|
(Manuela s Edelgard rybaří na zídce na kraji jezera, učí
se divadelní role)
Edelgard: (Julia) Was ist ein Name? Was uns Rose heißt, wie es auch hieße, würde lieblich duften. So Romeo, wer er auch anders hieße. Edelgard: (Julie) Jméno? – pouhé je slovo. Když ho růži kdosi změní, sladce vonět nepřestane; stejně tak Romea nové jméno nepromění. Manuela: (Romeo) Nenn "Liebster" mich, so bin ich neu getauft und will hinfort nicht Romeo mehr sein. Manuela: (Romeo) Překřti mne slovy "můj nejdražší", a nikdy víc nemusím už býti Romeem. Edelgard: (Julia) Wer bist du, der du, von der Nacht beschirmt, dich drängst in meines Herzens Rat? – – ...drängst in meines Herzens Rat... was heißt das eigentlisch? (mluví s přízvukem) Edelgard: (Julie) Kdo jsi ty – ty, jenž pod rouškou noci vkrádáš se do lásky svatyně mého srdce? – – ...vkrádáš se do lásky svatyně mého srdce... co to vlastně snamená? (mluví s přízvukem) Manuela: Keine Ahnung. Aber es klingt schön. Wie Musik. Manuela: Nemám zdání. Ale zní to hezky. Jako hudba. (na břehu jezera, slečna von Bernburg přichází ke skupině dívek) slečna von Bernburg: Treskow?! Bitte, sag den Anderen, daß Fräulein von Racket mich heute Nachmittag vertritt. slečna von Bernburg: Treskow(-á)?! Prosím řekni ostatním, že mě dnes odpoledne zastoupí slečna von Racket. Alexandra: Jawohl. Alexandra: Ano. slečna von Bernburg: Ich möchte keine Klagen hören. slečna von Bernburg: Nechci slyšet žádné stížnosti. (slečna von Bernburg míří k Manuele a Edelgard) Manuela: Ivette?! (původní jméno Edelgard) Da kommt sie! Manuela: Iveto?! (původní jméno Edelgard) Tamhle jde! slečna von Bernburg: Ihr arbeitet? Das ist brav. Aber leise, sonst schwimmen euch die Fische weg. (odchází) slečna von Bernburg: Pracujete? To jste hodné. Ale potichu, jinak si vyplašíte rybky. (odchází) Edelgard: (dívá se za slečnou von Bernburg) Sie ist so elegant wie sie... Edelgard: (dívá se za slečnou von Bernburg) Je úplně stejně elegantní... Manuela: Wie wer? Manuela: Jako kdo? Edelgard: Meine Mama. – – O entschuldige... Edelgard: Jako moje máma. – – Ó promiň... (Alexandra von Treskow jde k jezeru, Manuela s Edelgard si jí nevšímají) Manuela: Wo sind wir denn stehegeblieben? – – – Eee... Nenn "Liebster" mich, so bin ich neu getauft und will hinfort nicht Romeo mehr sein. Manuela: Kdepak jsme to přestaly? – – – Eee... Překřti mne slovy "můj nejdražší", a nikdy víc nemusím už býti Romeem. |
