Manuela je poté pro opilost zavřena na samotku jako nemocná, přičemž za ní smí jen pomocnice Jahanna. Později ji navštíví i představená, která jí vyhrožuje přísným trestem. Potíže nastanou momentě, když svou návštěvu neočekávaně ohlásí Její Výsost princezna. Teď je třeba vyrobit Potěmkinovu vesnici, v níž je v internátu všechno v pořádku. Tedy i Manuela. (dialog)
Její Výsost, která nestihla včerejší představení Romea a Julie, neb se jejímu koni porouchalo turbo, vykonává již za pár hodin čestnou internátní přehlídku. Jediná řadová pedagožka, jíž podá urozenou ručku je slečna von Bernburg. Ne nadarmo ji některé z kolegyň, zvlášť Miss Evans, považují za nejpravděpodobnější kandidátku na novou šéfku ústavu.
Přehlídka Potěmkinova intru už skoro končí, když se ke hrůze představené a její nohsledky slečny von Racket Její Výsost princezna zeptá po Manuele, neb se dobře znala s její maminkou. Oběma vojenským ženštinám pak klade na srdce, by se o Manuelu zvlášť dobře staraly. Tohle je opravdu rána válečným štváčům: teď už hříšnici ze štiftu vyhodit nemohou, když má podporu vrchnosti.


     





Manuela je o5 na marodce, slečna von Bernburg na koberečku u představené. Šéfka dívčího intru zakazuje oblíbené kantorce promluvit s nemocnou jediné slovo. (dialog) Dodržet tenhle nesmyslný příkaz samosebou nepůjde, protože se Manuela za svým idolem sama vypraví. Jde o sqěle zahranou, velmi emotivní scénu, při níž nezůstane jeden kapesníček suchý, když slečna von Bernburg zoufale předstírá přísnost, a úporně se tak brání, aby k žačce neprojevila své skutečné city. Naopak Manuela city najevo dává a padá bezvládně k nohám své třídní. Slečna von Bernburg dívku zvedá ze země, umisťuje na židli a vysvětluje jí, že ji nesmí milovat. Poté dodává, že z ústavu odejde, že se už spolu nikdy neuvidí. Manuela na to reaguje slovy, že už nechce dál žít, a po několika relativně chlácholivých větách od svého idolu v slzách odchází. Mějte se dobře, drahá slečno von Bernburg... říká tiše. Zdrcená pedagožka vzá5í usedá a zakrývá si obličej oběma rukama. Evidentně rozchodem s Manuelou trpí. (dialog)


         





Předešlé setkání samozřejmě zaznamená i šéfka ústavu a okamžitě slečně von Bernburg oznamuje, že musí z internátu odejít. Při této příležitosti dochází mezi oběma ženami k nehezké kontraverzi. Pokroková pedagožka své nadřízené vmete do tváře, že zatímco ona vychovává, představená dívky svým komandováním terorizuje, čímž si zřejmě léčí své vlastní komplexy, a je tudíž v podstatě nešťastný člověk.
Šéfce ústavu konečně někdo řekl pravdu do očí. Ona sama se zalyká zlostí a nemá při tom daleko k pláči... (dialog)









© 2006 by Realm of antisubtext