Horší je to při vyučování. Manuela má špatný prospěch. Kdykoli ji slečna von Bernburg vyvolá, mlčí jako duha. Pardon: jako ryba – a marně jí vedle sedící Edelgard napovídá. (dialog)
Později Manuela situaci nezvládne a svou oblíbenou třidní mimo vyučování navštíví. Vysvětluje jí, že vždycky, když se na ni při vyučování podívá, zapomene vše, co se naučila.
Pak, obličejem ke zdi, odrecituje jako kulomet všechny otázky, které při vyučování neuměla. Třídní ji posadí ke stolu a Manuela se rozpláče. Otázku proč nedokáže odpovědět. Existuje nějaký důvod, který nesmím znát? Manuela dává oblíbené třídní k přečtení svůj deník s tím, že o ní smí vědět všechno (???). Pak ze sebe vypraví podivné vyznání: jakmile se s ní její třídní večer polibkem na čelo rozloučí, zůstává Manuela stát – chtěla by za slečnou von Bernburg jít, což nesmí. Jste pořád tak... jste pořád tak strašně daleko... říká. Po těchto slovech slečna von Bernburg situaci konečně pochopí a díky tomu lehce znervózní. Vstane, pochoduje po kabinetu a deník své žačky přehazuje z ruky do ruky. Snaží se Manuele vysvětlit, že vzájemná důvěra je sice hezká, ale že ona jako učitelka nemůže ni v kójem slúčaje:-) dělat výjimky a mít jednu ze svých žaček raději než ty ostatní. Co by tomu řekly? Dlužno dodat, že slova oblíbené třídní nezní příliš přesvědčivě a že divačkám musí příjít na mysl fakt, že slečna von Bernburg celým proslovem přesvědčuje i sama sebe. – Poté o5 usedá a Manuele sděluje, že pokud zlepší svůj prospěch, může se podílet na divadelním představení na počest narozenin představené. Touto zprávou je dívka nadšena. (dialog)
Při odchodu z kabinetu se ve dveřích míjí se slečnou von Racket, která se přichází poradit, jaké divadelní představení by k narozeninám šéfku ústavu bylo nejvhodnější. Sama pak navrhuje Shakespearova Romea a Julii.
Chování slečny von Racket vůči Elisabeth von Bernburg je velmi zvláštní; je k ní jako med, jedná opatrně, citlivě, přestože ji u představené pomlouvá. Možná má jen strach, aby si nepohoršila, kdyby se představenou jednou stala ona, osobnost každým coulem. Slečna von Racket osobnost není, a stát se sama vedoucí internátu? Na to nemá šanci, což dobře ví.
Přestože slečna von Racket představuje v podstatě zápornou postavu, šíří kolem sebe jednu záhadu za druhou. Tou další v pořadí je otázka, jak mohl suchar jejího typu navrhnout zrovna tak lyrickou divadelní záležitost jako Romea a Julii...


         





Tak tedy Romča a Julča;) Do hlavních rolí byly obsazeny Manuela von Meinhardis coby Romeo, do role Julie její něžná kamarádka Edelgard von Kleist. Julie v jejím podání, t.j. s jemným francouzským přízvukem, je opravdu miloučká. Režii představení přebírá učitelka společenského chování mademoiselle Aubert, inspicientku, nebo spíš vězeňského dozorce:-) vykonává Marga von Rackow. Koneckonců, tahle profese je její druhou přirozeností. (dialog)


 





S divadelními zkouškami jsou potíže; mademoiselle Aubert má o roli Romea jiné představy než Romeo samotný. Manuela odmítá podle vzoru své franštinářky teatrálně deklamovat, ale především chce líbat Julii a nikoliv posílat jí vzdušnou pusinku tak, jak jí scénář předpisuje. Mademoiselle Aubert tahle věc velmi rozčílí a za drsného láteření rodným jazykem zkoušku ukončí. Žádná z dívek vyjma Edelgard její lidové franštině pochopitelně nerozumněla. Podle ní bude roli Romea hrát někdo jiný, neb současná představitelka prý nemá talent (= nechce poslouchat).
Manuela své kamarádce Julii:-) říká, že přesně ví, jak Romea zahrát. Právě že nevíš, konstatuje slečna von Bernburg, která rozhovor zaslechla, a hned zve Manuelu do třídy. Ostatní dívky si mohou udělat přestávku a jít ven.
Oblíbená třídní neodvedla svou žačku na koberec kvůli drzosti vůči francouzské lektorce, jak se její kamarádky mylně domnívají, nýbrž proto, aby jí vysvětlila, jak správně zahrát Romea; Romeo není žoldák, nýbrž šlechtic, říká. Manuela se pokusí o monolog, leč neúspěšně. Nevěřím ti ani slovo, komentuje její herectví třídní učitelka. Romeo je poprvé zamilovaný mladý muž!
Při následujícím pokusu se poprvé zamilovaný mladý muž:-))) Manuela do své role vžije tak moc, že přestane odříkávat text ...mein Mund... derweil mein Mund dir nimmt, was... :-) a svůj idol políbí. Asi by bylo přesnější napsat, že se obě, ona i její třídní políbí, neboť slečna von Bernburg před polibkem rozhodně neuhýbá. Pouze bezbranně přimhouří oči. Manuela jí poté s pláčem padá kolem krku. I slečna von Bernburg ji krátce objímá, pak v rozpacích říká: Takhle se chová Romeo? (Benimmt sich so ein Romeo? :-)))
Slečna von Bernburg je pořád ve viditelných rozpacích. S Manuelou se stále ještě objímá, nebo se spíš drží jako při tanci. Obě dámy při svém zaujetí přeslechly zvonek končící přestávku. Za pár chvil obloha potemněla a ozval se strašlivý výbuch... – – – Cože? Že máme jiný děj? Tak pardon, to asi v tévé Hrůza běží šokující zprávy:-) – – – Za pár chvil se za zvuku zvonku otevírají dveře a na jejich prahu stojí a zírají ostatní žačky včele – s kým jiným, že – se žárlivou Alexandrou. Oblíbené třídní se podaří zvládnout situaci jen stěží. Zadeklamuje, že Manuelino umění v roli Romea je nedostatečné a pošle ji do lavice. Poté se jí kouzelně nervózním gestem pokouší přes procházející žačky vrátit sešítek s rolí. Usedá za katedru a se zjevnou námahou předešlou situaci rozdýchává:-) Edelgard – Julie – se Manuely zeptá, cože se ve třídě událo. Pravdivé odpovědi se nedočká; její kamarádka zcela nepřítomně hledí ke katedře a říká, že nic.
(Co by se stalo, kdyby se dívky do třídy nevrátily, nikdo neví;) Btw, při polibku najíždí kamera na detail, a zastíní tak celý záběr. Snaha o přisvícení přichází, uf, uf, dost pozdě:-/


         

         

         

   








© 2006 by Realm of antisubtext