Královská lest
(prolog)


by  T. Novan
translation  trinit

Královská lest 1







A nehne se a nehne. Už mi ten zadek hřebelcuje celou věčnost. Otočím se na ní... ách jo, už jí zase má plnou hlavu. Budu mít za chvilku na zadku díru, jestli rychle něco neudělám. Malinký krok dopředu. Ano, ano... ták... hodná Xena, přesně tam. To je hned jiná... mmm... rozmazluj svou milou kobylku. Počkej, počkej... no a už je zase zpátky na zadku. Jak je vidět, přešlapovat kolem nemá žádnou cenu. Řekla sis o to, princezno bojovnice.

Plesk!

"Hej, Argo, dávej pozor! Dobře víš, že stojím přímo za tebou!"

To vím velice dobře. Copak sis nevšimla, že ze mě málem dřeš kůži? Co kdyby ses má milá přesunula trošku doleva. Znovu se na ni otočím. No úplně mimo. Přehlédnu naše tábořiště. Dobře, dobře, přiznávám, je moc roztomilá, ale kvůli tomu mám trpět? Popojdu zase o kousek dál.

"Argo, postůj přece." Tlačí mě dopředu. No aspoň mě přestala dřít tam vzadu.

Mám pro tebe nový úkol, Xeno. Vyhřebelcovat svoji kobylku bez vzájemného ublížení na zdraví. Znovu pozoruji tu druhou. Hm, její hříva se mi opravdu líbí. Tentokrát velmi dobrá volba, zdá se. Vzpomínáš, jak jsi před léty chvíli chodila s tou divokou brunetkou? Vůbec, ale vůbec se mi nezamlouvala. Tahle mě aspoň krmí ovsí a jablky. Když se to tak vezme, na člověka není vůbec špatná. Je trošku upovídaná, ale... hej, hej, zase jsi zpátky. Tohle už přestává všechno!

Plesk!

"Argo... varuju tě. Spletu ti ten ocas do copu, jestli nebudeš hodná."

A já tě s ním pak spráskám. Jen to zkus. Ano, přesuň se na druhou stranu, ta zůstala úplně netknutá. Přesně tam, kde mě tlačí sedlo. Už se mi málem dělá puchýř. To snad ne. Ona mě otáčí hlavou k tábořišti, aby na ni lépe viděla. Víš co, mě se zdá, že ti není pomoci. Proč za ní prostě nejdeš a neřekneš jí, co k ní opravdu cítíš? Á, já zapomněla. Ona se sbalí a opustí tě. To ti nezbaštím. Neopustila by tě, ani kdyby ti narostla další ruka. Docela dobrý nápad. Možná bys mě pak konečně pořádně vyhřebelcovala. Všimni si, jak škubám svaly na zadních nohách. Výzva pro tebe. Asi tak, jako když se ona vždycky svleče a jde se vykoupat nebo zaplavat si. Překvapená, že jsem si všimla? Všimla, a stejně tak i ty. Moje svaly ale úplně ignoruješ. Jsi beznadějný případ.

"Argo, co to s tebou dnes večer je? Stůj pořádně a nešij sebou. Málem jsi mi stoupla na nohu."

Nemávej ocasem, stůj pořádně, nešij sebou, dávej pozor. A dávej pozor na Gabrielu. To je ale přece tvoje starost. A taky, jak se zdá, tvůj nejoblíbenější koníček. Kde jsou ty doby, kdy tvým nejoblíbenějším koníčkem bylo starat se o svoji kobylku.

Plesk!

"Argo!"

Přátelské pobídnutí. Víš moc dobře, co bys měla udělat, princezno bojovnice. Měla bys to všechno dostat ze sebe. Kdybys za ní prostě šla a vyklopila to, všem třem by se nám pořádně ulevilo. Možná, kdybych za ní šla já a vyklopila to...každopádně by sis aspoň potom dala na mém hřebelcování pořádně záležet, protože to, co předvádíš posledních pár týdnů nestojí opravdu za nic.

"Víš, Argo, já nevím, co mám dělat."

Tak ty nevíš. Já bych ti poradila. Jdi za ní, obejmi ji a polib ji. A pak uvidíš, že jsem měla pravdu.

" Já ji tak miluju."

A je to tu zas. Už si o tom ptáci štěbetají. Jdi za ní. To zvládneš.

"Tohle nikdy nezvládnu."

Jdi někam. Jenom se vymlouváš. Zvládla jsi mnohem horší věci. Prostě běž za ní, podívej se jí zpříma do očí a řekni jí, že ji miluješ. Uvidíš, že ji v tu ránu budeš mít v náručí.

"Já ji nechci vystrašit."

Vystrašit? Velmi nepravděpodobné. Když to s tebou vydržela tak dlouho, rozhodně nemá v úmyslu někam utíkat. Měla bys slyšet ty její vzdechy, když jsi z doslechu a ona mě vede za uzdu.

"Neměla jsem ji tehdy políbit."

To jsi tedy měla a nemělo zůstat jenom při tom. Potom by sis možná i své kobylky víc hleděla. Jsi vážně posedlá zadkem. Dranžírovat můj a zírat na její.

"Tak holka, dnes už to stačí."

Vždyť jsi ještě ani pořádně nezačala. Já vím, už se nemůžeš dočkat, až si sedneš vedle ní, budeš ji potajmu láskyplně pozorovat a mlčet jak zařezaná. Už toho mám vážně dost. Ne, nešálí tě oči, jdu za tebou. Nepomátla jsem se. Jsem tu jediná, kdo dokáže normálně přemýšlet.

"Argo, zůstaň!"

Copak jsem snad nějaký pes? To bych tedy neřekla. Podívej, jak vstává a vítá tě. Už se konečně jednou podívej, jak krásně se na tebe usmívá.

"Xeno, Argo se chová zvláštně."

"Já vím, je taková celý večer. Kdybych ji neznala, řekla bych, že jí něco trápí."

No to víš, že mě něco trápí. Jen malý krůček směrem k ní, tak. Užíváš si její blízkost, viď? ZASE si sedáš vedle ní a ZASE ani slovo. Ach jo. Jak říkám, beznadějný případ. Já si jdu támhle na jetel.

A ty, Afrodito, bys měla rychle něco podniknout.



To be continued...



© Copyright by T. Novan









Královská lest II.

by  AmazonBard
translation  trinit

Královská lest 2







Xena najednou ucítila Gabrieliny rty na svém spánku.

Co to... Gábi, tohle mi nedělej! Rychle se otočila zády, aby zakryla zmatený výraz ve tváři.

"Dobrou noc, Xeno"

"Dobrou noc, Gabrielo."



Afrodita, která obě dvě celý den pozorovala, vyskočila ze svého křesla posetého růžovými kvítky, nasupeně odfrkla a dala ruce v bok.

"Tak tohle už přestává všechno! Takhle tvrdohlavou ženskou jsem ještě neviděla! Stará písnička, pořád dokola: pykat za vlastní hříchy... největší zkouška mé vůle... bla bla bla. Ale co je moc, to je moc. Láska není něco, co se dá prostě zakázat. A ty si ji zakazuješ, Xeno. To je zase proti mým zákonům. A já to tak nenechám."

V okamžiku stála vedle usínající princezny bojovnice. Oči jí zajiskřily, nadechla se a cvrnkla růžový paprsek Xeně přímo doprostřed čela.

"Ráno moudřejší večera."



Xenu probudil dupot těžkých bot a bojový řev. Ihned zhodnotila situaci, ještě ležící zachytila meč protivníka, v mžiku byla na nohou, v očích se jí zablesklo a škodolibě se ušklíbla. "Není nad malou rozcvičku před dobrou snídaní." A popadla první věc, kterou měla po ruce.

 

–––––––

 

"Xeno, to byla naše jediná pánev. A tys ji musela zničit. Máš přece spoustu svých zbraní, ne?"

To ano, spoustu zbraní, spoustu schopností... Gábi, ty dneska vypadáš ještě krásněji, než jindy... nádherná, když se zlobíš... co se to...

"Občas neškodí bitku trošku oživit." Koukej se víc kontrolovat. Co se to s tebou dneska děje.


"Nechcete si to vyříkat někdy jindy?"ozvalo se za nimi.

Xena poklekla u žoldnéře, který se svíjel zraněný na zemi a koulel očima.

"Jistě." Následovaly dva rychlé hmaty. "Právě jsem ti..."

"...zastavila přívod krve do mozku. Kdo by neznal, co dělá ten tvůj hmat. Co chceš vědět?

"Kdo vás poslal?"

"Zagrayas. Chystá se vydrancovat jednu vesnici tady v okolí. Sýpky tam po letošní sklizni praskají ve švech."

"Kterou vesnici?"

"Piedmont. Zagrayas se dozvěděl, že jsi tu a tak nás poslal, abysme ti zabránili překazit mu plány."

"No a je rozhodnuto. Jde se do Piedmontu. Gabri..."

"A co bude se mnou?"

Xena uvolnila tlakové body a žoldáka uspala přesnou bleskovou ranou do zátylku.



"Tak kam?"

"Copak já vím, nikdy jsem tu nebyla." Nebuď podrážděná, ona za nic nemůže. To ty si dávej pozor, celou cestu po ní pokukuješ, a když se na tebe otočila, málem ses utopila v těch jejích smaragdových očích... smaragdových...

"Xeno, víš, měla ses toho chlapa zeptat i na tohle, když už jsi ho znehybnila."

"Bylas u toho. Proč ses ho nezeptala ty?"

"Určitě bys byla nadšením bez sebe, kdybych ti tak strkala nos do tvých výslechů.

Nejenom do mých výslechů... Xena zamrkala, aby odehnala nebezpečné myšlenky.

"A proč ne? Tvoje otázky jsou většinou velice na místě."

"Opravdu? Díky." Překvapená Gabriela se spokojeně pousmála a zadívala se na cestu.

"Koukej, tamhle někdo běží..."

 

–––––––

 

"Jsi muž nebo žena?"

"Muž."

"Žiješ nebo jsi mrtvý?"

"Zcela jistě mrtvý."

"Zabit jistou princeznou bojovnicí?"

"Dobrá trefa."

"Tím se ovšem výběr zužuje... poněkud. Atyminius!"

"Vedle."

Xena zachytila Gabrielinu hůl přímo před nosem.

"Tentokrát se mi to málem podařilo." Gabriela pozorovala Xenu šibalským pohledem.

Tak, a teď se určitě prozradím. Nesmím. Soustřeď celou svou vůli do toho pohledu. Teď musíš bojovat sama se sebou.

"Ani náhodou."

"O čem to mluvíš? Byla jsem takhle blízko."

"Byla jsi takhle blízko, protože jsem tě nechala dostat se takhle blízko." Klidně bych tě nechala dostat se ještě blíž...

"No uvidíme." Gabrielu tahle hra očividně bavila.



"Stop, stop, stop! Musím na to jinak! To nikam nevede, takhle bych mohla čekat do nekonečna!" Afrodita mrskla hřeben a zrcadlo na stůl a s potměšilým úsměvem se protáhla: "Milé dámy, show právě začíná."

 

–––––––

 

Xenu probudil dupot těžkých bot. V mžiku zhodnotila situaci, otevřela oči a vyskočila na nohy.

"Co vás sem přivádí?"

"Xeno, náš panovník Arkas tě prosí o pomoc. Královské město je obklíčeno nepřátelskými vojsky. Jenom část naší obrany se dostala za hradby a je schopná akce." Udýchaný voják byl stěží schopen slova.

"No, a je rozhodnuto. Jde se do Anafy." Xena, jakmile uslyšela královo jméno, neváhala ani na okamžik. Arkas byl jejím přítelem už od dětství.

 

–––––––

 

Bylo po bitvě a celá Anafa se chystala náležitě oslavit slavné vítězství. Arkas, ihned jakmile zjistil stav svých vojenských oddílů, spěchal vzdát díky Xeně a Gabriele, které v pravou chvíli přišly na pomoc a chytrou strategií odvrátily hrozbu od králova rodného města.

"Xeno, Gabrielo, přijměte, prosím, moje pozvání a buďte mými hosty. Velice bychom si toho já i můj lid považovali."

Xena, která si uvědomila, jak moc si Arkas vážil toho, že má opět po boku svoji dávnou přítelkyni, nemohla jeho nabídku odmítnout.

"Bude nám ctí, Arkasi," uklonila se.

"To je skvělé, přátelé!" Král luskl prstem."Doprovoďte naše přátele do jejich komnaty! Vše už je připraveno."

Xena si jej zkoumavě prohlédla a na Gabrielině tváři se rozzářil úsměv.

"Jak jsi si byl tak jistý, že zůstaneme?"

Arkas se jenom pousmál, naklonil se ke Gabriele a tak, aby to i Xena slyšela, zašeptal:

"Na první pohled se to nezdá, ale ona má opravdu vlídné srdce. Když víš, jak na ni, brzy tu svoji masku bojovnice strhne." A s úsměvem se vzdálil.


Xena se nasupeně zamračila a Gabriela se zachichotala. "No tak s tím musím jenom souhlasit."

Xena se k ní otočila, pozvedla obočí a dala si ruce v bok.

"Nepovídejme. To si budu pamatovat pro příště, až zas budeš něco chtít."

"Ale no tak, Xeno, buď hodná." Podívaly se na sebe a vyprskly smíchy.


Jakmile vstoupily do pokoje, užasly nad tou nádherou. Uprostřed trůnil obrovský zdobený baldachýn. Klenba okna před ním otevírala pohled na překrásnou scenérii jezera pod hradem. Kdo by si pomyslel, že ještě před pár hodinami tu zuřila strašná bitva. Pokoj osvětloval veliký kamenný krb zdobený zbraněmi, vzácnými šperky a svícemi. Ostatní stěny byly pokryty obdivuhodně vyvedenými uměleckými dekoracemi.


Xena a Gabriela se kochaly pohledem na interiér pokoje.

"V této místnosti jsou ubytováváni jen ti nejváženější hosté. Nástěnné malby a vyřezávané obrazy na posteli, to všechno jsou příběhy praotců našeho krále. Bitvy vyhrané a prohrané, vzpomínky dobré či zlé, to všechno je zde vyobrazené. Královi malíři a rytci jsou už připraveni vypodobit naše velké vítězství a vás, naše nejdražší přátele, kteří pomohli osvobodit království od tyranie," oznámil jim sluha.


Arkas se objevil ve dveřích a všiml si, jak Gabrielu pokoj uchvátil. Položil jí ruku na rameno.

"Věděl jsem, že se ti tenhle pokoj bude líbit. Vypráví úžasné příběhy, stejně tak, jako ty."

"Já opravdu nemám slov."

Její modrozelené oči dychtily po tom, ponořit se do všech těch příběhů.

"Tisíceré díky za to, že jsi se se mnou, s námi, o tu krásu podělil."

"Nemáš vůbec zač, má drahá přítelkyně." Vzal ji kolem ramen a uviděl Xenu, která je oba s úsměvem pozorovala.

"Díky."

Věděl, že Xena neděkuje ani tak za sebe, jako za svou přítelkyni, která pro ni znamenala všechno.


Během pár dnů, které s Xenou a Gabrielou strávil, si uvědomil, jak pevné pouto ty dvě váže, a že Gabriela dokázala v Xeně znovu probudit dobro. Dobro, které on zažil, když byli oba ještě děti. Věděl o její temné minulosti a věděl také, že "tamta" Xena nebyla opravdová Xena. V té době se i on pokoušel přesvědčit ji, že to, co dělá, je špatné, ale se zlou se potázal. Xena musela vybojovat ještě hodně bitev, než vyhrála tu, která ji dovedla na správnou cestu. Ale teď je tady a všechno zlé mezi nimi je zapomenuto. Myšlenkami se opět vrátil do dětských let.

"Řekla ti Xena, jak jsme se vlastně spřátelili?"


"No, něco málo vím. Řekla mi, že tě někdo z její vesnice zachránil před obchodníky s otroky a ukryl tě, než tě najdou tvoji rodiče .To je všechno." Bylo vidět, že by se velice ráda dozvěděla více.


"Ano, tak to bylo, ale jestli chceš opravdu slyšet podrobnosti..." Dovedl Gabrielu ke stěně vedle dveří a ukázal na nádhernou nástěnnou malbu.

"Přečti si to sama."

Gabriela začala číst z výjevů na stěně. Najednou se zarazila.

"Vždyť... to je Xena!!!" vykřikla. Jakmile Xena zaslechla své jméno, byla zvědavá, co Gabrielu tak zaujalo a otočila se od okna, odkud pozorovala okolní krajinu a západ slunce zrcadlící se v potemnělém jezeře.


Arkas se měl na odchodu, protože dobře věděl, jak Xena nemá ráda vzpomínky na minulost a velice nerad by se setkal s pohledem jejích chladných modrých očí. Byl už na schodech, když zavolal:

"Lázeň je připravena! Nashledanou u večeře!"


Xena se spolu s Gabrielou zadívala na příběhy na stěnách.

"Já ho asi..." řekla tiše, skoro šeptala. "Arkasi, to si odskáčeš!" zařvala. Slyšely už jenom jeho smích.

"Xeno, podívej se na tohle." A Gabriela začala číst z obrázků:

"Obchodník s otroky se vkrade do hradu, unese mladého šlechtice a schová jej. Chlapci se ale podaří uprchnout. Bloudí lesem, kde jej najdou dvě děti jen o trochu starší, než je on sám. Chlapec s blonďatými vlasy a dívka, starší, s havraními vlasy, jejíž oči byly modré jako nebe nad Elysejskými zahradami."


Gabriela se s úsměvem otočila na Xenu. Uviděla, jak se Xena se slzami v očích dívá na podobizny oněch dvou dětí.

"To jsi ty a Lyceus, že?"

Xena jenom kývla hlavou. Lyceus, její bratříček, který už není mezi živými. Gabriela chtěla Xenu utěšit a vzala ji za ruku, i když dobře věděla, že se jí Xena stejně vytrhne. Ale ona to tentokrát neudělala. Jejich prsty se propletly a Gabriela pokračovala ve vyprávění příběhu.

"Chlapec nejdřív přemýšlí, že těm dvěma uteče, protože se bojí, že to jsou obchodníkovi přisluhovači. Oba si ale brzy získají jeho důvěru a ukryjí jej v jeskyni právě ve chvíli, když už je obchodníci málem dopadnou. Nechají jej v bezpečí jeskyně a běží domů pro pomoc. Spěchají k matce a o překot vysvětlují, co se přihodilo."


Xena, která se překvapivě nepustila Gabrieliny ruky, se levou rukou dotkla obrázku své rodiny, kterou před tolika lety ztratila. Gabriela si byla jistá, že tohle je na Xenu příliš a čekala, kdy se odtrhne, něco utrousí a odejde. Xena se ale k odchodu neměla, naopak sevřela její ruku ještě pevněji, jako kdyby nechtěla tento snový a přesto tak reálný příběh opustit, jako kdyby toužila po tom slyšet jej z úst Gabriely.

"Děti pověděly matce o obchodnících s otroky a o chlapci, kterého před nimi ukryli v jeskyni. Obchodníci prohledali celou vesnici, ale nic nenašli. Děti se o chlapce schovaného v jeskyni staraly jak nejlépe mohly a brzy se mezi nimi vytvořilo silné pouto. Po jistém čase už nebylo nebezpečné přivézt chlapce do vesnice. Stal se členem jejich rodiny. A pak se jednoho dne v hostinci objevil cizí muž. Chlapec, jakmile ho uviděl, rozběhl se k němu a objal ho. Cizinec, jako by nevěřil vlastním očím, zíral na chlapce jako na zjevení. Pak se ale vzpamatoval a se slzami v očích opětoval jeho obětí. Z celého srdce poděkoval matce a jejím dvěma dětem, které se schovávaly za jejími sukněmi. Pokleknul, aby se dětem mohl podívat zpříma do očí. Napřáhl ruce, a děti, které se přestaly ostýchat ho objaly. A pak se král se svým synem vydali společně na cestu do rodného domova."


Gabriela, která teď objímala Xenu oběma rukama, měla slzy v očích "Vidíš, Xeno, už jako dítě jsi konala hrdinské skutky," řekla tiše. Xena se k ní najednou otočila a Gabriela uviděla její tváře zmáčené slzami. Chtěla jí osušit slzy a obejmout ji, a k jejímu velkému překvapení se tomu Xena vůbec nevzpírala. A tak tam stály, až se nakonec Xena vyjmula z obětí, nebyl to ale ten její obvyklý úhybný manévr, bylo to spíš jako kdyby se s tímto obětím nerada loučila. Gabriele se to zdálo zvláštní, nezvyklé, ale řekla si, že o tom prozatím nebude přemýšlet a bude si prostě Xeninu blízkost užívat. Líbilo se jí pomyšlení na to, že velká princezna bojovnice potřebuje její přítomnost. Také ale moc dobře věděla, jak je Xena v takovýchto situacích nesvá, a tak do ní strčila ramenem.

"To stačilo. Pravá chvíle na horkou lázeň. Tahle bitva byla opravdu dlouhá a ty si potřebuješ odpočinout. Půjdu se podívat, jestli je voda správně teplá." Gabriela pustila Xeninu ruku a obě se vydaly směrem k lázni.


Xena neměla sil cokoliv namítat. Většinou trvala na tom, aby se Gabriela vykoupala první, ale tentokrát prostě vkročila do koupele. Věděla totiž moc dobře, že v tomhle stavu není schopná zůstat v tom nádherném pokoji a vědět, že Gabriela se koupe v lázni pár metrů od ní. Uvědomovala si, že i když je to pro ni nesnesitelné, nesmí nic uspěchat, protože by mohla ztratit to jediné, co ji ještě drží nad vodou. A to je právě Gabriela.


Lázeň se nacházela hned vedle pokoje. Vlastně to byl takový bazének obehnaný kameny. Stěny kolem byly zdobeny nádhernými malbami. Celou místnost zahříval veliký krb. Xena si se zaujetím prohlížela Gabrielu, která nohou zkoušela vodu.

"Voda je tak akorát. A teď se svleč. Koupel, to je to, co teď potřebuješ," zahihňala se a podržela si nos. Xena popadla svůj kožený oblek a mrštila jím po Gabriele.

"Hej!" ušklíbla se. "Ty taky zrovna nevoníš jak jarní kvítek."

"Potřebuješ pomoct? Čím dřív, tím líp..." Sotva se vyhnula kožené sukni, která ji málem praštila přes hlavu.


Xena, úplně nahá, to už bylo na Gabrielu opravdu moc.

"Noo... hmm... já se postarám o tvoje svršky." Rychle pryč. Xena se právě chystala vstoupit do lázně, když uslyšela Gabrielu:

"Jsem v pokoji, kdybys něco potřebovala!" Kdybys něco potřebovala, něco, třeba mě...

Xena se ponořila do vonné lázně. Kdybych něco potřebovala... všechno, co potřebuju, jsi ty.


Gabriela se vrátila do pokoje, kde uviděla překvapeného Arkase.

"Já jsem jsi myslel, že se koupete."

"Xena se koupe." Proč se tak diví?

"Jen jsem vám přinesl čisté oblečení."

"Díky, Arkasi, bude se opravdu hodit." Mám nemám... já se ho musím zeptat.

"Proč tě tak překvapilo když jsi mě tu uviděl?"

"Prostě jsem tě tu nečekal. Myslel jsem si, že po tom všem budete chtít mít chvilku pro sebe."

"A na to jsi přišel jak?" Ten Arkas se ale vůbec nezdá.

"Viděl jsem, jak jste bojovaly, bok po boku... tak mě tak napadlo, jestli vy dvě jste..."

"No, nejsme, ale jsem moc ráda, že jsi si alespoň TY něčeho všiml, na rozdíl od Xeny." Gabriela byla ráda, že konečně našla někoho, kdo Xenu opravdu zná a s kým si o tom může upřímně promluvit.

"Člověk by musel být úplně slepý... ale poslyš, nechceš mi říct, co tě trápí?"

"Opravdu to chceš slyšet? Ale musíš mi slíbit, že o tom Xeně neřekneš ani slovo. Jinak by nás zabila oba."

Arkas se jenom pousmál, a oba se pohodlně usadili na posteli.

"Ano, to vím moc dobře."


A Gabriela mu začala vyprávět o tom, co všechno spolu s Xenou zažily. Jak si v momentě, kdy Xenu ztratila, uvědomila, co všechno pro ni znamená, něco, co se ani slovy nedá popsat. Pak mu řekla o tom polibku a o tom, jak tohle věci ještě více zkomplikovalo.

"Předtím, než jsme se opravdu políbily, jsem si prostě nepřipouštěla, že Xenu miluju. Chci říct, samozřejmě jsem ji milovala, ale neuvědomovala jsem si, jak moc. Ten polibek mě strašně překvapil. A vlastně si pořád nejsem jistá, jestli to byla opravdu Xena, nebo Autolykus."


Arkas vzal Gabrielu kolem ramen.

"A mluvily jste o tom?" Nebyl vůbec překvapen, když Gabriela jenom zavrtěla hlavou, on sám znal Xenu až příliš dobře.

"Co se dá dělat, budeš muset udělat první krok ty."

Gabriela se na něj užasle podívala.

"Já?! To myslíš vážně?"

"Prostě si s ní musíš promluvit. Víš dobře, že ona nikdy nezačne. A když to nepůjde, budeš ji muset zkrátka svést."

"Jako kdybych tohle už několikrát nezkoušela. Všechny ty doteky, líbání na čelo, koupele... a nic! Třeba mě vůbec nechce."

"Hm, podle mého názoru jsi pěkně vedle, a to ty sama dobře víš. Naše milá princezna bojovnice má pevnou vůli a nervy z ocele. Jestli tě miluje alespoň z poloviny tak, jako ty ji, věř mi, že zažívá ty největší muka Tartaru."

"Myslíš?"

"Samozřejmě." A v hlavě se mu už líhl plán. "Jsem si jistý, že do zítřejší noci bude tvá."

Gabriela Arkase objala a políbila ho na tvář.

"Díky, že jsi mě vyslechl."

"Nemáš vůbec zač."


Právě v tu chvíli vyšla Xena z lázně a co nevidí. Arkase, sedícího na posteli a Gabrielu v jeho náručí. Otočili se a uviděli Xeniny hrozivé modré oči. Doufali, že neslyšela nic z toho, co bylo předtím řečeno. Gabriela se rychle vzpamatovala.

"Jaká byla koupel?"

"Skvělá." Co se to tu děje.

"Právě jsem Arkasovi vyprávěla o našich dobrodružstvích." Mám já tohle zapotřebí? Já jí nechci lhát, to je to poslední, co bych chtěla. Ale co můžu dělat, už jsem skoro jako ona, perfektně vycvičená nechat si některé city pro sebe.

"Arkasi, děkujeme ti za tvou pohostinnost." Já vím, Gabriela je prostě taková, když si někoho oblíbí. Ale Arkas ji drží v náručí... a v naší posteli...

"Co bych neudělal pro své přátele? A my dva se známe hodně dlouho, že?" usmál se.

"Hodně dlouho..."

"Večeře bude za hodinu."

Xena si sedla ke Gabriele. Arkas strčil hlavu do dveří.

"Řeknu sloužícímu, aby ti přichystal novou koupel, Gabrielo." Málem dostal svící do hlavy.

Gabriela se musela smát. "Vy dva si tak dobře rozumíte, ten Arkas je vážně skvělý."

"To máš pravdu," odvětila Xena a natáhla na pohodlnou postel.

Jenom dýchej zhluboka, to bude v pořádku. Ty tvoje hedvábné modré šaty... No co, vždyť si chci jenom promluvit.

"Xeno... já... prý to bude skvělá slavnost, už se těším." Jsem ale opravdu nemožná.

Xena si dala ruce za hlavu. Gabriela si všimla, že má Xena zavřené oči, a tak neváhala, a celou si ji prohlédla. Nádherná tvář, havraní vlasy, ještě mokré... to se nedá vydržet... proč se nedokážu ovládat... vždyť ani nechci... Náhle vstala z postele. Xena otevřela oči a posadila se.

"Jdu se vykoupat," vypadlo z Gabriely. Ledová sprcha, to by se mi teď hodilo.


Gabriela se svlékla do naha a otočila se.

"Xeno..." Ten její pohled, zdá se mi to, nebo je to pravda? Xeno, teď ses prozradila. "Tak... já se jdu vykoupat."


Xena sebou švihla na postel a zakryla si obličej polštářem. Gáby, děláš to schválně? Nemáš ani ponětí, co to se mnou dělá.

Gabriela, osvěžená koupelí, si oblékla smaragdově zelené šaty, které pro ni nechal Arkas připravit. Porozhlédla se po pokoji a uviděla Xenu, stojící u okna, její tvář zpola ozářená měsíčním svitem. Je prostě nádherná... já...

"Xeno, děje se něco?

"Ne, nic. Jenom jsem tak přemýšlela."

"A o čem? Zdáš se mi nějaká smutná."

"Ne, Gabrielo, jenom jsem vzpomínala na svého bratra a na naše dětství. Věděla jsi, že má Arkas sestru? Ariel. Zítra se s ní setkáš. Arkas říkal, že přijede na návštěvu, teď, když už se není čeho bát. Odjela před bitvou za příbuznými a když dorazila nepřátelská armáda, Arkas za žádnou cenu nedovolil, aby se pokusila vrátit, když bylo město v obléhání."

"Těším se, až se s ní setkám."

"Myslím, že se ti bude líbit. Je úplně stejná jako její bratr."

"Klepy klep, můžu dál?" ozvalo se za dveřmi. "Doufám, že mi zase něco nepřistane na hlavě."

"No to se ještě uvidí."

"Než si to rozmyslíš, chtěl jsem vám říci, že večeře je na stole. Čekám vás dole v hodovní síni."

Gabriela se posadila na posteli a otočila se ke Xeně.

"To by jsme si měly raději pospíšit."

"Máš pravdu. Chytej." Gabriela ani nestačila popadnout zdobený plášť, která přistál na jejím obličeji.

"Dávej si pozor!"


Vydaly se směrem k hale, odkud se ozývala hudba a veselý smích. Arkas byl opravdu prvotřídní hostitel. Všichni se skvěle bavili a Gabrielu tak trochu přemohlo silné červené víno. Asi bych už radši měla jít nahoru.

"Xeno, Arkasi, byl to skvělý večer, ale já už jdu radši spát. Dobrou noc."

"No, já myslím půjdu taky."

"Ať tě ani nenapadne, Xeno, máte si toho tolik co vyprávět. Na..nashle zítra.

Gabriela se statečně držela zábradlí, škobrtala nahoru po schodech a najednou ležela rozpláclá na dřevěné podlaze verandy. Xena a Arkas se nemohli udržet smíchy.

"Gábi, jsi v pořádku?"

"Jo, samo, že jsem. Toho vína bylo asi trošku moc..." rychle se zachytila zábradlí. Doprovodili ji do pokoje a vrátili se do haly. Xena si sedla ke krbu a zadívala se do tančících plamenů.

"Ví Gabriela, jak moc ji miluješ?"

Na tuhle otázku nebyla Xena připravena.

"Cože? Gabriela je moje nejlepší přítelkyně."

"Xeno, ty víš moc dobře, co myslím. Ví ona, jak moc ji miluješ?"

Xena znovu upřela oči na plápolající oheň.

"Ne, Arkasi, ona nemá ponětí o tom, jak moc ji miluju. Já to prostě nemůžu udělat, není na to připravená."

"Opravdu? A mluvila si s ní o tom?" Vzpomněl si na slova Gabriely.

"Řekla ti Gabriela, co se vlastně stalo?"

"Řekla. Zemřela jsi a pak zase obživla díky ambrosii."


Xena si povzdechla.

"Já neumím vyprávět příběhy tak, jako Gábi... prostě jsem poprosila Autolyka, aby ukradl moje tělo. Gabriela se tak strašně trápila nad mojí smrtí, že mě nevnímala, když jsem k ní promlouvala. A když byla konečně přesvědčená, že jsem to já, musela jsem se s ní spojit skrz Autolyka. No a pak jsem jí políbila."

Čekala, že na to Arkas něco řekne, ale on jenom poslouchal.

"Přišlo to tak najednou, tak přirozeně. A pak nás čekal souboj s Velaskou. Když si Gabriela uvědomila, že se přece jen můžu vrátit, úplně se osvobodila od svých pocitů a já jsem mohla v jejím těle bojovat s Velaskou. Když jsem byla v jejím těle, všechny její pocity, myšlenky, najednou jsem to všechno viděla... všechno... měla v hlavě takový zmatek... pořád přemýšlela o tom polibku... tehdy jsem jí prostě nemohla...

"Takže budeš předstírat, že se to nestalo. A co Gabriela? Přece ti není jedno, co si o tom všem myslí ona. Co když tě miluje stejně tak, jako ty ji? Já vím, jsi Xena, velká bojovnice, ale měla by sis uvědomit, že Gáby už není malá holčička, která potřebuje tvou ochranu. Pořád se pokoušíš ji ochraňovat, ale co když ona chce něco jiného? Přemýšlej o tom, než bude pozdě."

Než bude pozdě??!

"Já jsi jdu lehnout, oslavy pokračují od zítřejšího rána." No konečně, teď jen tak neusne.

Arkas Xeně popřál dobrou noc a odešel.

Co když Gabriela opravdu cítí to, co já k ní? Má cenu riskovat naše přátelství?

Xena tiše vklouzla do pokoje, lehla si do postele a dávala pozor, aby nevzbudila Gabrielu. Jako vždycky, pravá ruka za hlavou a levá na bříšku. Poodhrnula jí vlasy a zadívala se na její spící tvář.

Ale já nespím, Xeno. Gabriela se převrátila na bok a stále předstírajíc spánek Xenu objala. Tohle už je na mě opravdu moc. Jak tohle dopadne...? A v obětí usnuly.



Ráno je probudily hlasy a volání ozývající se z nádvoří, tak se rychle oblékly a běžely se podívat, co se děje. Služební a služtičky pobíhali sem a tam, přípravy dalších oslav byly v plném proudu.

"Honem, je nejvyšší čas, oslavy právě začínají," mával na ně Arkas.

Oslavovalo se od rána do večera. Tance, hodování, hry... Vrcholem programu bylo ale vyprávění příběhů, v čemž samozřejmě Gabriela neměla konkurenci. Ariel dorazila krátce po snídani a Xena s Gabrielou se už takhle dlouho nepobavily. Ariel byla velmi společenská dívka, samý smích a Xena alespoň na chvíli zapomněla na to, že je princeznou bojovnicí a prostě oslavovala se svými přáteli.

Jakmile se zešeřilo, všichni se shromáždili v hodovní síni, aby zahájili poslední část oslav. Král nekrál, tady si byli všichni rovni. Arkas byl šlechetný vládce, kterého si všichni vážili. Opět začalo hodování a rozproudilo se bujaré veselí a Xena si všimla, že se Ariel nějak velice má ke Gabriele. Normálně by si toho příliš nevšímala, ale dnes ji to nějak zvláštně znervózňovalo. Co si tam pořád šuškají... a co je ti vlastně do toho...to jejich šeptání, hihňání, doteky... co se to s tebou děje... tady mi nepomůže žádný meč ani šakram... já žárlím... nech toho, jsi směšná... ale já opravdu žárlím...! Gabriela je přec vždycky taková otevřená, ráda se dotýká lidí, které si oblíbí... ale ta Ariel...


Arkas se podíval na Xenu a ihned pochopil.

"Já jsem tě varoval."

"Nevím, o čem to mluvíš."

"Přece jsem ti říkal, že jestli něco neuděláš, může být pozdě. A Gabriela se jí líbí."

"Co tím chceš říct?"

"Ariel se mě ptala, jestli jste... no však víš," zakousl se do kuřecího stehýnka.

"A cos jí řekl?" čekala na jeho odpověď.

"Řekl jsem jí, že ne. Ty se nikdy nesvěříš Gabriele s tím, co k ní opravdu cítíš. Tak proč by se měla zbytečně trápit. Když to Ariel uslyšela, řekla jenom to je dobře, že to vím. Co tím myslela, si asi domyslíš sama." Tak, a teď se uvidí.

Xena se znovu otočila na ty dvě a uviděla, jak Ariel bere Gabrielu za ruku a odvádí ji z haly.

"No vidíš. Měla by ses rychle rozhodnout, než to někdo jiný udělá za tebe." Arkas odpověděl na volání jednoho ze svých přátel a nechal Xenu přemítat o tom, co se právě stalo.


Xena chvíli seděla, myšlenky se jí honily hlavou a pak najednou vyskočila od stolu a rozběhla se tím směrem, odkud je viděla odcházet. Zamířila do Arieliny komnaty, ale ta byla prázdná. No to snad... ony jsou snad... Rozrazila dveře jejich pokoje ozářeného plameny obrovského krbu a uviděla Gabrielu, svlečenou, na posteli, jak napřahuje ruce, jako kdyby chtěla někoho obejmout. Kde je Ariel?

"Gabrielo?"

"Xeno, stalo se něco?" Překvapená Gabriela se přes sebe rychle přehodila hedvábnou košilku, kterou si právě chystala obléknout.

"Já... já jsem si myslela..." Ale vždyť tu je sama. Tak... jako by se nic nestalo... jako by se nic nestalo? "Proč jsi tak náhle odešla?"

Gabriela věděla moc dobře, co se Xeně honí hlavou. Věděla, že Xena zahlédla, jak odchází s Ariel z hodovní síně. Začala si navlékat noční košili.

"Ariel mi jen chtěla něco ukázat."

"A kdepak je?" Xena očima prohledávala celý pokoj.

"Právě odešla."


Ariel se v tu chvíli vrátila do hodovní síně a přisedla si ke svému bratrovi.

"Tak co?"

"Nemohlo to dopadnout líp. Všechno jde podle plánu, sestřičko."

"To jsem ráda." A oba se spokojeně zasmáli.


"A copak ti chtěla ukázat?" Xena se snažila skrýt žárlivost, ale Gabriela se nenechala zmást. Vstala, vzala Xenu za ruce a dovedla ji k posteli.

"Posaď se," pobídla ji jemně. Xena byla v rozpacích. Gabriela jí položila ruce na ramena.

"Xeno, prosím." Ty její oči, proč se od nich nemůžu odtrhnout... "A teď si lehni na záda."

"Gabrielo?" To snad... "Co to děláš?" Seber se, nebo to špatně... Ale Gabriela ji přitiskla zpátky na postel.

"To hned uvidíš. Chci ti něco ukázat." Xeno, já vím, co to s tebou dělá, tak proč se pořád bráníš? Já tě miluju, nade všechno, a ty mě taky. Lehla si vedle Xena a ukázala na strop.

"Podívej."


Nad nimi se rozprostíral nádherný epos rozličných legendárních příběhů, a mezi nimi najednou Xena uviděla něco, co jí vzalo dech. Na stropě bylo vyobrazeno všechno, co se stalo od té doby, co poprvé potkala Gabrielu. Všechno od prvního dne, kdy se Draco snažil zničit Gabrielinu vesnici, až do včerejších událostí.

"Vzdyť to přece..."

"Ariel mi řekla, že celý den, co jsme oslavovaly, tu malíři pracovali jak diví. Není to nádhera?"

Xena jenom kývla hlavou.

"Chtěla bys ten příběh slyšet?"

"Chtěla," přiznala se Xena, která by ráda slyšela příběh v Gabrielině podání.

Gabriela vzala Xenu znovu za ruce a začala vyprávět:


"Spjaty osudem, spojeny láskou, putují spolu světem. Bojovnice, kající se za hříchy minulosti, a mladá básnířka, která objevuje svět. Zachraňují nevinné, zachraňují samy sebe. Zlé síly se často snaží rozdělit je. Krvelační válečníci, toužící po odplatě, bůh války, žijící v marné představě, že dostane to, po čem touží, a dokonce ani Smrt neuspěla. Protože pouto mezi nimi je příliš silné... velmi silné... společně dokážou všechno, zdolají všechny překážky... a to jen díky tomu, že je spojuje... láska."


Gabriela si uvědomila, že svírá Xeniny ruce ve svých dlaních. Trvalo snad celou věčnost, než se odhodlala podívat se jí do očí. S obavami zkoumala její tvář, a doufala, že se nemýlí, že teď konečně může vyjádřit to, co cítí.

Xena nepromluvila. Hleděla do Gábiných modrozelených očí, srdce jí bušilo, nebyla ale schopná vyjádřit slovy to, co teď cítila. A pak, beze slova, pohladila Gabrielu po tváři a naklonila se k ní. Konečně, Xeno, teď už se nemusím ničeho bát... Lehounce se políbily, nechtěly nic uspěchat. Chtěly si vychutnat ten pocit, vždyť to bylo vlastně opravdově poprvé. A pak se konečně pevně objaly a jejich ústa se spojila ve vášnivém polibku...


"Dobrou noc," usmála se Afrodita a poslala oběma vzdušný polibek.



Konec



© Copyright by AmazonBard






| povídky | main | XWP 1 | XWP 2 | XWP 3 | XWP 4 | XWP 5 | XWP 6 |
| subtext | film | legrácky | subgallery | news | download | links | e-mail |