|
(noc, pracovna intru, Manuela šije, odříkává text Romea, přichází
slečna von Bernburg)
slečna von Bernburg: Meinhards?! Warum schläfst du nicht? – – Was machst du denn da? slečna von Bernburg: Meinhardis(-ová)?! Proč ještě nespíš? – – Co to tu zašíváš? Manuela: Ein Hemd. Manuela: Košilku. slečna von Bernburg: Es ist doch kein Hemd, solch ein Sieb. Warum flickst du das noch? slečna von Bernburg: Tohle není košilka, ale cedník. Proč se s tím vůbec spravuješ? Manuela: Ich muss. Ich hab doch nur zwei Hemden und morgen früh will es Fräulein von Racket kontrollieren. Manuela: Vždyť já musím. Mám jenom dvě košilky a zítra ráno to bude slečna von Racket kontrolovat. (vedlejší místnost – internátní ložnice, Alexandra slyší hovor, vstává z postele) slečna von Bernburg: Kannst du nicht deiner Tante schreiben, dass dir ein anderes Hemd schickt? slečna von Bernburg: Nemohla bys napsat své tetě, aby ti sem poslala jinou košilku? Manuela: Meine Tante...? Meine Tante... ist... wie ein Mond. Immer kalt und blaß... und... Gott sei Dank weit weg. Manuela: Napsat mé tetě...? Má teta... mi připomíná... Měsíc. Pořád je bledá a chladná a... díky bohu daleko odtud. slečna von Bernburg: Komm mal mit. slečna von Bernburg: Pojď se mnou. (odcházejí k bytu slečny von Bernburg, Alexandra von Treskow se plíží za nimi) (...) slečna von Bernburg: Ich glaub, das wird zu dir passen. (podává Manuele košilku) Nicht wahr? slečna von Bernburg: Mylím, že tahle ti dobře padne. (podává Manuele košilku) Co říkáš? Manuela: Ich solls behalten?? Manuela: Smím si ji nechat?? slečna von Bernburg: Ja. slečna von Bernburg: Ano. Manuela: Und ich... ich darf es anziehen?? Manuela: A smím... smím si ji i obléct?? slečna von Bernburg: Ja, was denn sonst? slečna von Bernburg: No jistě, co jiného? Manuela: Sie sind... Sie sind so... Sie sind wie... Wie...! – – – Danke... Manuela: Vy jste... Jste tak... Jste jako... Jako...! – – – Děkuji... slečna von Bernburg: Geh jetzt schlafen, Meinhardis. Gut Nacht. slečna von Bernburg: Teď už běž spát, Meinhardis(–ová). Dobrou. Manuela: Gut Nacht. (zastaví se u dveří) Wenn ich Sie... wenn ich Sie am Sonntag fortgehen sehe... in Ihrem schönen Kleid... dann hab ich immer so furchtbare Angst, Sie kommen nie wieder zurück zu uns. Manuela: Dobrou noc. (zastaví se u dveří) Když vás... když vás každou neděli vidím odcházet, ve vašich překrásných šatech... pokaždé se strašlivě bojím, že se k nám už nevrátíte. slečna von Bernburg: Ja warum... warum soll ich denn nicht zu euch zurückkommen? slečna von Bernburg: No ale proč... proč bych se k vám neměla vrátit? Manuela: Ich weiß nicht. – Ich sage jeden Abend, wie ich Ihnen versprochen habe, ich bin sehr... sehr glücklich hier. Aber Sie? Ich glaube nicht, dass Sie es auch... sagen. Manuela: To nevím. – Každý večer, jak jsem vám slíbila, si opakuju větu: jsem tady velmi... velmi šťastná. Ale vy? Nevěřím, že si i vy... tohle opakujete. slečna von Bernburg: Doch. – Nur sag ich es mir nicht vorm Einschlafen. Ich sags mir morgens früh um acht Uhr. Wenn ich zu euch in die Klasse komm. Wenn ihr zu mir aufschaut. Dann sag es mir. – – – (podává dívce ruku) Gut Nacht, Manuela. slečna von Bernburg: Opakuju. Jenže ne před spaním. Říkám si to každé ráno v osm hodin. Když přijdu do vaší třídy. Když se na mě podíváte. V ten moment si to říkám. – – – (podává dívce ruku) Dobrou, Manuelo. Manuela: Gut Nacht... (předklání se a líbá své učitelce ruku) Manuela: Dobrou... (předklání se a líbá své učitelce ruku) slečna von Bernburg: Lass das! slečna von Bernburg: Přestaň! |
