$800 Reward

napsali GL&VR
$800 Reward


Upozornění 1: Postavy Melinda Pappas (Black Mel Pappasová) a Janice Covington (Miss Covingtonová) jsou majetkem MCA Universal a Renaissance Pictures. Text písně Gallows Pole, uvedený jako motto, patří skupině Led Zeppelin, případně dalším držitelům autorských práv (Atlantic Record.).


Upozornění 2: Následující subtextový příběh z Divokého západu neobsahuje žádné přímé popisy násilí a erotiky, přesto je určen výhradně dospělým čtenářům.






Friends, did you get some silver?
Did you get a little gold?
What did you bring me, my dear friends,
to keep me from the gallows pole?...







Tombstone roku 1884; hornické "hot town" obklopené pouští, územím Apačů, město velkých protikladů, s ulicemi plnými vandráků, ale také bohatých podnikavců s nafintěnými paničkami, dobře prosperující místo s velkými stříbrnými doly, se zhruba dvanácti tisícovkami obyvatel, s množstvím hospod a saloonů, oddávajících se převážně hazardním hrám.

Jedním z vyhlášených podniků je i "Bird Cage Theatre". Zde se schází zejména "lepší" tombstonská společnost; majitelé dolů, obchodníci, rančeři... ti všichni sem přicházejí za útratou vydělaných peněz i za zábavou. O tu se rády postarají tanečnice, zpěvačky, nepočetné skupiny hudebníku, dívky volných mravů, na poměry kvalitní alkohol a hlavně karty. Téměř každý večer začíná v herně "Bird Cage Theatre" celonoční pokerový maratón...

 

–––––––

 

U rohového stolu v zakouřené herně Bird Cage seděla čtveřice hráčů.

"Dej mi tři," luskl na bankéře starší muž v drahém obleku. Po výměně karet svůj vějíř znovu přerovnal a aniž by mrkl okem, přihodil do banku další stovku.

"Jsem trop," ozval se mladší hráč po jeho levici a odložil karty na stůl. S následným ulehčením pak mohutně zabafal z doutníku.

"Přijímám, a padesát navrch," pronesla klidně pistolnice v černé košili a kovbojském klobouku.

"O.K., tvých padesát, Black Mel, a pochlub se!"

"Dva páry, Macu."

"Barva!"

"Krucinál, že mám dneska pech!" Pistolnice v černé košili udeřila dlaní do stolu a posunula si klobouk do očí.

V ten moment do sálu nahlédl korpulentní muž ve vyšívané vestě. Už už chtěl odejít, když jeho pozornost upoutal karetní stůl v samém rohu místnosti. Ihned se k němu vydal.

"Hej, mister! Sem je zakázáno nosit zbraně!" Zvedl ruku zdobenou zlatými prsteny a ukázal sám na sebe: "Jsem spolumajitel téhle herny – my jsme slušný podnik – a pánové k nám chodí v obleku a cylindru! Nikoliv v košili a sombréru co máte vy!"

Oslovená si posunula kožený klobouk zpátky do týla. "Řekl jste pánové?! Já jsem ale dáma, jestli sis nevšim, ty troubo!" Pomalu, s pravou ruku na pistolovém pouzdru a tentokrát už bez klobouku, vstala. Teprve teď bylo možné spatřit její ušlechtilou tvář i uzel havraních vlasů.

"To je... to je přece... Bl... Black... BLACK  MEL  PAPPASOVÁ –!!" vykoktal zaskočený muž.

"Konečně´s mě poznal! Aby ne, když tu visí tohle!" Štíhlá, bezmála šest stop vysoká žena ukázala palcem ke zdi, na níž byl vylepen plakát tištěný výrazným písmem.




$800 REWARD
Will be paid by the U.S. Government for the apprehension
DEAD OR ALIVE
of



MELINDA PAPPAS
alias
BLACK MEL

Wanted for Murder, Treason and other acts against the peace and dignity of the U.S.



"Madam... tenhle zatykač... tu mám z příkazu šerifa, nesmím ho strhnout –! Poslyšte... do vašich sporů s úřady mi nic není, nic proti vám nemám... a... vás zná v Arizoně každý... nejrychlejší střelkyně středozápadu... kdo... kdo by si troufl urazit vás –?! Ani já nechtěl... neubližujte mi... jsem jen hospodský, a vůbec nenosím zbraň –!"

"Tvá chyba! A víc urazit jsi mě už nemoh! Ještě nikdy nikdo mě neoslovil mister!"

"Omlouvám se, Black Mel... madam –!" Nešťastník zvedl ruce nad hlavu. "Měla jste tvář zakrytou klo... boukem, na sobě pánskou koši... ehm... košili a kalhoty... a... až teď vidím, jak atra... ehm... ktivní žena jste... já... mohu vás pozvat –?"

"Nestojím o vaši společnost, sir!" zaznělo poněkud smířlivěji.

"Pozvat na sklenku –?"

Dala si ruce v bok. "Hm. To byste měl. A už nikdy mi neříkejte mister, mister! Jestli nechcete skončit na Boot Hillu – pochovaný ve vašich parádních křuskách za dvacet babek a s cedulí zde leží hospodský ten a ten, zemřel vstoje, když urazil dámu!" Odvrátila zrak a posléze usedla zpět ke karetnímu stolku.

Její tři spoluhráči s připaženýma rukama a se strachem v očích strnule hleděli za odcházejícím mužem.

"Má dozajista v gatích," s ulehčením poznamenal bankéř, když pochopil, že celý incident zřejmě skončil.

Tvář tmavovlasé ženy se zachmuřila. "Musím říct, Macu, že mě ten nafoukanec otrávil."

"Chápu, Black Mel. Pomalu jsem se bál o jeho život."

"Zbytečně. Jen jsem mu chtěla dát lekci slušného chování."

"Rozhodně mu neuškodí," pousmál se bankéř. "Mimochodem, slyšelas o té popravě?"

"Loupež v Bisbee? Dowdova parta? Slyšela. Je toho plné město. Kdy se to přesně koná?"

"Osmého března, za deset dní. Příští sobotu."

"Mhm. Nechtěla bych být s nimi v cele. A vůbec, Macu, už jsem v Tombstone příliš dlouho, mám takový divný pocit, pořád čekám, kdy mě Ward přijde zatknout."

"Šerif má teď jiné starosti. Popravu těch pěti chlapů bude chtít vidět spousta hlaváčů z okresu, možná sám guvernér, a Ward si do té doby nebude přidělávat problémy, věř mi, mám to z první ruky, jeho pomocník Doug sem občas zajde na partičku."

 

Majitel herny se za okamžik vrátil nejen s plnou lahví whisky, ale i s ujištěním, že příslušnému stolu jde celá dnešní útrata na účet podniku.

 

"Štístko ve hře, Black Mel?" zacukrovala spoře oděná dívka, když se přikolébala ke karetním hráčům.

"Nic moc, Kate."

"Nevadí, nevadí... smůla ve hře, štěstí v lásce... po půlnoci pášem s krupiérkama večírek – jen pro dámy – jsi vřele zvaná."

"Nemůžu, Kate, mám obchodní schůzku, pozdravuj krupiérky, že přijdu příště. Tady máš pět dolarů a kup si něco k bumbání."

"Děkuju, Black Mel! Kdyby ses rozmyslela, najdeš mě u baru, O.K.?"

"Jasně." Počkala, až dívka odejde a dodala: "Kde taky jinde?" Obrátila se na bankéře: "Hej, Macu, rozdej karty."

 

Asi po hodině vstoupil do herny dobře oděný mladík s prázdným pistolovým pouzdrem u pasu. Chvíli se nejistě rozhlížel, pak zamířil k pokerovému stolu.

"Promiňte... hledám Black Mel Pappasovou."

"Našels ji. Co bys rád?"

"Jde o obchod, madam, šla byste laskavě se mnou?"

"A kam? Projednáme to tady."

"Madam... můj šéf  –"

Zvedla se ze židle a nasadila si na hlavu klobouk. "Tvůj šéf chce se mnou mluvit."

"Přesně tak."

"Okay, jdeme. – Macu, sežeň si za mě náhradu, pro dnešek končím."

"V pořádku, proplatím ti žetony."

"K čertu se žetony, přihoď je do banku."

Pousmál se. "Vřelý dík, Black Mel, s tebou je radost hrát."

 

"Kdo je vlastně tvůj šéf, chlapče?" zeptala se pistolnice před saloonem.

"Pan Arthur Glover, madam. Majitel firmy Glover a syn."

"Hm. – Ty jsi syn?"

"Jak to víte?"

"Intuice. Máš drahý oblek a nemyslím, že bys byl v partě s nějakými rošťáky."

"No... to opravdu nejsem, naše firma je solidní, tedy mohla by být... jenže... někdy také není. Chci, abyste věděla, že... občas v téhle věci se svým otcem nesouhlasím."

"Vážně? A proč mi to říkáš?"

"Protože... já bych vás asi nenajal, madam. Vím, co po vás můj otec bude chtít, a... osobně bych to takhle neřešil."

"Jak takhle?"

"Nezákonně."

"Hm... poslyš: až ti jednou otec firmu předá, poznáš, že existují problémy, které se zákonně vyřešit nedají."

Pokrčil rameny. "Možná, madam, ale tahle věc... prostě se mi některé otcovy metody nelíbí."

"A proč mu to neřekneš?"

"To dělám už rok, od svých osmnáctin, ale nebere mě vážně."

"Ani se nedivím. Tvé vystupování je nejisté, přestože jsi dospělý, nebo skoro dospělý. A vůbec, proč nemáš v pouzdře zbraň?"

"Nevzal jsem si ji. Vás bych se neodvážil oslovit se zbraní."

"Pss! A proč ne? Jsem profesionál, nestřílím kolem sebe z dlouhé chvíle."

Mladík si odkašlal, ale neodpověděl. Pak řekl:

"I když myslím, že nejsem až tak pomalý... chodil jsem dokonce do střelecké školy."

"Tak? A ke komu?"

"Říkají mu Santiago."

"Ale ne?! Starý Gutiréz?!"

"Přesně ten, madam! Vy ho znáte?"

"No jistě! Býval velmi dobrý, jen kdyby tolik nepil."

Mladík ukázal na jednopatrový dům s nevelkou tabulí Glover a syn. "Jsme na místě, madam, já... támhle u vchodu mám koně a na sedle svůj kolt... no... nevyzkoušela byste mě? Každý říká, že jste ze všech nejlepší..."

Zavrtěla hlavou. "Ty taky?! Tolik kluků se mnou chce soupeřit..."

"Soupeřit ne! Jen zkusit svou rychlost! Bez nábojů."

"O.K., ale pospěš si, nemám na hraní kdy. Vybij svou zbraň, já udělám totéž."

Rozdychtěně se postavil do střehu, přičemž pistolnice zavrtěla nesouhlasně hlavou: "Ne, ne, ne, ne, ne! Takhle ne! Jak vidím tvůj postoj, odhaduju, že by tě odbouchla většina podprůměrných střelců ve městě dřív, než bys řekl švec."

"Ale proč??!"

"Zkus tasit a uvidíš."

A skutečně; mladík se své zbraně skoro nedotkl, Black Mel mu v tom zabránila bleskurychlým pohybem levé ruky. Pravačkou pak beze spěchu zapíchla hlaveň koltu do jeho prsou. "Pochopils?"

"Bože! – Pochopil..."

"V pořádku. – Jak ti vůbec říkají?"

"Pete."

"Tak tedy, Pete: nikdy si nepouštěj soupeře k tělu. Tohle tě Santiago neučil? Byl bys mrtvý, víš to?"

"Vím, madam."

"Fajn. Teď ještě jednou a bez triků."

Mladíkova zbraň se dostala z pouzdra asi z jedné poloviny, když Black Mel stiskla spoušť.

"Nic moc," ušklíbla se. "Ale viděla jsem i horší. Když budeš cvičit a když se zbavíš trémy... do té doby se soubojům vyhýbej. Hřbitov na Boot Hillu je plný střelců, co byli příliš pomalí."

"Děkuju za radu, madam, jste neuvěřitelně rychlá a... nechcete mě učit přímo vy?"

"Nesmysl! V šesti státech na mě vypsali zatykač! Chtějí mě pověsit! Cožpak si za takové situace mohu otevírat školu rychlostřelby, he?!"

"Asi ne."

"No právě. – A teď mě zaveď ke svému otci."

 

Prošedivělý majitel firmy Glover a syn seděl za kancelářským stolem, pokuřoval doutník a vyhlížel jako muž nesnášející odpor. Přesto jeho hlas zazněl s předstíranou vlídností.

"Black Mel Pappasová?"

Kývla. "Oč jde, pane Glovere?"

"O práci."

"O jakou?"

"Stručně: Potřebuju se zbavit... ehm... problému. Má společnost hodlá v tomto okresu investovat do stavby železnice. Odkoupili jsme všechny potřebné pozemky až na jediný – leží patnáct mil severozápadně na Tucson – stojí tam Covingtonův ranč. Jeho majitel odmítá pozemek i za vysokou částku prodat. Vyčerpal jsem všechny právní možnosti. Teď je to na vás."

"Podnikatelské spory neřeším."

"Tak uděláte výjimku. Zajedete na ranč, odstraníte majitele, nikdo jiný tam nežije, a o zbytek se postarám já spolu s fingovanou kupní smlouvou."

Zavrtěla hlavou. "Takovouhle práci nedělám, najměte si nějakého pouličního grázla. Jsem specialistka – ta nejlepší – chápete?"

"Chápu. – Jaká je vaše speciální taxa?"

"Patnáct set."

"Slušné – dostanete dvakrát tolik."

Ušklíbla se a zamířila ke dveřím. "Těšilo mě."

"Jako zálohu a doplatím sedm."

Zůstala stát. "Nabízíte mi deset tisíc dolarů?!"

"Keš."

Povytáhla obočí. "No, pane Glovere... tak vysoká částka se snad ani nedá odmítnout."

 

–––––––

 

Pistolnice dorazila ke Covingtonovu ranči na druhý den večer. Koně ponechala uvázaného ve vzdálenosti tří set yardů a ke stavení se vydala pěšky.

Rozsáhlý pozemek obklopující ranč byl neobdělávaný, půda kamenitá a vyschlá, převládaly zde rozličné terénní nerovností, skály nevyjímaje. Nic nenasvědčovalo tomu, že by tudy mohla vést železnice.

 

Na dvoře ranče někdo byl. U studny plápolala mihotavým světlem petrolejka a kdosi naléval vodu vědrem do koryta, což bylo spíš slyšet než vidět.

Pistolnice pohlédla vzhůru. Také v jednom okně prvého patra blikala nažloutlá záře.

Beze spěchu a v bezpečné vzdálenosti dřevěné stavení obešla. Když bez problémů a většího úsilí zdolala polorozpadlou ohradu, ocitla se u zadního traktu.

Žebřík ležící u zdi, otevřené okénko na půdu – tuhle práci by zvládlo malé dítě!

Z půdy sešla do malé ložnice, na jejímž stole hořela svíce. Zvláštní; všude pořádek, ustlaná postel, ochozený, ale čistý koberec, kořeněná vůně... Samotný rančer, a takhle pořádný? Divné...

Chtěla ještě nahlédnout do skříně, když se ze schodiště ozvaly tiché kroky. S připravenou zbraní v ruce se skryla za pootevřenými dveřmi.

"Ani hnout!!" Měla ještě dodat obvyklé obraťte se, já do zad nestřílím, ale hlas jí selhal; mířila na nevysokou dívku s vlhkými zlatými vlasy.

"Jestli dovolíte, odložila bych lampu," řekla ta dívka vcelku klidně, "vylekala jste mě, málem jsem ji upustila." Ihned nato se obrátila a pohlédla na pistolnici s výčitkou:

"Konečně! Už jsem myslela, že nepřijdete... Glover a syn, že?"

"Jsem diskrétní, jména obchodních partnerů neprozrazuju."

"Mně přece můžete, beztak zemřu... Ovšem... prv byste měla vědět, že –" v zelených očích zajiskřilo, "že vás podvedli. – Jste Black Mel Pappasová, viďte, ten známý zabiják?"

Druhou otázku nechala bez odpovědi. "Podvedli?! Kdo?!"

"Glover. Napovídal vám, že tudy půjde železnice, že? – Hlouposti! Byla jste přeci venku! Jenom blázen by tudy vedl koleje! Nejspíš by to ani nešlo. Gloverovi jde o něco jiného. Co vám samosebou neřekl."

"Co mně neřekl?!"

"Mohu si sednout?" zeptala se dívka formálně a ihned usedla. "Jak víte, město Tombstone žije z dolů na stříbro. No a tady, na našem, ale i na sousedním pozemku, bylo zcela náhodou těsně po smrti mého otce objeveno nové naleziště. Rezerva možná za miliony dolarů. Chápete?"

Neznatelně kývla.

"Teď to nejdůležitější: Glover se o stříbře dozvěděl a nutí mě už celé týdny, abych mu ranč přenechala – podotýkám, že všemi možnými prostředky – a teď nakonec poslal vás. Jenže pozdě, pozemek i s rančem jsem převčírem prodala společnosti První arizonská těžební. Kompletně za čtvrt miliónu. Sice s velkým prodělkem, ale mám konečně pokoj. Za dva týdny jsem chtěla odjet do Nového Yorku, což pochopitelně neudělám, když mě zabijete. – – Vy mi nevěříte, že? Tak se podívejte do stolu, v zásuvce je opis kupní smlouvy. – Pokud ovšem umíte číst..."

"Jistěže ano! Pocházím z dobré rodiny!"

"Vážně? To jsem nemohla tušit. Mimochodem, peníze zůstaly v bance, ty ve stole nejsou, abyste náhodou nemyslela –"

"Nejsem žádná zlodějka!!" vzkřikla Black Mel.

"Že nejste zlodějka?!" opáčila zlatovlasá dívka posměšně. "Ach tak, jen poctivý vrah, že? A zloděj by jistě řekl dovolte, nejsem žádný vrah! Jak jste jen charakterní... vy zločinci!"

Pistolnice stiskla beze slov rty. Místo ní opět promluvila bývalá majitelka ranče:

"Jak vidím, jste rozhodnuta svůj úkol dokončit, i když vlastně zemřu zbytečně. No nic, bude to celkem logický závěr mého neúspěšného života... Tak to prosím neprodlužujte. Já zavřu oči, pomodlím se, a vy dělejte, zač vás Glover platí."

Když se po chvíli napjatého čekání žádný výstřel neozval, opět oči otevřela. Místo, kde předtím stála tmavovlasá žena se zbraní v ruce, zelo prázdnotou.

 

–––––––

 

Zprávu, že První arizonská těžební odkoupila Covingtonův ranč za pouhých čtvrt milionu, přijal majitel firmy Glover a syn s brunátnou tváří a zaťatými zuby. Black Mel mu poté vrátila zálohu tří tisíc dolarů a bez dalšího odešla.

 

Venku, už na hřbetě svého koně, se rozhodla Tombstone na nějaký čas opustit. Zničehonic však obrátila koně k severozápadu, tedy opačným směrem, než původně chtěla jet.

 

V blízkosti Covingtonova ranče přitáhla svému koni uzdu.

Dívka, co u studně přepírala prádlo, si s nepřátelským výrazem založila ruce v bok. "Vy?! Co zas chcete?" Udělala dva pomalé kroky ke studni.

"No tak," řekla Black Mel smířlivě, "nechte tam tu pušku, nepřijela jsem vám ublížit."

"Nevěřím vám!" Hlaveň opakovačky zamířila jezdkyni na střed těla. "Odložte pistole!"

"Revolvery, rančerko Covingtonová, revolvery. – O.K., sundám si opasek a nechám ho na hřbetě svého koně, ano?"

"V pořádku, ale pomalu, mám prst na spoušti!"

Tmavovlasá žena v černé košili seskočila z koně a uchopila jeho uzdu. "Udělal by mi dobře hrnek kávy. Co vy na to?"

"Máte v botě deringer?!"

"Nač deringer? Nejsem falešná hráčka."

"Čert vám věř," pronesla s nedůvěrou dívka a kývla hlavou k domu. "Pojďte dovnitř."

 

"Proč jste přijela?" zeptala se po chvíli nevlídně.

"Sama nevím. Snad jsem se vám chtěla omluvit."

Zavrtěla hlavou. "Omluvit?! Vy mně?! Chabý důvod! Jde o mé peníze, že? Glover vám nezaplatil a –"

"Neblázněte, rančerko Covingtonová! Kašlu na vaše peníze!"

"Jste si jistá?!"

"Samozřejmě. – A vůbec, proč jste mě prve neposlala pryč? Proč jste neřekla odjeďte, zmizte, táhněte k čertu.... proč jste mě vzala do domu??!"

Dívka odložila hrnek s kávou. "Správná otázka. Vy pistolníci umíte rychle střílet, že, ale myslíte o dost pomaleji."

"Tím chcete naznačit co?"

"Co? Víte... nepřišlo vám nebezpečné vracet se sem? Co když jsem požádala šerifa, aby mi na pár dní poskytl ochranu? Pro jistotu."

"Ale ne...?!!"

"Ale ano! Jsi zatčena, Black Mel Pappasová! Pracky vzhůru, a pěkně zčerstva!!" Mužský hlas zazněl ostře a v ten samý moment pistolnice pohlédla do hlavní několika pušek. Místnost byla náhle plná ozbrojených chlapů a na útěk nebylo ani pomyšlení.

Zavrtěla svěšenou hlavou. "Proto jste mě sem vlákala...! Proto jste nechtěla, abych odjela....! Klobouk dolů, to vám teda vyšlo, pěkná past, a já vám nalítla... prý pojďte dovnitř, ale beze zbraní... nemáte deringer?! Hm, bravo, gratuluju, rančerko Covingtonová!"

"Gratulujte sama sobě! Neměla jste mě minule přepadat!"

"Neublížila jsem vám!"

"Nakonec ne, ale chtěla jste! A vloupala jste se do domu! Se zbraní v ruce!"

"Žebřík ležel dole, okno bylo dokořán!"

"To není žádný důvod! A ještě se sem za pár dní vracet! Dvě míle odtud je telegrafní stanice, rozjela jsem se tam hned druhý den ráno, co jste se tu objevila."

"Práskla jste mě..."

"Jistě. Co jste čekala?!"

"Dost řečí, Black Mel, jdeme a žádné hlouposti!"

"Á, šerif Ward, zdravíčko! Kdepak jste byl? Na chodbě? Čekal jste, až jak to tu skončí, he? Vůbec, proč jste mě nezatkl už v Tombstone?"

"To určitě! Abys při tom postřílela půlku města!"

"Včetně vás."

"No právě! – Tak pohni, ženská, on už ti to soudce Swain spočítá! – A vám, Miss Covingtonová, děkujeme za spolupráci, finanční odměna vás nemine, je to tuším osm set dolarů. Přijeďte si pro ně na naši tombstonskou stanici."

 

–––––––

 

Miss Covingtonová se do Tombstone vypravila za týden, v sobotu osmého března.

Bezprostředně po incidentu se zatčením pocítila jistou úlevu, kterou záhy vystřídala nejistota, zda se spoluprací se šerifem nedopustila něčeho špatného, zda hledané pistolnici neublížila. Kdo ví, zač ji úřady stíhají...

Nyní, oblečena do světlemodrých šatů a s podivnou lítostí v duši, stála u honosné zděné budovy ve městě Tombstone – u Justičního paláce – kde vyjma městské pokladny bylo i vězení a kancelář soudce i šerifa.

Už už chtěla vejít, když se zničehonic otočila, aby rychlým krokem přešla na druhý konec ulice, kde navštívila obchod. Odtud si odnesla uzenou šunku o váze sedmi liber a tři krabičky viržínek. S tímto nákupem se vydala zpět k úřadu šerifa.

 

"Vítám vás!" zahlaholil vesele Ward a podal svému pomocníkovi několik předtištěných kartonů. "Přišla jste si pro odměnu?"

"Ano, šerife, ale nejdřív vás chci poprosit... chtěla bych... něco dát té... ženě, co jste ji kvůli mně zatkli, té pistolnici."

"To nebylo kvůli vám. – Copak jí chcete dát?"

"Jen... trochu jídla a kuřiva..."

Ward kývl. "Ale jo, tohle jí dát můžete, ovšem... výčitky pusťte klidně z hlavy, tu ženu bychom dostali dřív nebo později i bez vás."

"Jen jestli!" ozval se z prodloužené chodby se zamřížovanými celami posměšný mužský hlas.

"Sklapni, Kelly!" křikl tím směrem Ward a ihned se zas pousmál. "Pojďte se mnou, Miss Covingtonová." Otevřel zásuvku svého stolu a vyndal z ní naolejovaný klíč. "Máme tu úzké mříže, vaše uzené by neprošlo skrz."

U první cely se zastavil: "Black Mel, přišla ti návštěva! Čelem ke zdi a ruce nahoru! Nohy od sebe a ani se nepohni!" Odemkl a oba dary položil na zem. "O.K., můžeš si pro to dojít!"

"Hej, Black Mel!" zaznělo z vedlejší cely a vykoukla odtud napřažená ruka. "Dej nám kus žvance! A cigáro!"

"Klidně, Kelly, beztak nekouřím, a cpát se pár hodin před popravou?! Phe!"

Miss Covingtonová zkameněla. "PŘED JAKOU POPRAVOU??!!"

"Hloupá otázka! Soudce sebou hodil a převčírem mi napařil provaz!" Žalářovaná žena se opřela o mříž: "V jednu odpoledne budeme my všichni viset, abyste věděla! Tady na dvoře, na obrovské šibenici! Přijďte se podívat, jak kopem nohama!"

Zlatovláska v modrém se otočila na šerifa s pootevřenými ústy a se zoufalým výrazem tváře: "Ona žertuje, viďte, šerife?"

"Ale ne, je to pravda. Chtěla byste pozvánku? Ještě mi tři zbyly. Sejdou se tu ti nejvýznamnější občané z celého okresu Cochise. Pravda, ženy příliš často nezveme... Jaké je vaše křestní jméno?"

"Janice – já ale, šerife –!"

Ward vzal ze stolu tužku a na pozvánku doplnil chybějící údaj. Pak napřáhl ruku ke svému hostovi. "Prosím."

Miss Covingtonová četla:

 

 

POPRAVA


DANIEL "MIKE" KELLY,
OMAR "RED" SAMPLE,
JAMES "TEX" HOWARD,
DANIEL "BIG DAN" DOWD,
WILLIAM "BILL" DeLANEY
a
MELINDA "BLACK MEL" PAPPASOVÁ


budou popraveni v Justičním paláci v městě Tombstone
(Arizona)
dne 8. března 1884 v jednu hodinu po poledni.


PanuJANICE COVINGTONOVÉ     ŠerifWARD

POZVÁNKA NENÍ PŘENOSNÁ

 

 

"To je hnusné, dejte to pryč!" Odhodila karton na stůl a sepjala ruce. "Šerife?! Proč – proč ji vůbec popraví? Neodvolala se? Co její obhájce? Nešlo by ještě něco –"

"Miss Covingtonová, s lidmi jako ona, co mají na pažbě dvacet prokazatelných zářezů, děláme krátký proces. Žádné velké soudy a hned špagát. Veřejné popravy působí kladně na morálku občanů. Jo v únoru...! Měla jste vidět, jak místní zatočili s Heathem – to byl inspirátor těchhle pěti lumpů z Bisbee! Jednoduše ho odsud vyvlekli a na Druhé ulici pověsili na telegrafní sloup."

Jako by šerifova slova nevnímala. "Všechno kvůli mně! – Tohle se nemělo stát!"

"Jenom klid, Miss Covingtonová, ona si smrt zaslouží, věřte mi. No nic, teď vám vyplatím vaši odměnu. "

"Počkejte, šerife!" nervózně si promnula ruce. "Já – musím – dovolíte, abych přivedla odsouzené kněze?"

"Žádného kněze nechci!"

"Ani my! K čertu s knězem! Puste nás rači domů!" povykovali ostatní vězni v čele s Dowdem.

Ward pokrčil rameny. "Slyšela jste..."

"Šerife! Prosím! Udělejte to pro mě! Pomohla jsem vám! I já chci mít čisté svědomí! Mají ji pověsit! Kvůli mně! Tak ať se může v klidu vyzpovídat!!"

"Už jsem vám jednou řekl, že Black Mel nebyla zatčena kvůli vám. A co se duchovní útěchy týče, kněz se tu objeví krátce před exekucí."

"Jistě, to ale není ono, přivedla bych ho už v poledne, aby byl na zpověď čas, dovolte mi to!"

"Dobře, dobře, chápu vás, ať je tedy po vašem. Podaří-li se vám reverenda Peabodyho přesvědčit..."

"Děkuju, šerife, děkuju, přesvědčím ho, uvidíte!"

"V pořádku," hučel za odbíhající dívkou Ward. "A nezapomeňte si pak vyzvednout odměnu!" Otočil se na svého pomocníka. "Ženský, co, Same?"

"Nojo, šerife. Fakt že jo."

"Jo. – Kde je vůbec Doug?"

"Na obchůzce, šerife."

"Hm. Nějak dlouho. Už je deset pryč."

 

Miss Covingtonová stála před Justičním palácem rozrušena na nejvyšší míru. Její hlavou vířily zmatené myšlenky.

Ona si zaslouží smrt! Šerif to řekne jakoby nic! Jako by se lidský život rozdával na náměstí! Nešťastná pistolnice! Tehdy – podruhé – přišla jen na návštěvu... asi se cítila sama... jistě se cítila sama... pistolník nemá moc přátel... vlastně nemá žádné... stále ve střehu... skrývá se... stěhuje z místa na místo... pořád na útěku... Chtěla si popovídat... vypít hrnek kávy... vzpomenout na ztracený domov... pocítit něčí přátelství... A dočkala se zamřížované cely! A trestu smrti! Ubohá žena!!

Miss Covingtonovou posedla neodvratitelná touha odsouzenou zachránit. Současně na ni padl tíživý strach, že se jí to v žádném případě nemůže povést. A přestože vůbec netušila co udělat, byla stoprocentně přesvědčena, že v jejím podvědomí už plán na osvobození Black Mel ve své kompletní podobě existuje. Začala jednat velmi rychle, bez hlubších úvah, schvácena jakousi horečkou.

Nejdřív navštívila banku, kde vybrala veškerou svou finanční hotovost. Následně zakoupila dva koně se sedly a brašnami, opasek se dvěma kolty, náboje, solenou skopovou kýtu, zápalky, lopatku, plachtu, dvě houně, rum, plechovou nádobu na pitnou vodu a dva lovecké tesáky.

Oba koně s nákladem ponechala uvázané nedaleko Justičního paláce. Hned poté zamířila o dva bloky dál, k místu, kde byla známá restaurace a herna.

 

Před Crystal Palace Saloonem na rohu Allenovy a Páté ulice postávaly dvě desítky mužů a několik dalších se pokoušelo nacpat do přeplněného lokálu.

Miss Covingtonová zde oslovila hlouček těch neodpudivěji vyhlížejících psanců, kterým by se za normálních okolností velkým obloukem vyhnula.

"Hledáte práci?" otázala se.

Ten, co vypadal na šéfa celé tlupy, si mlčky odplivl.

"Škoda... sháním pár správných chlapů, tak na půl hodiny, nabízím sto dolarů pro každého, když ale nechcete..."

"Ma´am!" vykřikl šéf psanců, "za ty prachy vodstěhujem todle všivý město vo majli dál!"

"To nebude třeba. Stačí, když seženete další muže. Dokážete to?"

"Dokážem cokoliv, ma´am! Za sto babek!"

"Výborně. – Chci přestřelku. Tady na ulici. Aby to bylo slyšet po celém městě. Přesně ve dvanáct. Hned, jak odbije Svatý Pavel."

"Máme vybílit tudle špeluňku?"

"Vaše věc. Hlavně ať je venku pořádný kravál."

"Ma´am, za sto babek bude rachot jako vod kavalérie!"

"Přesně to potřebuju."

Psancům se zaleskly oči, jen co spařili stodolarové bankovky, a mohli se samou úslužností přetrhnout. "Děkujeme, ma´am, moc děkujeme!"

"V pořádku, pánové. Hlavně nezapomeňte: přesně v poledne! A když to bude dobré, třeba pro vás budu mít zase nějakou práci!"

Proč jim tohle neslíbit? Alespoň se budou víc snažit...

 

O několik minut později Miss Covingtonová zaklepala na dveře tombstonské fary. Reverend Peabody se zprvu příliš nadšeně netvářil. "Co tě k nám přivádí, dcero?" zeptal se formálně.

"Dobrý den, Otče. Chci vás požádat o malou laskavost: Zajdete se mnou v poledne do Justičního paláce vyzpovídat na smrt odsouzenou?"

"Mmm... lituji, dcero, to nemohu. Tyto zpovědi mají svá neměnná pravidla."

"Váš kostel, ctihodný Otče, potřebuje novou střechu. Co kdybych věnovala pár set dolarů na její opravu?"

"Milá dcero! Co stojíš na prahu? Pojď dál a vítej u nás!"

 

––––––

 

Těsně před polednem vstoupila Miss Covingtonová spolu s reverendem do Justičního paláce.

"Á...! Tak se vám to přece jen povedlo." Šerif Ward otevřel zásuvku a vzal z ní klíč od cely.

"Pojďte, reverende, tady je odsouzená." Vpustil kněze dovnitř a pečivě za ním uzamkl. Klíč pak vrátil zpět do zásuvky a jal se uklízet nepořádek na svém stole.

"Posaďte se, Miss Covingtonová, hned vám vyplatím odměnu. Jen co najdu poděkování, které vám napsal tombstonský starosta." Otočil se na svého pomocníka: "Hej, Same, kde trčí ten Doug?"

"Nevim, šerife, možná jel domů na voběd."

"Myslel jsem, že je na obchůzce."

"Taky že jo!"

 

S prvním úderem kostelního zvonu zapráskala z ulice salva výstřelů.

"A kruci!" napřímil se Ward. "To bylo blízko!" Vstal a ze stojanu sňal jednu z připravených ručnic.

Zvenku se v rychlém sledu ozvaly další dvě desítky ran a také hlasitý pokřik. Šerifův pomocník pohlédl z okna.

"Támle vocaď zdrhaj lidi, asi se něco semlelo!"

"Ještě tohle! A zrovna dnes, když je ve městě tolik prominentů! Kde je kruci ten zatracenej Doug!"

"Zrovna sem jede, šerife, a pěknym trapem!"

"Že si ale dal na čas!" Ward se otočil k chodbě s celami, odkud zněl falešný, rozeřvaný zpěv. "Přestaňte konečně hulákat, pitomci!"

Druhý šerifův pomocník doslova slétl z koně a vřítil se do dveří, kde nemohl popadnout dech. "Chlapi –!! Před Crystalem je bitka! Šerife –! Musíte voba se mnou! Dvacet maníků v sobě – sou sežraný jak svině a pálej hlava nehlava!"

Ward si v rychlosti připnul šerifskou hvězdu. "Sakra, dvacet maníků, říkáš?! No, snad to zvládnem i bez posil. Musíme sebou hodit, za chvíli se začnou scházet pozvaní hosté, poprava je přesně za hodinu. – Miss Covingtonová, počkejte prosím tady, vrátím se, jak to jen půjde, hned pak dostanete vašich osm set. – Hej, Dougu, Same, jedem!"

 

Jakmile za šerifem zaklaply dveře, Miss Covingtonová vyskočila. Vzít z horní zásuvky šerifova stolu klíč bylo dílem okamžiku.

Black Mel, stojící vedle reverenda, doširoka otevřela oči a nevěřícně zírala na odemčenou mříž.

"Tak dělejte!! Rychle!! Co je s vámi!! Pojďte!! Nač čekáte?! Až se všichni vrátí?! Což tu vážně chcete zemřít?!!" Miss Covingtonová, aby své řeči dodala důrazu, dupla pravou nohou.

Odsouzená, zcela ochromena překvapením, se roztržitě rozhlédla. Pak vyběhla ven z cely. "Promiňte, reverende," řekla konsternovanému knězi.

"Puste i nás! Puste i nás!!" lomcoval mřížemi Kelly a Dowd.

Black Mel se pokusila jejich celu odemknout. Nešlo to. "Je to jinej klíč, chlapi!"

"Tak ho najdi!!"

"Nemám čas! – Reverende Peabody! Najděte klíč, snad je v šerifově stole, a osvoboďte tyhle muže! Jinak zemřou!"

"Já – že mám pustit vrahy z Bisbee??!!"

"Reverende! Je to Boží vůle! Jak jinak bych se mohla hodinu před popravou dostat z cely?!"

"Boží vůle, říkáte –?!"

"Jistě! Jste svatý muž, chránit život je vaše poslání! Tak ty chlapy pusťte, beztak si prožili své peklo!! Jinak je máte na svědomí!"

"Správně!" přitakali spoza mříží Dowd s Kellym. "Puste nás, reverende!! Polepšíme se! Vopravdu! Budem chodit do kostela a spořádaně žít!! Najdem si i práci!! Ty štyry vlóni sme nechtěli zabít! Fakt! Byla to nehoda!!"

Zmatený kněz, jindy velmi rozhodný a v otázkách zločinu nekompromisní, spínal teď ruce a hleděl upřeně vzhůru. "Můj Pane! Osviť mě a poraď, co mám udělat! Já to nevím!!"

Když se přestal modlit, opřel se o šerifův stůl, přičemž tu a tam pohlédl za oběma ženami, které se právě chystaly vyběhnout na ulici.

"Počkejte!" Miss Covingtonová narazila druhé ženě na hlavu reverendův klobouk. "Pojďte pomalu, ať nejsme nápadné!"

"Vidíte ty čumily kolem?" pohrdlivě ucedila mezi dveřmi Black Mel. "Mají dokonce žebříky! To aby viděli přes zeď do dvora, až budou jejich bližní viset! Nemám šanci, někdo z nich mě určitě pozná. Jo mít tak koně!"

"Tamhle stojí," zaznělo stroze. "Pojedeme krokem a přidáme až za městem."

"Co když jejich majitel spustí povyk?"

"Nespustí. Ty koně patří mně."

 

–––––––

 

Dostat se k třicet mil vzdálené mexické hranici zabralo oběma ženám celé odpoledne. Cestou musely mnohokrát zastavit a nechat odpočinout koně. Též překračovaly Rio San Pedro, aby zmátly případné pronásledovatele.

 

"Zvládly jsme to!" oddechla si těsně za mexickou hranicí Miss Covingtonová.

"Snad..."

"Utáboříme se? Ward za námi do Mexika nemůže."

"Jenom pomalu, rančerko Covingtonová, tady se to tak nebere, Mexiko-nemexiko, musíme dávat pozor." Seskočila z koně. "Děkuju vám za záchranu."

"Děkovat nemusíte. – Dlužila jsem vám to. "

"Nedlužila. "

"Ale ano."

"Stejně to bylo ohromné štěstí... že šerif vůbec odešel... pak ty dva koně... ačkoliv... teď mě napadá... proč jste si vlastně koupila dva??!!"

"Správní otázka, Black Mel. – Dva koně. – Jednoho pro vás."

"Chcete snad říct – – to všechno vy??!!"

"Já. – I tamtu přestřelku. – Zaplatila jsem pár pobudům, aby ji u Crystalu vyprovokovali. A reverend Peabody byl dobrá záminka jak se vetřít na strážnici, taky dostal peníze – na opravu kostela. A v pravé poledne vás šel vyzpovídat."

Tmavovlasá pistolnice se nevěřícně pousmála. Sňala z hlavy klobouk a zaklekla na jedno koleno. "Smekám před vámi, rančerko Covingtonová."

"Vstaňte. Nesmíte přede mnou klečet. Cítím se trapně. Nemohla jsem přece čekat, až vás pověsí... to jsem opravdu nemohla..."

Pistolnice si nervózně otřela dlaně o kalhoty.

"Skvělý plán... a jak vám vyšel!" Pohlédla na dívku s neskrývaným obdivem. "Úžasné... ale proč?! PROČ??!!"

Uhnula pohledem. Sáhla do koňské brašny pro malou lopatku, sedla si na bobek a udělala v zemi okrouhlý dolík. "Rozděláme oheň. V jamce ho ten ohavný vítr nerozfouká – to mě naučil otec – pak ohniště zahrabem, aby tu po nás nezbyly stopy."

"Nač oheň?" Pistolnice ukázala k hraničním pahorkům. "Za chvíli se začne ztmívat, mohli by nás odtamtud spatřit."

"Musíme se posílit. Hlavně vy. Mám tu skopové a taky rum. Uvařím grog. I to mě naučil otec – dělal ho z moštu, medu, skořice a másla... my se spokojíme s vodou a cukrem."

Black Mel pohlédla dívce do očí. "Vždycky jste taková?"

"Jaká? Jaká jsem?"

"Nevím. Neobyčejná –"

Aniž by cokoliv řekla, přiložila k suchému roští v jamce zápalku, a hned jak plameny vyskočily, hodila na ně silnější klacíky. Ešus s grogem posadila za chvíli přímo do ohně.

"Nezodpověděla jste mou otázku, rančerko Covingtonová."

"Jakou?"

"Proč jste mi zachránila život a sama při tom porušila zákon."

Dívka v modrých šatech si k ruce přichystala kus syrového masa, dva plechové hrnky a dva lovecké nože. Jedním z nich maso rozpůlila.

"Vemte si. Opečte si skopové na noži. To dělal vždycky můj otec... A plecháček na grog. Nate."

Black Mel se usmála. "Děkuju. – Myslela jste na všechno."

"Doufám."

"A zodpovíte i mou předešlou otázku?"

"Jistě. Ale nejdřív vám něco povím." Opět vstala a zalovila tentokrát v druhé brašně. Na zem dopadla plachta a dvě houně. Pak se v její ruce objevil nádherný, stříbrnými cvočky pobitý nábojový pás. "Je váš. I s oběma revolvery."

"Oh...!" Pistolnice odložila nůž s masem a vstala. "Ukažte?!" Připjala si opasek a bleskurychle vytasila jednu ze zbraní. "Nádherné...!"

"Koupila jsem ty nejlepší."

"Ano! Ano! Nejlepší! To jsou! Skvělé zbraně! Skvělé!"

Miss Covingtonová zvážněla. "V téhle tašce leží všechny mé peníze – skoro čtvrt milionu. Vybrala jsem je v bance, kdyby... kdyby... bylo třeba. Jsou tady. Vidíte?"

"Vidím. – Dala jste mi nabité revolvery, rančerko Covingtonová, a teď významně hovoříte o balíku dolarů, co máte v tašce... To má být zkouška?"

"Má. Chci vědět – potřebuju vědět – – jak silná je vaše touha po penězích. Zda se rozhodnete pro ně, nebo – – já vám nezabráním v – – mám sice na koni karabinu, ale –"

"Co si o mně myslíte?!! Zachránila jste mi život a teď čekáte, že vás sprostě oberu? Nebo dokonce zastřelím??!! To chcete??!!"

Ztišila hlas. "Ne, to nechci."

"Co tedy chcete? Peníze jsou jedna možnost. Co je ta druhá?!"

"Já. – Chci, abyste se mnou odjela do Nového Yorku."

"Já s vámi?!"

Miss Covingtonová naplnila hrnečky svařeným grogem. "Napijte se. – Ano, vy se mnou. – Když jste mě před pár dny přišla zabít, všimla jsem si vašich očí. Byly tak osamělé... nikoliv zlé anebo kruté, jen osamělé. Jste na tom jako já, Black Mel, viďte, jste velmi osamělá...?"

Nejistě se pousmála. "Co...? Já...? Ehm... no..."

"Nespěchejte s odpovědí. Rozmyslete se dobře. Což jste nikdy nechtěla žít jako slušný člověk? Nikdy jste neměla nějaký tajný sen?"

"Malý obchůdek!" s radostí skoro dětinskou vyhrkla pistolnice.

"Je váš, Black Mel. A velký. Otevřeme si velký obchod. A nad ním zařídíme velký byt."

"Pětipokojový!"

V ten moment kdesi třeskla rána a kulka vyrazila Miss Covingtonové hrnek z prstů.

Black Mel se zbraní v ruce skokem zalehla. "Kryjte se!! Za ten výmol!! Běžte!! To bude Ward!! Šerif Ward!!"

Miss Covingtonová se doplazila ke koním a ze svého sedla stáhla opakovačku.

"Bastardi!" syčela z dálky Black Mel. "Hej! Jste v pořádku?"

"Jsem!"

Opět třesklo několik ran.

"Střílejí zhora od hranic! Támhle! Támhle! Dvě stě yardů!"

"Vidím!! Vidím je! Křoví na svahu! A nahoře na mají koně, heleďte!! Přímo na kopci! A my si jich nevšimly!"

"Chyba. – Umíte s tou puškou?"

"Jistě, Black Mel, můj otec –"

"Otec vás naučil, vím, tak palte, vykouříme je ven, křoví je neochrání, nemají se za co skrýt!!"

Kanonáda, kterou obě ženy spustily na příslušné místo, pronásledovatele zjevně zaskočila. Všichni tři opustili úkryt a dali se na bleskový ústup směrem k arizonské hranici.

"Nepočítali s tím, že máme zbraně...!" ozývala se sípavým hlasem Black Mel.

Miss Covingtonová vstala. "Běží ke koním! Běží ke koním! – Pojďte si pro nás, zbabělci!! Tady jsme!! Tady!! Bojíte se dvou žen??!! No??!!" Otočila se k místu, kde ležela druhá žena. "Odjíždějí, Black Mel!! Oni odjíždějí!!"

Když nezaslechla odezvu, zpozorněla: "Black Mel?!" Zůstala vteřinu bez hnutí. "Black Mel??!! Slyšíte??!!"

Oněch dvacet yardů překonala několika skoky. "Co je vám??!!"

"Nic... to nic... budu okay... ta první... kulka... odrazila se od... vašeho hr... nku, vzala jiný směr... a... je... jenom mě škrábla..." Pokusila se nadzvednout, a zhroutila se.

"Škrábla, říkáte??!! Vždyť máte ruce samou krev!!" Soucitně pohladila zraněné sinalou tvář.

"To nic – ranč – erko – Covingtonová – já – – ten Nový York –!"

"Black Mel!!!" Padla na kolena a její zoufalý výkřik vrátila ozvěna.

"Vidíte – teď zas – přede mnou kle – číte vy –"

Nadzvedla zraněnou a opřela ji o sebe. V tuto chvíli si nemohla povšimnout, jak tři muži zákona otáčejí své koně a jak v rozestupu padesáti yardů cválají z hraničního kopce dolů.

"BLACK MEL!!!"

"Tady jsem –" neslyšně zašeptala. "Jak – – jak – – jste – mysle – la – – ten – Nový – York – – to – jen my – dvě a – žá – dný – muž –?"

"ANO!!!"

"Ach – – to – je – – dob – ře – že – – že – už – ne – jsem – – sam – a –" Hlava jí lehce poklesla a očí zůstaly upřeny do prázdna.

Nešťastná dívka ji křečovitě svírala v náruči, aniž by vnímala trojici jezdců stojících opodál.

Šerif Ward s revolverem v ruce seskočil z koně. Po chvilce váhání svou zbraň vrátil zpátky do pouzdra. Sklonil se, aby ze země zdvihl zaprášený klobouk. "Tohle, pokud vím, patři reverendu Peabodymu," řekl přísně. "Abych nezapomněl, Miss Covingtonová," sáhl do náprsní kapsy pro svazek bankovek, které vzápětí dopadly na zem. "Vašich osm set. – Hej, Dougu, Same! Jedem!"

 

Dusot koňských kopyt pomalu slábl a za chvíli bylo slyšet jen nepříjemné hvízdání větru vanoucího ze stepi.

 

Miss Covingtonová zvedla konečně hlavu, aby se přes slzy křečovitě rozesmála.

"Máte pravdu, Black Mel, vy budete v pořádku...! Vždyť je to jen škrábnutí...! A až se uzdravíte, odjedem spolu do Nového Yorku... viďte...?! Náš obchod...! A byt...! To bude skvělé...! Jenom my dvě...! Spolu...! Pořád spolu...! Jen vy a já...!"

Položila bezvládné tělo opatrně na zem, vstala a dlaní pravé ruky si otřela uplakané oči. Udělala pár vrávoravých kroků k vyhaslému ohni, kde ze země zdvihla lopatku. Pak začala hloubit úzkou, dlouhou jámu.



Konec

 

 


 

 

Doslov: "Příběh, co nemohl dobře skončit". Ano, i tak by se dala tato povídka pojmenovat. Obě fiktivní postavy – Mel a Janice – byly vsazeny do reálného prostředí a částečně i do autentických událostí. Děj příběhu je postaven na incidentu všeobecně nazývaném "masakr" či "krveprolití v Bisbee". Tehdy, 8. 12. 1883, přišla v tomto městě o život v průběhu ozbrojené loupeže jedna žena – Mrs. Anna (R.H.) Roberts a tři muži – Deputy Sheriff Tom Smith, J.C. Tappenier, J.A. Nolly. Pětice pachatelů, jimž velel Big Dan Dowd, byla záhy dopadena a s nimi i jejich organizátor a komplic – majitel saloonu John Heath – který se vlastního přepadení osobně neúčastnil. Přestože si tento muž jako jediný nevyslechl rozsudek smrti, ve své cele namísto dlouhých let zůstal jen krátce; už druhý den po soudním přelíčení se z Bisbee do Tombstone vydal ozbrojený dav, kterým byl Heath vzat z vězení a na ulici oběšen. Zbylých pět odsouzených bylo popraveno dle zákona 8. 3. 1884 v jednu hodinu po poledni (1:18 PM) na dvoře tombstonského Justičního paláce za přítomnosti šerifa J.L. Warda a pozvaných hostů.

Od krveprolití v Bisbee uplyne letos sto dvacet let. Asi by bylo správné zaměřit svou pozornost především na nevinné oběti těchto tragických událostí než na jejich pachatele... bohužel, děj příběhu "$800 Reward" vyžadoval pravý opak. Jenom proto mohla pětice oněch nefalšovaných desperátů znovu ožít a dostat i jistou pomyslnou "šanci". Ve skutečnosti byli tito muži po zásluze potrestáni a dodnes mají v "Tombstone´s Boothill Graveyard" svůj náhrobek...

Pro úplnost dodejme, že oblíbený a vysoce uznávaný reverend Endicott "Cotty" Peabody v tombstonském St. Paul´s Church na jaře 1884 už nepůsobil.



© Copyright 2003 by GL&VR






| povídky | main | XWP 1 | XWP 2 | XWP 3 | XWP 4 | XWP 5 | XWP 6 |
| subtext | film | legrácky | subgallery | news | download | links | e-mail |