Zatímco se dívky v oddělených sprchách koupají, představená jedná se svou nejvěrněší z věrných, slečnou von Racket. Ta se strachuje o zdravotní stav své železné šéfky, kterou zlobí nemocné srdce a každou chvíli se popadá za hruď. Slečna von Racket své nadřízené našeptává všechny možné drby, které se jí podařilo sehnat a docela to vypadá, že nemá sama vlastní vyhraněný názor. Řeč jde teď především o Manuele. Slečna  Racket se nedomnívá, že měla být zařazena do třídy slečny von Bernburg. Vysvětlit své domněnky nedokáže, prý jde jen po pocit. Člověk se nesmí nechat ovládat svými pocity!, tvrdě nato slovo za slovem odsekává šéfka intru. (dialog)
Později, při pedagogické konferenci, nebo výstižněji řečeno při konferenci pruského generálního štábu:-) sedí slečna Racket vedle slečny von Bernburg a poukazuje na špatný prospěch Manuely von Meinhardis. Oblíbená třídní se své žačky zastává; je v intru krátkou dobu a ke všemu ztratila maminku, potřebuje tudíž pomocnou ruku. Jakou ruku?! štítivě říká předtavená. Budoucí matky vojáků se musí nučit snášet rány osudu bez lítosti. Dále dodává, že pokud ona bude ve vedoucí funkci, žádné módní novinky jako kamarádíčkování učitelek se žákyněmi nepadá v úvahu. (dialog)


   





Oblíbená třídní slečna slečna von Bernburg se každý bvečer chodí loučit se svými svěřenkami. Na dobrou noc dává každé z nich pravidelně polibek na čelo. Při tom bere jejich tváře do dlaní a jmenovitě se s nimi loučí. Tento skoro intimní, s internátním drilem nekorespondující rituál je všemi frekventantkami velmi očekáván a každá z nich se na něj upřímně těší. I Manuela se dočká, a protože jde o její první noc, oblíbená pedagožka se u ní zdrží poněkud déle a na čelíčkovém polibku si dává opravdu záležet. Chvíli po něm drží dívčin obličej v dlaních, kterými ji nakonec pohladí. Kamerový střih na Alexandru nás usvědčí v tom, že se jí nadměrná péče o novou spolužačku moc nelíbí. (dialog)


         

         






Manuela se s ostatními dívkami rychle skamarádí a na společných procházkách po velkém internátním pozemku uvažuje, proč se jejich oblíbená třídní nevdala. Její nejlepší kamarádka Edelgard, po matce Francouzka jménem Ivette, říká, že by chtěla být jako ona, slečna von Bernburg. Tak hezká? otáže se Manuela. (dialog)


   








© 2006 by Realm of antisubtext