|
(zvoní zvonek, přestávka mezi hodinami, dívky vybíhají před internát, Mia a Jossy usedají na lavičku)
Jossy: Ich hab dir einen Brief geschrieben. Jossy: Napsala jsem ti psaníčko. Mia: Oh! Gib ihn mir! (rozkládá dopis, čte) Liebste süße Mia! Lass mich bei dir sein und neben dir sitzen bei Tisch. Deine zärtliche Jossy. Mia: Ach! Dej mi ho! (rozkládá dopis, čte) Sladká nejdražší Mio! Chci být pořád s tebou a sedět vedle tebe při jídle. Tvoje něžná Jossy. (přichází slečna von Bernburg, dívky vstávají, Mia schovává dopis za záda) slečna von Bernburg: Was habt ihr denn da? – – Gib das mal her! – Wie lange soll ich noch darauf warten?! (trhá dopis, aniž by ho četla, vrací Mie) Ins Feuer damit! Ich mag von eueren Dummheiten nichts wissen! slečna von Bernburg: Copak to máte? – – Ukaž mi to! – Jak dlouho budu ještě čekat?! (trhá dopis, aniž by ho četla, vrací Mie) Do ohně s tím! O takovýchhle hloupostech nechci já nic vědět! Jossy: Danke! (dělají s Miou pukrle, odbíhají) Jossy: Děkuji! (dělají s Miou pukrle, odbíhají) slečna von Bernburg: (za chůze čte knihu, potkává Edelgard, Manuelu a Ilse, mluví přátelsky) Na Kinder? Alles in Ordnung? slečna von Bernburg: (za chůze čte knihu, potkává Edelgard, Manuelu a Ilse, mluví přátelsky) No dívky? Všechno v pořádku? Ilse: Jawohl, Fräulein von Bernburg. Ilse: Ano, slečno von Bernburg. (dívky dělají pukrle, Edelgard a Manuela se otáčejí za třídní) Manuela: Das war wieder sehr anständig von ihr... Manuela: Vždycky se k nám chová tak slušně... Edelgard: (s přízvukem) Ja. Wenn isch groß bin, möscht isch so sein wie sie... Edelgard: (s přízvukem) Ano. Až ja budu dospělá, chtěla bych byť jako ona. Manuela: So schön? Manuela: Tak hezká? Edelgard: Nein. Aber so eine liebe Lehrerin. Edelgard: To ne. Jen takhle oblíbená učitelka. Ilse: Lehrerin?! – Ich heirate, das ist ganz klar. Lehrerin wird man nur, wenn man keinen Mann kennt. Ilse: Učitelka?! – To já se vdám, docela určitě. Učitelkou se může stát jen ta, která nechce mít muže. Manuela: (zastavuje se, bere Edelgard za loket) Was glaubst du, warum... warum hat Fräulein von Bernburg nicht geheiratet? Manuela: (zastavuje se, bere Edelgard za loket) Co myslíš, proč... proč se slečna von Bernburg nevdala? Edelgard: Wer weiß...? Edelgard: Kdo ví...? |
