Večer, při kontrolní obchůzce, zjišťuje slečna von  Racket, že Manuela není na svém lůžku na marodce. Okamžitě je vyhlášen poplach. Zmizelou nalézají brzy; stojí na chodišti až nahoře ve třetím patře budovy, za zábradlím, které přelezla, a chystá se skočit dolů do přízemí. Zásahová jednotka včele s Julií - Edelgard se ihned plíží vzhůru a policejní psycholožka:-) slečna von Bernburg vyjednává. Spolužačky Manuelu za chvilku zachytí a přes zábradlí zatáhnou na bezpečné místo. Když nahoru dorazí i slečna von Bernburg, Manuela se k ní snaží dopotácet. Ztrácí však vědomí a je odnesena na marodku.


       





Manuela má horečku, zmítá se a hledá něčí ruku. U její postele stojí slečna von Bernburg a představená. Druhá z obou žen je díky všem předešlým událostmi evidentně deprimovaná, dokonce možná i zlomená. Projeví dokonce neuvěřitelným způsobem cit, když nemocnou dívku vezme za ruku. Hned nato prosí(!) slečnu von Bernburg, aby v internátu zůstala. Ta odmítá s tím, že nechce stát Manuele v cestě. Dívka si prý sama najde svou životní cestu. Kamera poté zaostří na Manuelin obličej; lze na něm spa3t lehký náznak úsměvu; už je jí líp. (dialog)
Film končí záběrem na chodbu a odcházející představenou. Zda tuto scénu můžeme považovat za alegorii jejího odchodu z intru, je těžké říct, vyloučit se to ale nedá...


     









© 2006 by Realm of antisubtext