|
(Manuela odchází z pokoje slečny von Bernburg, pláče, jde jako
loutka, míjí představenou, představená jde ke slečně von Bernburg)
představená: Sie haben mit Meinhardis gesprochen. představená: Mluvila jste s Meinhardis(-ovou). slečna von Bernburg: Jawohl. slečna von Bernburg: Ano. představená: Obwohl ich es Ihnen verboten habe. představená: Přesto, že jsem vám to zakázala. slečna von Bernburg: Ich glaube, ich kann das vor meinem Gewissen verantworten, Frau Oberin. slečna von Bernburg: Pevně věřím, že mé svědomí zůstalo přesto čisté, paní představená. představená: Ich erwarte Sie auf meinem Zimmer. představená: Očekávám vás ve svém pokoji. (střih na chodbu, Manuela jde jako loutka, potkává Alexandru) Alexandra: Manuela…! Manuela… das hab ich wirklich nicht gewollt… Alexandra: Manuelo…! Manuelo… tohle jsem opravdu nechtěla… (Manuela nereaguje, střih do pokoje představené) představená: Ich nehme Ihren Entschluss das Stift zu verlassen zur Kenntnis. Ohne Weiteres. Sie ersparen mir damit die peinliche Kündigung. Aber ich gehe noch weiter: Ich mache mir Vorwürfe, Sie jemals hier aufgenommen zu haben. Aber das geschah damals nur deshalb, weil Ihre königliche Hoheit Sie empfohlen hat, denn ich merkte schon bei unserer ersten Besprechung, die passt nicht hierher. představená: Vaši žádost odejít z tohoto ústavu vezmu navědomí. Bez dalších detailů. Ušetříte mě tím trapné povinnosti dát vám výpověď. Ale to není všechno: Velmi si vyčítám, že jsem vás sem vůbec kdy přijala. Ovšem k tomu tehdy došlo jen proto, že vás doporučila Její královská Výsost, neboť už při našem prvním rozhovoru mi bylo jasné, že se sem nehodíte. slečna von Bernburg: Das sind wir wohl zum ersten und zum letzten Mal der gleichen Ansicht gewesen, Frau Oberin. slečna von Bernburg: Tak to jsme měly poprvé a naposled ten samý názor, paní představená. představená: Und warum sind Sie da geblieben, wenn ich fragen darf?! představená: Ale proč jste tu tedy zůstala, jestli se smím zeptat?! slečna von Bernburg: Damals… auf dem Weg in Ihr Zimmer traf ich ein paar Kinder, die sich wie verängstigte Mäuse im Treppenhaus herumdrückten. – Da sagt ich zu mir, ob ich will oder nicht, hier bleib ich. – Ich hab den Kampf verloren, Frau Oberin, und es hätte mir etwas daran gelegen, Sie zu überzeugen. slečna von Bernburg: Tehdy… cestou do vašeho pokoje jsem potkala pár dívek, které se toulaly po budově s vyděšeným výrazem. – Tehdy jsem si řekla, ať chceš nebo ne, tady musíš zůstat. – Svůj boj jsem sice prohrála, paní představená, ale na druhou stranu jsem ráda, že vám to mohu říct do očí. představená: (posměšně chraplá) Mich zu überzeugen…?! Was erlauben Sie sich…?! představená: (posměšně chraplá) Říct mi to do očí…?! Co si to dovolujete…?! slečna von Bernburg: Ich weiß nicht, welche Erlebnisse Sie so verhärtet haben… slečna von Bernburg: Nevím, jaké životní události vás tak zatvrdily… představená: Was Sie Härte nennen, ist der Grundbegriff von Zucht und Ordnung. představená: To, co vy nazýváte tvrdostí, je pro mě základ disciplíny a pořádku. slečna von Bernburg: Aber ich glaube nicht, dass wir das Recht haben die Kinder entgelten zu lassen, was uns im Leben geschehen ist. Wir sollten sie doch froh machen! Aber Sie regieren mit Furcht und die Kinder hassen Sie. slečna von Bernburg: Já si ale nemyslím, že máme právo mstít se dětem za příkoří, která nám přinesl život. Děti by přece měly být šťastné! Jenže vy tu vládnete prostřednictvím strachu, a dívky vás proto nenávidí. představená: (fanaticky šeptá) Aber sie gehorchen mir…! představená: (fanaticky šeptá) Jenže mě poslouchají…! slečna von Bernburg: Sie tun mir leid, Frau Oberin, Sie sind ein armer Mensch. slečna von Bernburg: Je mi vás líto, paní představená, jste v jádru nešťastný člověk. představená: Schweigen Sie! (otáčí se zády) SCHWEIGEN SIE!! představená: Mlčte už! (otáčí se zády) MLČTE UŽ!! (slečna von Bernburg odchází, představená má v očích slzy, hodiny odbíjejí osmou, zní kostelní zvonkohra, Manuela sedí na schodech, pláče) |
