Obyčejný den

napsala  KiaOra

Obyčejný den




Disclaimer 1: All characters and events in this maintext story even those based on real people are fictitious.

Disclaimer 2: Z angl. originálu A day in life aka Meeting with Lucy Lawless and Renee O´Connor volně přeložila VR.






Reneé s Lucy si vyšly společně na nákup. Této příležitosti využily i k rozhovoru o svých rodinách.

"Julius pořád roste a roste..."

"Jo, jako každé dítě. - Steve mi říkal, že by chtěl k večeři nějakou specialitu - máme dnes výročí svatby, víš? Co bych tak vybrala..." Reneé chodila kolem regálů se zbožím a hledala něco, čím by Stevovi udělala opravdovou radost.

"Zítra je ta hloupá konvence... se všemi těmi fanoušky. Nejradši bych zůstala doma, Lucko. Vždycky tam bývá tak rušno. Víš, co myslím, viď?"

"Jistě, taky jsem zažila hezkých pár fandovských conů. Člověk si na ně zvykne, věř mi. Na druhou stranu není špatné, když tě lidé znají. Když ti věnují svou pozornost."

"No jo, pokusím se být na ně příjemná."

Lucy na ni pohlédla a věnovala jí šibalský úsměv. S Reneé spolupracovala už šestý rok a když se nad tímto obdobím zamýšlela, zjišťovala, že jí přineslo jenom samou radost. Reneé byla bezpochyby nejlepší partnerka, jakou kdy u filmu měla a byla také nejlepší přítelkyní, s níž se často setkávala i soukromě, s níž mohla řešit své osobní problémy. Co Lucy nikdy nikomu neřekla a co se dokonce bála přiznat i sama sobě byl fakt, že je do této ženy hluboce zamilovaná. Reneé zlomila její srdce už v momentě, kdy ji prvně spatřila. Neznamená to, že by při tom neměla ráda svého muže, to ne, ovšem brala ho spíš jako dobrého přítele. Vzala si ho jen proto, že si nebyla jistá, co k ní samotné cítí Reneé.

"Co si zítra oblečeš, Lucko?"

"Nic extra, svetr a tmavé kalhoty. A ty?"

"Cože?! Ty chceš jít na konvenci v obyčejném svetru? Nepřeháníš?"

"Myslím, že ne. - Koukni, fandové nás dvě mají za bohyně, aspoň někteří určitě. A my bychom jim měly naoplátku ukázat, že se mýlí, že jsme stejné jako oni. A nejsnazší cesta k tomu je vzít si obyčejné šaty. Co říkáš?"

"Vcelku souhlasím... ale Steve..."

"Co je se Stevem? S tím, co říkám, musí souhlasit. "Miluje přece tebe, a ne tvoje oblečení."

"Asi máš pravdu... určitě... jako vždycky."

"Vsaď se, že mám, zlat... chci říct Ren."

Reneé zůstala překvapeně stát. "Jsi v pořádku?"

"Jasně. A pojď, vypadneme odtud."

"Počkej, ještě si chci koupit..."

Lucy nečekala a prudce ji uchopila za šos. Reneé zalapala po dechu a vinu na tom nemělo jen neobvyklé Lucyino chování, nýbrž i fakt, že na krátký okamžik pocítila její ruku na svých prsou. Poté se nechala odvléct z obchodu do auta, aniž by proti tomu cokoliv podnikla.

"Pročs to udělala?" zeptala se, když už obě seděly ve voze.

Krucinál, pomyslela si Lucy, úplně jsem se přestala ovládat! Co jí teď mám říct? "Uh... já... v tom shopu byla tak nepříjemná atmosféra, že..."

"Atmosféra říkáš?! Odkdy se prosím tě staráš v obchodech o atmosféru?! Přijdeš, nakoupíš, a jdeš zas domů! Osobně se při nákupech o atmosféru nikdy nestarám. Krom toho, v tamtom shopu vůbec žádná atmosféra nebyla."

"Tak mi promiň. Vážně asi nemám nejlepší den. Jestli se tam chceš vrátit..."

"Ale ne. Většinu věcí už mám a zbytek si koupím jindy. - Poslyš... s takovou atmosférou, jak říkáš, ses asi už dlouho nesekala, že?"

Lucy se hořce pousmála a celkem ji potěšilo, že to její přítelkyně nezahlédla.

"Upřímně řečeno, setkávám se s ní dnes a denně už... počkej... celých šest let."

"TAK dlouho?! A tos mi nic neřekla?! Proč, Lucko?! Myslela jsem, že mi důvěřuješ?!"

"O některých věcech se mluví dost těžko, Ren. A může to věci jenom zhoršit. Prosím, uvědom si, že jsem ti nechtěla ublížit. Tobě bych nikdy neublížila."

"Jistě."

"Tak se už nezlob."

"Nemám se zlobit? Jenže já se zlobím! A celkem dost!"

"Heleď... za tamto v obchodě se ti moc omlouvám."

"Sakra, Lucko! Ty vůbec nechápeš proč se tak zlobím?! Říkáš, že mně věříš, že mě máš ráda, a přesto mi nemůžeš svěřit něco intimního, co existuje už šest let a týká se mě? "Víš, možná bych si nevzala Steva, kdyby ses mi svěřila."

"Co...?! Cos říkala?!"

"Už... ani nevím, co povídám. Jsem tak zmatená..."

"To chápu... a kdybych ti to bývala řekla, asi bys litovala, že jsme se vůbec kdy potkaly."

"Sotva. - Proč se tolik bojíš?"

"Protože... protože tě nechci ztratit. Jsi má nejlepší přítelkyně a... mám tě moc ráda."

"No jistě, Lucko, i já tě mám přeci ráda."

"To je něco úplně jiného... já... jsem z tebe celá pryč..."

"Vítej v klubu."

"O.K., Ren, vážně jsem se nechtěla dostat do téhle prekérní situace, ale když už... řeknu ti celou pravdu, i kdyby to mělo zničit všechno, co mezi námi je. Reneé O´Connorová, uvědom si, že jsem do tebe hluboce - totálně - a beznadějně zamilovaná." Před další větou se zhluboka nadechla. "Snad jsi šokovaná, možná i znechucená, to ti nevyčítám, já cítím totéž vůči sobě, ale věř mi, zkoušela jsem s láskou k tobě bojovat, porazit tu touhu, ale prohrála jsem vždy, sotva boj začal." Lucy se nebyla schopna soustředit na jízdu, proto zastavila. Obě na chvíli zmlkly. Reneé jí pohlédla přímo do očí. "Když je to tak, pročs mě nechala vzít si Steva?"

"Protože jsem tě chtěla vidět šťastnou. I když to štěstí nemůžeš nají v mé náruči."

Reneé chvíli beze slov přemýšlela, pak se zničehonic otočila, uchopila Lucyinu hlavu do svých dlaní a přiblížila svá ústa k jejím. "Myslím, že můžu," zašeptala. Po těch slovech přitiskla své rty k jejím.

Lucy zalapala po dechu a když pocítila jazyk přítelkyně ve svých ústech, propletla ho vášnivě se svým.

Za chvíli polibek přerušila otázkou: "Jsi si jistá, že...?"

"Jsem, drahá, na tuhle chvíli jsem čekala dost dlouho, toužím po tobě, a už se prosím na nic neptej."

Po dalším polibku se Lucy prudce nadechla: "Nemyslíš zlato, že bychom měly jít někam jinam?"

"Ne. Nechci už víc čekat."

"Ani já, ovšem... kdyby nás někdo..."

"Viděl? To je mi jedno. O nikoho dalšího se nestarám. Miluji tě."

"Ano, zlato, jen... mohly bychom aspoň přelézt na zadní sedačky, tam spolu můžem líp... oh...!"

Horké rty na jejím krku ukončily Lucyinu řeč. Nějakou dobu ten nádherný pocit vychutnávala a pak se, velmi vzrušená, i se svojí milou přemístila dozadu do vozu, aniž by se jí při tom přestala dotýkat.

Když pak Ren ležela na její hrudi, pronesla poslední slova, která tam tehdy zazněla: "Tady je to mnohem lepší..."



Epilog:


Přišla i další noc, trávená na zadních sedadlech vozu, kdy obě zamilované ženy ležely jedna druhé v náruči a užívaly si vzájemný kontakt.

"Šťastná?" zeptala se Ren a pohladila Lucy po vlasech.

"To jsem. - Konečně."



Konec



© Copyright by KiaOra






| povídky | main | XWP 1 | XWP 2 | XWP 3 | XWP 4 | XWP 5 | XWP 6 |
| subtext | film | legrácky | subgallery | news | download | links | e-mail |