann doch nicht...! Bist du sicher...?! slečna von Racket: (chytá Alexandru za paže, zděšeně) O... opilá... To... to... to přece není možné...! To... to nemůže být...! Je to pravda...?! Alexandra: Ich lüge nie! Alexandra: Já nikdy nelžu! |
