|
(hodiny ukazují za deset minut pět, Manuela v bezvědomí na marodce, zmítá se, představená ji bere za ruku, pohlédne na slečnu von Bernburg, jde k ní)
představená: (tiše, těžce, unaveně) Ich habe noch nie jemandem… um etwas gebeten. – Bitte… bleiben Sie bei uns… představená: (tiše, těžce, unaveně) V životě jsem nikoho… o nic neprosila. – Teď prosím vás… abyste tu zůstala… slečna von Bernburg: Manuela wird ihren eigenen Weg finden, ich muss gehen, ich würd ihr jetzt nur im Weg stehen. slečna von Bernburg: Manuela si najde svou vlastní životní cestu, já odtud radši odejdu, jenom bych jí překážela. (představená odchází, slečna von Bernburg se dívá na Manuelu, zhasíná lampu, odchází, její stín přejde Manuelino lůžko, Manuela se lehce usmívá, střih na chodbu, zní kostelní zvonkohra, představená jde o holi, vzdaluje se, film končí) |
