(večer před koupáním, Manuela ukazuje Edelgard foto své maminky)


Manuela: So ist sie gestorben... Ganz leis, als wär sie nur eingechlafen…
Manuela: Takhle mi odešla... Docela tiše, jako by jen usnula…


Edelgard: Meine Mama lebt noch... Aber isch darf sie nie wiedersehen. Isch muss ein deutsches Mädschn werden. Nicht einmal meine Name durft isch behalten. Isch bin auf Yvette getauft. Yvette ist doch auch schön.
Edelgard: Má maminka pořád žije….. Jenže ji už nikdy nesmím spatřiť. Musí ze mě být německé děvča. Ja si ani své jméno nesměla ponechať. Jsem křtěna na Yvetu. Yveta je přec taky hezké jméno.


Manuela: Ich werde dich "Yvette" nennen.
Manuela: Budu ti říkat "Yveto".


Edelgard: Aber nur rein misch!
Edelgard: Ale jen když jsme samí!


(přichází slečna von Bernburg) (zvuk)


slečna von Bernburg: Was macht ihr denn da?
slečna von Bernburg: Co to tu provádíte?


Edelgard: Wir haben vom... vom Zuhause gesprochen.
Edelgard: Mluvily jsme o... o našich domovech.


slečna von Bernburg: Dazu ist jetzt doch keine Zeit. (k Edelgard) Na geh schon. (k Manuele) Meinhardis, du bleibst noch einen Augenblick. Du hast dich geweigert dein Tagebuch abzugeben? Schon Geheimnisse?
slečna von Bernburg: Na to ale teď není dost času. (k Edelgard) Tak běž už. (k Manuele) Počkej ještě okamžik, Meinhardis(-ová). Prý jsi omítla odevzdat svůj deník. To už máš co skrývat?


Manuela: Das geht niemand etwas an! – – Zu Hause... zu Hause hats auch niemand gelesen.
Manuela: Do toho nikomu nic není! – – U nás doma... ani u nás doma ho nikdo nečetl.


slečna von Bernburg: Hm... Wir sollten eigentlich nicht gleich mit Ausnahmen anfangen... aber gut: du darfst dein Tagebuch behalten. – Jetzt geh dich waschen.
slečna von Bernburg: Hm... Vlastně bychom neměly začínat hned s výjimkami... ale dobře: smíš si svůj deník ponechat. – Teď se běž umýt.

---