Bloudění za obzorem

napsala

Heike Müller-Schulz





ÚVOD:

Byla jsem požádána, abych po jazykových úpravách přidala ještě pár kritických slov k této knížce:

Bloudění za obzorem, psané jednoduchou, nikoli však plochou dějovou linkou, volně navazuje na trilogii Realmu: Zajatec, Domino, Labyrint, přičemž tvoří samostatný celek, srozumitelný i bez znalosti již zmíněné trilogie. Příběh odehrávající se ve vojensko-mocenském prostředí v roce 1993 je žánrově jen obtížně zařaditelný a přesto, že byl napsán s důrazem na lesbičky, není velmi pravděpodobně určen jenom jim. Cílovou čtenářskou skupinou budou nejspíše ti, co mají oblibě dobrodružná Akta-X, tedy zápletky balancující mezi realitou, obecně hlásanými globalizačními pravdami, konspiračními teoriemi a mystifikací.

Všechny důležité ženské postavy Bloudění za obzorem jsou lesby. Podle toho i jednají a myslí, nicméně hledat v tomto příběhu ženské sexuální scény nemá smysl, neboť je autorka považuje za levné podbízení se a vzhledem k faktům, že vztah obou hlavních protagonistek není v příběhu dotvořen a že nevybočuje z kategorie silných fyzických sympatií bez náznaků romantických citů, nebyl k explicitní erotice pádný důvod.

Násilí se v příběhu vyskytuje pouze v podobě účelové. Je tudíž použito jen tehdy, když použito být musí, nikoli samoúčelně, coby faktor k "zatraktivnění" textu červenou barvou.

Bloudění působí kosmopolitně, neobsahuje xenofobní prvky či podtexty a nesnaží se komukoli podsouvat vinu za spáchání těch či oněch dějinných událostí. Autorka tvrdí, že jí šlo o pouhé vyprávění, nepodporující černobílé vidění tohoto světa, respektive mocenského boje.

Charakterizovat Bloudění jako anti Nikitu podle mého názoru až tak nekulhá; hlavní hrdinky, členky silné vojenské lobby, jsou – cituji: obyčejní lidé z masa a kostí, tedy žádní Rambové v ženské podobě a ani agentky natolik brutální, aby uměly prorazit vězeňskou zeď jediným dobře mířeným Yoko Geri Kekomi. Naopak zdolávají obtížné úkoly díky své vysoké inteligenci, houževnatosti a především týmové práci. – Konec citátu.

Závěrem dlužno dodat, že pozoruhodné Bloudění za obzorem svou koncepcí i převahou dialogů nad popisy připomíná více scénář k filmu nežli beletrii. Ve snaze vyhnout se nudným, špatně stravitelným detailům a k dokreslení důležitých pasáží děje, resp. místopisu, použila autorka odkazy z Google Maps a Street View, případně odkazy na Wikipedii, což imo považuji za dobrý nápad, neboť ne každá/-ý z nás ví, jak kupříkladu vypadá ostrůvek Shag Island či washingtonský klub pro lesby Fáze 1.

Ještě přidám varování pro všechny pacifisty, neboť autorčinu afinitu ke khaki barvě nelze v její knížce přehlédnout :)