Bez tebe ani ránu

napsal  8Ball

Bez tebe ani ránu




Upozornění 1: Postavy ze seriálu Xena jsou majetkem MCA/Universal a Renaissance Pictures.
Upozornění 2: Příběh je určen dospělým čtenářům.
Upozornění 3: Text písně Figure. 09, uvedený jako motto, patří skupině Linkin Park, případně dalším držitelům autorských práv.
Poznámka:      Obrázky doprovázející text nejsou můj výtvor.




…And now
You've become a part of me
You'll always be right here
You've become a part of me
You'll always be my fear

I can't separate
Myself from what I've done
Giving up a part of me
I've let myself become you…










Bylo tomu již mnoho let, co Gabriela dělala Xeně společnici. Zažili spolu mnoho dobrodružství. Prošly společně peklem, překonaly smrt, dostaly se do nebe. Jejich přátelství bylo velmi, velmi silné, a láska jedné ke druhé byla silnější než cokoliv jiného. Xena by nikdy nedovolila, aby se Gabriele něco stalo, a Gabriela by zase nikdy v životě nedovolila, aby se ze Xeny stal netvor, kterým kdysi byla. Celý svět jim jejich přátelství záviděl. Ovšem, někteří chtěli, aby nezůstalo jen u přátelství. Ano, ve světě se šeptalo o tom, že Gabriela je Xeninou milenkou. To bylo absurdní. Tedy, pro Xenu s Gabrielou to bylo absurdní. Ovšem obě si začaly brzy uvědomovat, že to, co je k sobě pojí, není pouze přátelství…


Jezero ležící nedaleko tvrze Petralona, poledne:

Byl překrásný den. Slunce svítilo a krásně hřálo do tváře. Xena s Gabrielou právě putovaly podél břehu nemalého jezera. Xena na Argo, Gabriela vedle.

"Nádherný den, že?"

"To ano, Xeno."

"A to jezero! Krásně se na něm lesknou sluneční paprsky."

"Ano, je to tu skutečně nádherné. Což takhle tady zastavit, poobědvat, a nechat Argo, ať si odpočine?"

"A z čeho by byla prosím tě unavená? Celý den jdeme krokem, myslím, že nemá moc důvod odpočívat. Nemám pravdu, holka?"

Argo jen zařechtala. Xena ji pohladila po hřívě.

"Dobře, zastavíme."

"Fajn." Zastavila se a sundala z ramena robustní vak. Položila ho na zem a začala v něm hrabat."Mhmm. Tak co bude k obědu dnes?"

Xena se elegantně sklouzla z Argo dolů. "Dala bych si nějaké maso"

"Tak to tě zklamu, Princezničko." Odvrátí zrak od vaku s jídlem."Maso nebude."

"Ne? To je škoda. A já měla takovou chuť." Přisedá vedle Gabriela a kouká společně s ní do vaku. "Opravdu žádné maso?"

"Opravdu žádné, Xeno. Ovšem, pokud se nezakousneš do mě." Začala se smát, ale když uviděla Xenin obličej, raději zmlkla. "To mě být vtip."

"Pochopila jsem." Bojovnice vstala. "A co takhle rybu?"

"V žádném případě! Ryby nechci ani vidět. Jedly jsme je celý minulý týden!"

"Ale no tak. Aspoň malinkou rybičku."

"Ne a ne a ne!!! Rybu si dej sama!"

"Fajn. Co ostatního máte v tom vaku, kuchařko?"

"Ještě si ze mě dělej legraci. Takže, máme tu nějaké pečivo nebo ovoce. Tak co to bude, madam?"

"Jaké ovoce?"

"Eee…Jablka."

"Tak ovoce."

"Fajn, tak chytej." Gabriela hodila Xeně jablko. Xena ho chytla a ihned se do něj zakousla, až z něj vytekla šťáva.

"Mhmm… Je dobré."

"Já vím, sama jsem je trhala. S láskou."

"Je to na nich vidět." Xena hodila po Gabriele okem. Gabriela se trošku začervenala. Zbytek oběda probíhal spíše ve stylu mlčení.



Lesní cesta vedoucí do tvrze Petralona, pozdní odpoledne až večer:

"Jsi muž nebo žena?"

"Žena, Gabrielo"

"Živá či mrtvá?"

"Živá, aspoň doufám."

"Mhmm… Jsi bojovnice?"

"Ano, jsem bojovnice"

"Bojuješ za zlo či za dobro?"

"Určitě za dobro."

"Jsi Xena!!!"

"Nejsem Xena, Gabrielo."

"Tak…počkej…jsi Amarice?"

"Ne, ale jsi blízko."

"Mám tě! Jsi Ephiny!"

"Ooo… Jak nečekaná odpověd."

"Konečně jsem tě taky jednou dostala." Blondýnka se pousmála a ovinula Xeně paži okolo pasu. Xena se nebránila, naopak, položila Gabriele ruku na rameno. Obě ženy šly vedle sebe a sledovaly, jak rozžhavený rudý kotouč pomalu mizí za horizontem.

"Je to nádhera, viď?"

"To ano. Skoro jako to jezero v poledne," odpověděla Xena.

"Také si myslím. Možná ještě hezčí."

Chvíli bylo ticho. Pak se ozvala Xena:

"Víš, Gabrielo, napadlo mě, že bychom mohly zajít navštívit tvé rodiče."

"Ano, také mě to napadlo, dlouho jsem je už neviděla. Nevadilo by ti to?"

"Vůbec ne." Usmála se. " Takže dnes to už zapíchneme a zítra se vydáme na cestu?"

"Asi tak nějak."

Dvojice dorazila na nevelký plácek uprostřed hustých lesů. Jako vždy, se Gabriela ujala přípravy večeře, Xena ohně a dříví na zbytek večera a noc. Opět se sešly přibližně po půl hodině. Xena, s plnou náručí dřeva, se přiblížila k tábořišti. Horu dřeva položila na zem a vydala se ke Gabriele. Gabriela seděla opřená o kmen stromu, se zavřenýma očima, zahloubána do svých myšlenek.

"Tak jsem tu," ozvala se Xena. Gabriela otevřela oči.

"Výborně. Víš, mě zase napadlo, že bys dnes mohla uvařit ty, co ty na to?"

Xena se zasmála." Neblázni, Gabrielo, víš, že vařit neumím."

"Ale jdi, ty moje princezničko, neříkej, že nezvládneš nic uvařit."

"Dobře, tak já dnes uvařím, ale co za to?" šibalsky na Gabrielu pohlédla.

"Co za to? Ty jsi ale vyděračka!" Pousmála se. " Dobře, takže, když uvaříš tak… tak bych… tak bych mohla třeba…"

"Mě namasírovat?" zeptala se nesměle.

"A bude ti to stát za to?" Pousmála se.

"To si piš." Věnovala přítelkyni hluboký a pronikavý pohled do průzračně zelených očí.

"Platí," odpověděla a hodila po Xeně vak s jídlem, který statnou ženu málem porazil.




–––––––––



"Nabííít!!!"

"Nabito!"

"Paaaaaal!!!"

Salva pěti desítek šípu se vznesla do vzduchu. Bylo slyšet, jak si proráží cestu vzduchem a kloužou po něm. Statná tmavovlasá žena stála na napůl rozbořené kamenné hradbě s mečem v ruce. Pokřikovala na okolo stojící vojáky, kteří patřily ke Zlaté Thébské družině, aby se nahrnuli k dírám v hradbách a snažily se vytlačit nepřítele. Přitom vydávala rozkazy pro lučištníky na hradbách.

"Nabííít!!!" zařvala znovu.

"Xeno, docházejí nám šípy!" ozval se jeden z vojáků.

"To nevadí. Palteeeee!!!" řvala svým mocným velitelským hlasem.

Do vzduchu se znovu vznesl dřevěný mrak. Byl horký podvečer a u tvrze Petralona zuřila krvavá bitva mezi Athéňany spolu s Thébany proti krvelačné Spartě. Ta útočila ze západu a při postupu zahnala Athénsko-thébské vojsko až do samotné tvrze. Jenže z té nebylo úniku, jelikož z východu se tyčilo pohoří Katsika a znemožňovalo tak ústup. Ovšem Sparťanů bylo strašně moc, a tak šance, že zvítězí Athénské vojsko, byla pořád menší a menší. Před pevností ležel dlouhý příkop, který byl široký přibližně tři metry. V něm se schovávaly poslední zbytky Athéňanů, kteří se nestihly stáhnout za první hradbu, na které teď stála Xena. Pevnost měla ještě druhou hradbu, ale Xena nechtěla jen tak pro nic za nic opouštět pozice.

"Kde je vůbec Gabriela?!" pomyslela si. "Nařídila jsem jí zůstat ve špitále, ale zůstala tam?!" Musela se jít přesvědčit. Seskočila dolů z hradeb a rychlostí větru běžela k místní provizorní nemocnici.

Když dorazila do špitálu, leželi na zemi a na provizorních lehátkách ranění vojáci. Bylo akorát slyšet jejich sténaní a vzdychání bolestí. Xena ovšem Gabrielu nikde neviděla.

"Sakra, blondýna jedna hloupá," zaklela Xena. "Kam jen mohla zmizet?"

Vyřítila se ven. Začala prohledávat bojiště, jestli Gabriela neleží někde raněná. A přece. Zahlédla kousek rudé sametové látky. Okamžitě k ní přiběhla. Gabriela měla roztržené obočí a několik modřin na nohách, ležela v prachu v bezvědomí. Když k ní Xena přiskočila, chytla její bezvládné tělo…





"Gabrielo! Gabrielo!" Vlepila jí facku na tvář. " Gabrielo, vzbuď se!"

Když Gabriela nejevila známky probuzení, Xena ji popadla a vzala do náručí. Nesla jí k nejbližší budově - ke skladu. Nohou rozrazila dveře a nahrnula se s bezvládným tělem dovnitř. Položila zraněnou blondýnku na zem a zády ji opřela o dřevěnou bednu plnou obilí. Rychle dveře za sebou zavřela a zajistila těžkou železnou závorou. Potom se jala ošetřovat Gabrielu. Přinesla si obvazy, které našla v jedné z beden. Přiklekla k přítelkyni.

"No tak, Gabrielo, prober se!" Znovu ji propleskla. Gabriela konečně pootevřela oči.

"Kde jsem?" řekla celá vysílená.

"V bezpečí… prozatím." Dostalo se jí odpovědi. " Proč jsi mě neposlechla?! Řekla jsem, že nemáš chodit ven a starat se o raněné."

"Já vím, ale měla jsem o tebe strach… chtěla jsem tě jen zkontrolovat, jestli nepotřebuješ pomoc, jenže vír bitvy mne prostě strhnul s sebou a já se už nemohla vrátit zpět… Promiň."

"To je v pořádku, teď už se nemusíš bát."

"S tebou nikdy," řekla a konečně se pousmála. Xena jí úsměv oplatila, když jí dovazovala obvazy na hlavě.

"Bolí to hodně?" optala se plná starostí.

"Teď už ani ne, jen se mi trochu motá hlava… jako tenkrát, když jsem se opila na hradě krále Alexandra… pamatuješ?"

"Myslíš, jak si spadla do fontány?" zasmála se.

" Jo, přesně tam!" Gabriela se také rozesmála.

Společně se smály. Byly veselé, jako kdyby kolem nich žádná bitva ani neprobíhala a nacházely se na rozkvetlé mýtině uprostřed toho nehlubšího lesa jen samy dvě.

"Zkus se trochu prospat." Navrhla Xena, když se trochu uklidnily.

"A co ty? Nejsi unavená?"

"Ale ano, jsem, ale někdo hlídat musí."

"Ach tak… Ale kdybys chtěla vystřídat, tak mě klidně vzbuď."

"To ne, jsi určitě vyčerpaná, musíš odpočívat." Xena přinesla ještě pár dek a obložila je kolem a na Gabrielu.

"Teď spi." Vlepila dívce ještě polibek na čelo. Gabriela se zahrabala do peřin a po několika okamžicích usnula. Xena ji ještě několikrát pohladila po vláscích a sledovala, jak ji pomalu přemáhá spánek a usíná…



O dvě hodiny později…

Gabriela procitla. První, co uviděla, byla hořící pochodeň zavěšená za zdi. Posadila se, aby lépe viděla. Zahlédla Xenu, jak sedí schoulená v rohu místnosti a tiše pochrupuje. Gabriela se pokusila vstát, jenže prkna na podlaze zaskřípala a vzbudila Xenu spící jako nemluvně.

"Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit."

"To nic." Xena se zvedla na nohy. "Jak ti je?"

"Mnohem líp, ten spánek mi pomohl… A co ty? Zjistila si něco o naší situaci?"

"Dalo by se říci, že ano… Bitvu bohužel naši prohráli a my jsme nejspíš jediné přeživší. Venku už je tma a celý sklad obskákali nepřátelé, je nemožné se odsud dostat nepozorovaně. Nevidím to moc růžově. Když sem se pokoušela vylézt na chvíli ven, zasypala mě salva oštěpů. Jen tak tak jsem se stihla schovat."

"To opravdu nevypadá moc dobře. Máš nějaký plán?"

"Ne. Popravdě se divím, že je ještě nenapadlo sklad podpálit, ale za chvilku na to určitě přijdou. Měly by jsme jednat rychle."

"Takže?"

"Takže jediná možnost, jak se odsud dostat je vzít to útokem a prostě si probojovat cestu ven. Což je ovšem prakticky sebevražedný plán, ale nic jiného po ruce nemáme."

"Tak to vypadá, že tohle je naše poslední noc…"

"Tohle neříkej"

"A co když je?"

"Pokud opravdu je poslední… tak bych ji chtěla prožít naplno." Věnovala Gabriele přívětivý úsměv. "A ty?"

"Já… vlastně taky… ale ještě předtím… bych ti chtěla něco říct."

"Poslouchám."

"Pojď ke mně blíž." Řekla Gabriela skoro šeptem. Xena se pomalými kroky přiblížila a posadila se vedle Gabriely na deku.

"Chtěla bych ti říct že… že… tě mi…" Gabriela nestihla ze sebe dostat to, co chtěla říct, jelikož Xena jí ucpala ústa svým jazykem a přitiskla své horké rty na její rty. V tomto vášnivém polibku setrvaly dvě desítky sekund.

"…že mě miluješ?" dořekla Xena za ni.

"Přesně," odpověděla Gabriela a na tvářích se jí rozehrál smích. Xena jí úsměv oplatila.

"A ty mne?" optala se blondýnka.

"Co myslíš?" řekla provokativně Xena.

"Mrško… neodpovídej na otázku otázkou."

Xena opět Gabrielu políbila, o poznání vášnivěji.

"Přijde ti tohle jako dobrá odpověď?" zeptala se šeptem, když jejich obličeje byly od sebe pouhých deset centimetrů.

"Jako ta nejlepší." Odpověděla Gabriela s úsměvem. Znovu se jejich rty několikrát setkaly ve vášnivých polibcích.

"Tohle a mnoho víc bych ti mohla dávat až do konce svého života, stačí se jen odsud dostat," navrhla Xena.

"Myslíš, že je to vůbec možné se odsud dostat?" podotkla skepticky Gabriela.

"Naše láska to překoná." Pousmála se na Gabrielu a pomohla jí na nohy. Společně se, ruku v ruce, postavily před dveře. Xena uvolnila blokující závoru a ještě se na Gabrielu otočila, věnovala jí ještě jeden polibek.

"Drž se těsně u mě!" dodala ještě šeptem a pak společně, spojené dlaněmi a láskou, se rozeběhly proti dveřím.

"Bez tebe ani ránu." Stihla říct ještě Gabriela...



O 14 dní později, mýtina v lese, noc..

"…a vidíš támhle? Vypadá to jako pánev"

"Kde?"

"Támhle…vidíš už?"

" Mně to tedy připadá spíš jako...jako…ani nevím co."





Xena s Gabrielou ležely vedle sebe na rozprostřené dece a dívaly se, jako skoro každý večer a když to bylo možné, na hvězdy. Lehký vánek způsoboval, že nebylo horko typické pro toto roční období. Xena měla na sobě pouze svůj kožený obleček a suknici, Gabriela jen svou rudě sametovou halenku a stejně barevnou sukni. Ležely vedle sebe na zádech a zlehka se držely za ruce.

"Krásná noc, viď?" zeptala se Gabriela.

"To ano… slyšíš to nádherné ticho?"

"Jak bych ho mohla přeslechnout?" usmála se a otočila hlavu na bojovnici. Xena se otočila na bok směrem ke svému pokladu.

"Gabrielo… víš já… chtěla jsem se tě na něco zeptat…"

"Ptej se…"

"Ty a Perdikus?...spali jste spo…"

"Ne," odpověděla pohotově Gabriela. " Na to byl příliš laskavý, než aby na mě tlačil."

"Ahá… děkuju za odpověď."

"Proč jsi to chtěla vědět?"

"Jen tak, zajímalo mě to."

"Nelži. Přiznej se… chceš se milovat, viď?"

"Né, to né, Gabrielo… pochop, ani já na tebe nechci tlačit… chápu že z toho máš jisté obavy, ale jen tě chci ujistit, že nemusíš… počkám, až si řekneš sama."

"Opravdu?"

"To je přece samozřejmost… Miluji tě a nechci, abys měla pocit, že něco musíš." Pohladila Gabrielu po blonďatých vláscích.

"Neboj, dostaneš to, po čem toužíš, ale až přijde ta správná chvíle."

"Já vím… Miluji tě."

"Já tebe taky." Řekla Gabriela, zlehka se políbily a usmály se na sebe. Xena se znovu podívala na oblohu.

" A co támhle? To taky vypadá jako...



Město Velventos, večer na oslavu narození královského syna, tři měsíce po porážce

Xena s Gabrielou se oděné ve slavnostních šatech blížily do hlavního sálu v paláci krále Artana ve městě Velventu, ležícího uprostřed Thesálie, domova pánů koní. Už celý den zde probíhaly oslavy na počest narození prvorozeného syna Kreona, královského synka a budoucího vladaře. Xena, oblečena do modrých šatů prošívaných stříbrnou nití, zlehka držela Gabrielu za ruku. Gabriela měla na sobě zelené šaty prošívané zlatou nití a na svých blonďatých vláscích malou zlatou korunku.

"Těšíš se?" zeptala se Gabriela.

"Jak by ne… všude tolik pití a jídla. Kdo by se netěšil?" pousmála se.

"Xeno, nezapomeň, že tu jsme proto, abychom vzdaly poctu Kreonovi a ne, abysme se dobře najedly."

"Vždyť já vím." Těsně před vstupem do sálu začala šeptat Xena Gabriele do ucha: "Chceš náš nový vztah dávat najevo nebo… nebo ne?"

Gabriela se zastavila, otočila se na druhou ženu a zahleděla se jí do očí.

"Co myslíš?" zeptala se a v očích jí zajiskřilo. Pak se zlehka na Xenu přilepila a opatrně ji přirazila na zeď za ní. Přitiskla své rty na její. Pak se zlehka odlepila a pousmála.

"Je mi to jasné." řekla Xena a také se pousmála. Znovu se chytly za ruce a vstoupily do sálu.




–––––––––



Celý večer probíhal v klidu až na to, že Xena nespustila Gabrielu ani na okamžik z dohledu, aby se jí náhodou s někým nedala do řeči, řekněme, trochu více než normálně. Konec konců, dnes večer ji přeci chtěla udělat definitivně svou. Byla by smůla, kdyby se jí takhle na poslední chvíli spustila s někým jiným.

"Tak co, Xeno, bavíš se dobře?" ozvalo se za Xeninými zády. Xena se otočila.

"Artane, ráda tě vidím!" vyhrkla Xena a objala muže z královského rodu. "Ano, je to tu velkolepé."

"Výborně, jsem rád, že se ti tu líbí. Konec konců, ty a tvá ehm… kamarádka jste tu vítány vždy."

"Není to má kamarádka," poznamenala Xena. Artan se na ní nechápavě zahleděl. Xena na něj mrkla. Pochopil.

"Vždycky jsi měla slabost pro ženy, Xeno."

"Ano, to je pravda, ale… tvé sestře jsem nechtěla ublížit. Je to velmi milé děvče."

"Jistě, to je… byl jsem na tebe tehdy velmi naštvaný. Ale za to, jak jsi nám tenkrát pomohla se svým jízdním praporem na Chariónejských polích ti jsem velmi vděčný a už se na tebe nezlobím. Nebýt tebe, tak už tady možná ničí narození teď neoslavujeme."

"Jsem ráda, že už se na mne nezlobíš. A kdy nám konečně předvedete toho prcka?" řekla a usmála se.

"Snad už brzy, pořád brečí. Tak se zatím měj a užívej si."

"Neboj, to budu." Usmála se a ještě jednou muže objala. Ten ji po chvíli opustil a kamsi zmizel. Xena osaměla.

"Tak kdepak je ta moje prdelka?" pomyslela si. Chvíli přejížděla očima celý sál, nakonec zahlédla svou milovanou, jak se momentálně baví s královou sestrou, Astircií.

"No to snad ne?!" Pomyslela si. "Co když jí Astrcie poví o 'nás'?"

Co teď měla dělat? S královou sestrou se potkat nechtěla, ale musela ji zbavit společnosti Gabriely. Ale jak? Nakonec sebrala všechnu odvahu a vydala se rychlým krokem k té dvojici. Gabriela ani nestihla doříct větu, když ji Princezna Bojovnice táhla za paži od mladé Astircie.

"Xeno, co to děláš?" ptala se Gabriela.

"Zachraňuji náš vztah." Snažila se to zakrýt Xena slabomyslnou výmluvou. "Povídaly jste si spolu už moc dlouho."

"Ale Xeno, snad nežárlíš. Nebo ano?" zeptala se Gabriela a spokojeně se usmála.

"Ano žárlím, máš pravdu… ostatně jako vždycky, viď?" Také se usmála, když byly v dostatečné vzdálenosti od Astircie…




–––––––––



Venku už byla tma a rozžhavené Slunce vystřídal chladný Měsíc. Xena s Gabrielou se momentálně vracely z oslavy do své skvostně zařízené komnaty. Když za nimi zaklaply dveře, nemohly si nevšimnout velké vázy plné rudých růží, stojící na stole.

"No tohle? Jak se to sem dostalo?" optala se Gabriela.

"To je nejspíš Artanova práce," odpověděla Xena.

"Ty jsi mu to řekla?"

"No a? Sama si chtěla, že to nebudeme skrývat."

"Já vím, jen… jsem překvapená."

"Proč?"

"Nečekala bych to od tebe"

"Křivdíš mi." Řekla Xena skoro šeptem a chytla Gabrielu za obě ruce, pohlédla jí do očí.

"Já? To bych si nikdy nedovolila, Xeno." Také pohlédla vyšší ženě do očí. Začaly pomalounku postupovat ke zdi, jejich rty se společně setkávaly v jemných polibcích. Xena opatrně narazila Gabrielu zády na zeď a ještě opatrněji se na ni přilepila. Polibky nabraly po chvíli na intenzitě.





"Víš, co jsme mohly?" přerušila intimní chvilku Gabriela.

"To nevím," odpověděla Xena.

"Mohly jsme si spolu zatančit." Políbila Xenu na špičku na nosu.

"Ano, to jsme mohly. Tak chceš se tam ještě vrátit?" něžnost jí oplatila.

"Oslavy pokračují i zítra, což?"

"Ano. Chceš to nechat na zítra?"

"Asi ano. Dnes jsem už unavená, byl to celkem vyčerpávající večer."

"Nevadila by ti ještě taková menší maličkost, než půjdeme spát?"

"Jestli to bude maličkost, tak proč ne?" pousmála se. I Xena se pousmála. Odlepila se od dívky a za obě ruce ji pomalu odtáhla doprostřed komnaty. Pak ji pustila a klekla ke svému vaku s věcmi. Chvíli v něm lovila a potom vytáhla malou krabičku. Opět se postavila na nohy a otočila se čelem ke Gabriele. Ta z toho byla úplně na trní, nevěděla, co se bude dít, jen sledovala Xeniny pohyby. Xena pomalými kroky došla až ke Gabriele a poklekla před ní. Gabriela rozevřela do široka oči a bylo jí už jasné, co Xena teď udělá. Xena mezitím napřáhla ruce s krabičkou směrem ke Gabriele a dvěma prsty krabičku otevřela. Uvnitř se nacházel skvostný zlatý prsten s velkým safírem a dvěma perlami po stranách.

"Gabrielo… vezmeš si mě?" Xeně se chvěl hlas.

"Při bozích, Xeno!" Gabriele vhrkly slzy do očí. "Já… Ano, vezmu si tě!"

Xena se usmála a vyjmula klenot z krabičky a nevlékla ho zlatovlásce na prsteníček, pak povstala.

"Bože, Xeno… ten je tak krásný." Říkala Gabriela, když si prsten prohlížela. Pak opět pohlédla na bojovnici. Na nic nečekala a vrhla se jí kolem krku.

"Ano, Xeno, vezmu si tě." Šeptala jí do ouška a slzy jí stále tekly proudem. "Jen bych tomu neříkala maličkost. Pohlédla Xeně do očí a pohladila ji po tváři. Jejich rty se spojovaly v polibcích, které postupně nabíraly na intenzitě. Xena pocítila, že teď je ta správná chvíle. Správná chvíle udělat Gabrielu svou - navěky. Dlaněmi sjela níž, na Gabrieliny boky. Z nich ještě níž, na zadeček, který zakrývala jen tenká látka šatů. Jemně jí ho masírovala. Do uší jí proudilo slastné předení. Gabriela hladila Xenu po havraních vlasech a prsty rozpoznávala každičký sval na jejích zádech. Xena trochu přitlačila. Jemně zatlačila na Gabrielu, ta začala dělat malé krůčky pozadu, až narazily na okraj postele. Xena do Gabriely jemně strčila. Společně se ve vášnivém objetí svalily do postele plné polštářků a měkkých dek. Xena se rozhodla na chvíli opustit hebké a horké rty. Přesunula se níž, níž na krk. Zde jemně kroužila Gabriele jazýčkem.

"Xeno… to je… to je tak… příjemné."

"Jestli budeš chtít, budu ti tuhle laskavost dělat každý den, kdykoliv si jen vzpomeneš."

"Ach ano… už teď se těším."





Xena se usmála a pokračovala dál v laskání Gabrielina krku, a společně s tím se rozhodla i svléknout ramínko z jejích šatů. Jemně ho chytla a pomalu ho začala Gabriele stahovat dolů. Když viděla, že neprotestuje, rozhodla se to samé udělat i na druhé straně. Opět začala Gabrielu líbat na rty a šaty jí stáhla po pás, takže měla před očima perfektní podívanou. Jemně chytla jedno Gabrielino ňadro do dlaně a ústy nasála její bradavku. Odpovědí jí bylo pouze tiché vzdychnutí. Jemně si pohrávala s její bradavkou, poté se ústy vrhla i na druhou.

"Ach, Xeno, nevěděla jsem, že milování je tak krásné. Kdybych to věděla, tak bych se ti odevzdala už dávno."

Xena se přesunula výš, aby viděla partnerce do očí.

"Né, to neříkej." Pohladila ji po tváři. "Udělaly jsme dobře, že jsme si takhle počkaly."

"Myslíš?"

"Né, já to vím. A teď už nic neříkej a jenom si užívej, lásko moje jediná." Opět se přesunula k prsům své milenky, tentokráte obšťastňovala nejdříve levou, až potom pravou. Zdálo se, že i Gabriela se přestala ostýchat. Rukama se ze zad své milenky přesunula k ramínkům jejích šatů. Svlékla je obě najednou a svlékla z nich Xenu do půl těla. I jí se naskytl přenádherný pohled na Xenino dokonale tvarované tělo, ale hlavně na naběhlé bradavky, které trčely do vzduchu. Ihned se na ně přisála svými ústy, jako předtím Xena. Té se málem podlomily ruce v loktech, když pocítila tu slast. Pak chytla svou drahou, a převalila se s ní, teď byla Xena dole a Gabriela na ní. Nalehla na ní celou svou vahou, což ovšem nevadilo, jelikož Gabriela vážila i s postelí třicet kilo.

"Jen si to užívej, miláčku. Konec konců, tohle je přeci naše poprvé." Šeptala Xena Gabriele do ouška. Zoubkama ji začala tahat za ušní lalůček. Gabriela se zvedla a opatrně se rozkročmo posadila Xeně na pánev, začala z ní stahovat zbytek šatů.

"Pozor, ať je nezničíš, určitě byly velmi drahé."

"Neboj, já jsem jemná a šetrná." Zašeptala blondýnka a usmála se.

"To už jsem poznala," odpověděla Xena a úsměv jí vrátila.

Když byly šaty dole, ocitla se Xena absolutně nahá. Když to Gabriela spatřila, naplnila ji nepopsatelná touha. Pohlédla Xeně do očí. Xena tu touhu v Gabrielině oku zahlédla. Chytla ji za boky a prudce se s ní převalila zase zpátky. Zasypala Gabrielu miliony polibků na ústa a celý obličej. Poté sjížděla s polibky níž na prsa a ještě níž na pupíček. Zde ho několikrát obkroužila jazykem. Gabriela jenom pouze tiše vzdychala se zakloněnou hlavou. Xena se konečně dostala až k okraji šatů. Pevně ho chytla do zubů a jako zvíře začala šaty z Gabriely rvát dolů.

"Xeno… při bozích… ty jsi ďábel!" vykřikla Gabriela do hrobového ticha. Když byly šaty konečně dole i z Gabriely, chytla ji Xena za ruce a prudce vytáhla. Obě klečely nahé na posteli ve vášnivém objetí a vyměňovaly si mezi sebou polibky ještě vášnivější. Mezi jejich rozpálenými těly by se nenašla sebemenší skulinka. Poté se znovu společně svalily do peřin a polštářků. Jejich touha neznala mezí. Gabriela najednou pocítila mezi svými stehny něco. Něco, co se lehce otíralo o její vzrušený, a teď už i mokrý, střed. Bylo to Xenino stehno. Gabrielu zaplavila vlna vzrušení. Začala vzdychat víc nahlas. Její ruka sama od sebe vystřelila mezi jejich těla a ještě níž, mezi Xeniny nohy a rychle si našla cestu až do její svatyně lásky. Slyšela pouze, jak ji Xena vzdychla do ucha a cítila, jak s každým dotykem její vzrušení roste a roste. Po chvíli je zaplavila vlna rozkoše a ony, napnuté jako luk, dosáhly maximálního společného vyvrcholení. Celé zpocené se svalily v objetí a za stálých, teď už jemných, polibků zpět do postele.

"Xeno… to byla krása…" zašeptala Gabriela celá zadýchaná.

"Byla jsi skvělá," odpověděla jí a políbila ji na tvář.

"Ty taky…" zašeptala už v polospánku. Zavřely oči a společně v nádherném objetí, propletené jako dva hadi, usnuly a nerušeným spánkem spaly až do rána…



Ráno…

Xenu vzbudil pocit, že jí někdo krouží rty po pupíku. Otevřela oči. Vedle ní ležela Gabriela, a jediné, co měla na sobě, byla tenká deka. Hlavu měla položenou na jejím bříšku a rty jemně jezdila okolo dírky. Pak na ni pohlédla.





"Dobré ráno." Řekla medovým hláskem a pomalounku se po Xeně plazila až k její hlavě, aby ji mohla zlehka políbit na rty.

"Dobré ráno." Odpověděla ji Xena, která ještě napůl spala.

"Spalas dobře?" optala se, když si položila hlavu zpět do měkkého polštáře.

"Nádherně. Jako nikdy předtím. A ty?"

"Myslím, že jsme na tom stejně." Usmála se a políbila Gabrielu. Ta se jí položila na hruď a poslouchala, jak ji tluče srdíčko. Xena ji hladila po vlascích.

"Lásko?" ozvalo se.

"Ano?" odpověděla Xena.

"Nenapadlo tě někdy, že bys… že bys ses třeba chtěla… někde… usadit?"

Xena na ni pohlédla.

"A ty bys chtěla?"

"Já… asi ano… později… třeba tak za… tři, čtyři roky… možná. Ale záleží to na tobě. Nechci, abys kvůli mně zahazovala všechno, cos do teď dělala… Ale jak říkám, třeba za ty čtyři roky by jsme o tom mohly začít uvažovat. Ale je to všechno na tobě. Buď ano, nebo ne, nebudu se zlobit, když řekneš ne."

"Je fakt, že kdybychom se usadily, nehrozilo by nám tolik nebezpečí, které je v současnosti všude kolem nás, a já bych se o tebe nemusela tolik bát. Udělám cokoliv, abych tě ochránila. Takže… ano, můžeme o tom přemýšlet." Odpověděla.

"Jsi skvělá," špitla a políbila Xenu.

"Ale ne, nejsem, zasloužíš si někoho lepšího, než jsem já."

"Nikdo jiný takový neexistuje."

Xena se pousmála.

"Nechceš si zopakovat to, co jsme dělaly včera večer?"

"Ty myslíš… tamto?" Gabriele zajiskřilo v očích.

"Jo, přesně tamto." Xena se usmála a začala líbat Gabrielu na rty, ta ji vše oplácela. Převalila ji pod sebe a nalehla na ni. Dlaněmi sjížděla níž na prsa, když v tom se ozvalo zaklepání na dveře.

"Při bozích, kdo to může být?" Xena vstala, omotala okolo sebe jednu z dek a vydala se ke dveřím. Gabriela zůstala pod peřinami v posteli. Xena otevřela dveře, za nimi stál královský služebník.

"Dobré ráno , madam. Vy a vaše ehm..." vytáhl pergamen a chvilku hledal, Xena na něj hleděla strach nahánějícím pohledem.

"...ehm…vaše partnerka jste zvány na královskou hostinu, která se koná dnes dopoledne, a poté navazuje na slavnostní oběd."

Xena otočila hlavu ke Gabriele.

"Co myslíš? Půjdeme tam?"

"Třeba jo," ozvalo se.

"Bezva." Xena se otočila zpět ke sluhovi. " Řekni králi, že se dostavíme za deset minut."

"Za dvacet!" Ozvalo se z komnaty.

"Tak za dvacet." Xena zavřela dveře a otočila se zpět ke své milované. Vracela se zpět k ní do postele.

"Tak kdepak jsme to přestaly?" optala se Xena a posadila se na okraj postele.

"Myslím, že tady," Gabriela ji ovinula obě ruce okolo krku a stáhla ji zpět k sobě do postele…




–––––––––




Gabriela měla ovinuté ruce okolo Xenina krku. Xena zase držela Gabrielu za boky. Společně se pohupovaly sem a tam do rytmu hudby.

"Tak co? Konečně šťastná?" zeptala se Xena.

"Ještě aby ne," odpověděla blondýnka. Usmály se na sebe. Král Artan je společně se svou sestrou Astircí sledoval z královského trůnu.

"Takže ony spolu vážně…" ptal se Astircie bratra. Ten jenom mlčky přikývl.

"Ach jo." Povzdychla si. " Kdyby se spolu aspoň takhle nepředváděly."

"Tak jim to přej. A na Xenu zapomeň. Máš muže, který tě miluje. I když je teď bohužel na Krétě. Ale brzy se už vrátí ."

"Já vím… ale Xena… já ji tolik milovala, když jsem byla mladá… a teď tohle…"

"Myslím, že jsi nebyla jediná." Položil ji ruku na rameno. " Nech to plavat a bav se."


Brána Velvetu, večer…





Xena s Gabrielou šly, jako vždy, ruku v ruce, a za nimi bylo slyšet pouze, jak se se skřípěním dovírá městská brána Velvetu.

"Tak zase konečně samy." Prohodila Gabriela.

"To ano." Přitakala Xena.

"Dnešek už je skoro za námi, co tedy budeme ještě dělat?"

"Já bych ještě chvíli šla, pak můžeme někde zastavit."

"Jo, to bude nejlepší."

Teplý vánek hřál jemně do tváře a překrásné červánky na nebi navozovali romantickou atmosféru. Po několika minutách se ocitly v hlubokém lese. Xena sjela Gabriele rukou na zadeček. Gabriela se pousmála a políbila Xenu na tvář.

"A co tady?" ozvala se blondýnka.

"Tak jo, tady to vypadá hezky." Xena shodila vak, který nesla na zádech. "Připrav nějakou večeři, já skočím zatím pro dřevo."

"Dobře, ale netoulej se mi tam moc dlouho."

"Neboj, hnedka jsem zpátky." Řekla Xena a vydala se do lesa…

Když se vracela s plnou náručí dřeva a mrtvým zajícem, byla už tma, že bylo sotva vidět na špičku nosu, přesto však tábor našla. Gabriela ležela na rozprostřené dece, ruce za hlavou, nohu přes nohu a hleděla na hvězdy. Xena ji vyrušila.

"Neruším?"

"Ty nikdy, miláčku." Odpověděla Gabriela, aniž by pohnula hlavou. Xena poklekla a ohniště, které Gabriela mezitím stihla připravit. Naskládala dřevo do úhledné hranice a pomocí dvou křesadel rozdělala oheň.

"Koukni, co jsem chytla." Řekla a ukázala Gabriele zdechlinu.

"No né, bude maso?"

"Jo, přesně tak."

"Skvěle. Mám to připravit?"

"V pořádku, jen lež, já to udělám."

"Pěkně si mě rozmazluješ… abych ti náhodou moc nezlenivěla."

"Neboj, na to si dám pozor."

"Jo? A jak prosíme?"

"No, řekněme, že každý večer dostaneš pěkně do těla."

"Jaj, už se bojím." Řekla Gabriela a kousla se do spodního rtu, vyzývavě na Xenu pohlédla.

"No to bys měla." Xena se k ní začala pomalu po čtyřech přibližovat. Gabriela se mezitím podepřela v loktech a očekávala, co se bude dál dít. Xena její touhou svítící oči málem oslepily. Opatrně vylezla na Gabrielu a nalehla na ni, líbala vášnivě Gabrieliny rty a pohrávala si s jejím jazýčkem. Z dychtivých rtů sjela níž, na krk.

"Ach, Xeno… jestli se nenajíme, tak tu umřeme hlady… ach…"

Xena pokračovala v laskání jejího krku, Gabriela jenom slastně přivírala oči a plně si užívala tyto něžnosti. Svými prsty projížděla Xeniny havraní vlasy a stále se k nim přibližovala obličejem, aby mohla plně vstřebat jejich vůni. Xena se náhle zvedla.

"Mám nápad!"

"Probůh, jaký?"

"Vezmeme se tam, kde jsme se poprvé viděly."

"Myslíš na té mýtině v lese, jak mne a obyvatele Potedeie přepadly Dracovy muži."

"Ano, přesně tam."

"Ach Xeno… ty dokážeš být tak romantická…" Znovu si přitáhla Xeninu hlavu ke své, aby mohly společně spojit své hebké a horké rty a ve stále více vášnivějších polibcích…





Potedeia, o devět dní později…

Xena stála před oltářem, na sobě měla tmavou koženou zbroj, né ovšem tu svou. Dlouhé černé kalhoty, na nich bojové boty s chrániči na kolena, opasek se svým mečem, kožené brnění, chrániče na ramena, paže, lokty a předloktí, spolu s koženými rukavicemi. Kolem krku měla uvázaný čený plášť, který v jemném vánku nepatrně vlál.

"Naše svatba…" pomyslela si. "Nic krásnějšího, než svatba s tak nádhernou bytostí, jako je Gabriela, mne potkat nemohlo."

Stála tam. Tam, kde stála i před sedmi lety a poprvé zahládla Gabrielu. U oltáře stála zestárlá Lila, která netrpělivě přešlapovala. Na místech pro hosty seděli jejich přátelé jako Autolycus, Áres, Afrodita, Tara, Sára, Michael, Eva, a další. Xena začala být nervózní, když je všechny uviděla. Pak ji konečně zahlédla. Krásku, oděnou do šatů stejně bílých, jako její pokožka a stejně bílá duše. Gabriela pomalu přistupovala po červeném koberci k oltáři. V dlaních držela nádhernou a jistě i voňavou kytici. Na jejím obočí byly stále patrné stopy po zranění. To ji ale naopak ještě přidalo na kráse, která z ní sršela. Přistoupila až k oltáři.

"Sešli jsme se zde, abychom mohly oddat tyto dvě ženy." Pronesla Lila.

"Nebudu se s tím moc loudat, takže Gabrielo, má milovaná sestro, bereš si zde Xenu, Princeznu Bojovnici z Amfipolu, za svou právoplatnou manželku? Budeš ji milovat a ctít ve zdraví i nemoci, v chudobě i přepychu, v lásce i nenávisti?"

"Ano." Odpověděla Gabriela, koutkem oka koukla po Xeně. Zahlédla, jak se při její odpovědi usmála.

"Výborně, a teď ty, Xeno, mocná Princezno Bojovnice. Bereš si zde Gabrielu, Bojovnou bardku a mou sestru z Potedei, za svou právoplatnou manželku? Budeš ji milovat a ctít ve zdraví i nemoci, v chudobě i přepychu, v lásce i nenávisti?"

"Proč bych tu jinak byla?" optala se řečnickou otázkou a usmála se.

"Skvěle! Teď si můžete vyměnit prstýnky a věnovat si první, manž…" Lila nestihla doříct větu, jelikož Xena s Gabrielou se již pevně objímaly a jejich ústa byla spojena v intenzivním a dlouhém polibku.





Konec



© Copyright 2012 by 8Ball






| povídky | main | XWP 1 | XWP 2 | XWP 3 | XWP 4 | XWP 5 | XWP 6 |
| subtext | film | legrácky | subgallery | news | download | links | e-mail |