Sunnydale - čtvrtek dvanáctého

napsal Mišák





Linkový autobus z Los Angeles přijel na autobusové nádraží jako obvykle těsně před polednem. Jelikož tady měl konečnou všichni cestující vystoupili. Od rána svítilo slunce jako o závod a teď bylo pořádné teplo. Bílý autobus kterým lidé přijeli už leccos pamatoval, ale o tom co je to klimatizace neměl ponětí ani v dobách své největší slávy. Proto v něm bylo horko jak v peci a okénka otevřená dokořán moc nepomáhala. Muži i ženy kteří tuhle pojízdnou výtopnu opouštěli vypadali jako když se vrací z rovníkových oblastí. Všichni byli mokří skrz naskrz, navíc byli z několika hodinové jízdy unavení k padnutí. Sebrali svá zavazadla a plížili, ploužili se ke svým domovům.

Poslední vystoupila s autobusu mladá černovlasá žena. Měla na sobě světle modré jeansy a černé tričko. Byla štíhlá a půvabná. Ale čím se lišila nebyla velké těžké taška kterou vyvlekla z vozidla, ale to, že v horku všude panujícím vypadala čerstvá a svěží. Ani se nepodívala na své spolucestující rozcházející se všemi směry pryč. Jen udělala několik kroků do vozovky, teď prakticky prázdné, položila tašku na zem a pohlédla vzhůru. Přímo do slunce.

Selena byla cestou tak zamyšlená, že si ani nevšimla vedra v autobuse panujícího ani toho jak zhoubně působí dusno na její spolucestující. Nezpozorovala, ani když autobus zastavil a lidé se odpotáceli pryč. Teprve teď se vytrhla ze svého zamyšlení. Sunnydale! Je u konce své cesty. Ještě před několika dny byla v mlhavé Anglii a nyní tohle. Město jí vítalo sluncem jak se patří na místo mající slunce i v názvu. Selena vzhlédla vzhůru a dívala se na sluneční kotouč, jako by ho viděla poprvé v životě. Vlastně to nebylo daleko od pravdy. Teprve něco přes půl roku zažívala tenhle pocit a stále si na ten zázrak nemohla zvyknout. Pohybovat se ve dne po ulicích mezi lidmi, hledět na slunce.

Po chvilce zaslechla motor odjíždějícího autobusu a na ulici osaměla. Všimla si, že naproti, přes silnici je plán města a zamířila k němu. Podle slunce našla sever a pak začala mapu studovat. Kde je teď, objevila ihned ale jinak se nějak nemohla na plánu zorientovat.

“Slečno” ozvalo se za ní.

A když nijak nezareagovala ještě jednou.

“Haló slečno.”

Hlas nějaké starší ženy.

Teprve nyní Selena pochopila, že mluví k ní.

Otočila se.

“Vidím, že se v té mapě nemůžete vyznat.” řekla žena s maličkým úsměškem na tváři

“Máte pravdu.” odvětila otráveně, “ta mapa je úplně nesmyslná.”

“Není.” řekla žena a její usměv se roztáhl na celou tvář, “je jen pověšena obráceně.”

Vypadala, že tuhle informaci nepodává náhodným návštěvníkům poprvé, a že jí to působí radost.

“Severem k zemi.”

Selena se usmála vlastní nedovtipnosti. Také na to mohla přijít sama.

“Který inteligent?” zeptala se, aby řeč nestála.

Dozvěděla se to, ale jméno toho mamlase jí nic neříkalo a stejně jí vůbec nezajímalo.

Teď už se zorientovala snadno a vyrazila za svým cílem.

Ulice byly skoro prázdné, ale přesto se dvakrát náhodných chodců zeptala, jde li správně a netáhne svoji těžkou tašku zbytečně opačným směrem. Selena sice váhu svého zavazadla skoro nevnímala, ale obejít fyzikální zákony nemohla a tak při své nijak vysoké hmotnosti musela jít ohnutá jak stařenka s nůší klestí. Naštěstí nepotkala žádného gentlemana, který by jí chtěl zavazadlo nést. Ten by se asi divil, jak je těžké a jak ho vůbec může tak útlá žena unést.

Značení ulic bylo v Sunnydale prachbídné a tak i když si mladá žena byla jistá, že je v té správné, přesto se ještě jednou zeptala. Nějaký muž, decentní na venek, tam kropil pozemek.

Muž už měl té práce dost a tak když spatřil štíhlou, půvabnou černovlásku na ulici oči mu zasvítily jak dvě lucerničky. Ale hned si vzpomněl že za záclonou ho sleduje jeho tlustá, hádavá žena a radost ho přešla. Poskytl mladé krásce žádanou informaci a hned se věnoval dál hadici s tryskající vodou. Projevil takový nedostatek osobní statečnosti, že se za vzdalující ženou ani neohlédl.

To Selena ani nezpozorovala. Byla tady, ten pěkný dům v udržované zahradě o pár kroků dál je její cíl. Dům kde bydlí Buffy Summersová.

V ulici bylo prázdno a tak nikdo ani neviděl mladou návštěvnici jak prošla zahradou a zamířila k zadnímu vchodu. Selena věděla, že bojovat se zámkem hlavních dveří je ztráta času a že odzadu to bude mnohem snazší. Taky že jo. Stačilo pár vteřin práce s planžetou a vchod byl otevřený. Mnohem víc času jí zabralo vůbec tu planžetu ve své tašce najít.

Selena prošla chodbou do obývacího pokoje a tam položila zavazadlo na zem vedle jednoho křesla. Potom zbavena té zátěže prošla v klidu celým domem. Objevila pokoj kde sídlí Buffy i ten vedlejší patřící její sestře Dawn. A ještě jednu ložnici působící dojmem že jí její obyvatelky ve spěchu opustily. Že tu bydlely dvě ženy poznala snadno a rychle. A také to, že tu už několik dní nikdo nebyl.

Mladá žena nepřišla krást ani ničit a tak po prohlídce patra sestoupila dolů a dokončila obhlídku kuchyně, jídelny a nakonec se vrátila zpátky do pokoje.

Selena se před několika týdny ještě v Londýně seznámila s jedním mužem patřícím do rady pozorovatelů. Mladík byl okouzlen jejím půvabem, překvapen jejími znalostmi světa démonů a upírů a tak aniž pátral co je Selena zač, seznámil ji s mnoha věcmi, o které se rada pozorovatelů zajímala. A tak se dozvěděla také o Sunnydale, o bráně pekla na jejím území i o Buffy Summersové, na jejíž bedrech visí udržování této enklávy zla v rovnováze. Selena byla zrovna ve stádiu přemýšlení, co ze svým nečekaně změněným životem, navíc okamžitě pochopila, že práce, kterou za cenu velikých obětí v Anglii ukončila v Kalifornii ještě čeká.

Nemusela moc přemýšlet, co udělá. Jediný kdo by jí mohl v odjezdu zabránit byl Michael, poslední přítel, který ji zbyl. Ale Michael, přes to čím se stal, byl dobrá duše a vůbec nic nenamítal. Naopak slíbil, že i on, sotva bude moci se vydá za oceán.

Novou vlnu vzpomínek na minulost přerušil zvuk klíče v zámku. Selena seděla v křesle a klidně vyčkávala. Do pokoje vtrhla mladá asi sedmnáctiletá dívka s dlouhými hnědými vlasy. Selena ji nikdy neviděla ale hned věděla o koho se jedná. Ne tak dívka. Lekla se, když neznámou mladou ženu spatřila. Ale ne moc. Byl den a žádné velké překvapení se za světla nemohlo konat.

“Kdo jste?” zeptala se

“Ahoj Dawn Summersová, ráda tě poznávám.” odvětila Selena a vstala z křesla.

“Ahoj.” pousmála se Dawn, ale jelikož se mnoho nedozvěděla, zeptala se ještě jednou.

“Kdo jste a kde jste se tu vzala?”

A pak se to stalo.

Temné oči neznámé ženy se změnily na blankytně modré a když se usmála její špičáky se protáhly v zuby šelmy. Ale vše trvalo jen několik sekund. Potom už mladá žena vypadala úplně normálně.

“Jsem Selena.” řekla a pozorovala, jak její ukázka na dívku zapůsobí.

Méně než čekala a potěšilo jí to.

Ve skutečnosti se Dawn polekala hodně, ale nedala to na sobě znát. Navíc její úlek rychle vystřídalo překvapení. Za ten rok a půl co byla sestrou Buffy se setkala se všemi možnými netvory a monstry co jich mohla brána pekel poskytnout. Dokonce byla terčem útoků bohyně z jiné dimenze. Proto s ní už nic příliš neotřáslo.

Upíry znala také moc dobře a jeden z nich byl dokonce jejím přítelem a ochráncem. Ale když tak hleděla na Selenu, byla si zatraceně jistá, že kdyby ona na ni chtěla zaútočit, ani Spike by ji neuchránil.

Doposud si myslela že jsou dva druhy upírů. Ti kteří vypadají jako zlá a krvelačná monstra pořád a také se tak chovají. Ti většinou končí jako hromádka prachu po setkání s dřevěným kolíkem její sestry přemožitelky. A potom ti lepší, kteří dokážou přijmout lidskou podobu a v ní se více méně jako lidé chovat. To byl Spike, Angel, ale třeba i Drusilla. Avšak zrovna o té se nedalo říci, že by byla hodná anebo milá v jakékoliv podobě.

Tyhle upíry považovala Dawn a jistě i ostatní členové party za takovou upíří elitu. Ale zřejmě se mýlila. Protože příslušnice skutečné elity stála právě před ní.

Potom Dawn zpozorovala něco co jí vyrazilo dech úplně. Oknem pronikalo do pokoje slunce. Od pasu dolů dopadalo na Selenu. Ale jí to evidentně nevadilo, Naopak když spatřila dívčin pohled natáhla ruku a vložila ji přímo do sluneční záře.

“A nic.” řekla.

“To není možné.” divila se dívka, “jsi přeci upír?”

“S těmi vašimi nemám nic společného.”

“Ale žádní upíři nemůžou být na slunci aniž by shořeli na popel.” protestovala Dawn.

“Žádní.” souhlasila Selena, “jenom já”

Po chvilce, kdy se tuto informaci snažila vstřebat se Dawn zeptala.

“Co nám chceš? Zabít mně?”

“Ne.”

“Tak zabít Buffy?” ta představa Dawn rozhořčila víc než případné ohrožení jejího vlastního života.

“Nikdy nepiji lidskou krev.” odvětila poklidně Selena, “a pokud někdy lidem ublížím je to proto, že se motají někde kde nemají co dělat.”

V posledních letech se to stalo dvakrát. Kulka z pistole naplněná stříbrem je spolehlivě smrtící zasáhne li lykanta, bohužel i člověka. Ta mladá žena to dostala jen do dlaně levé ruky. Přesto jí to utrhlo malíček a prsteníček jako nic. Ale toho muže v londýnském metru před rokem trefila nechtěně do hlavy. Účinek byl stejný jako kdyby mu v hlavě explodoval granát. Tenkrát ji to bylo ještě jedno. Lidé ji vůbec nezajímali. Oni byli denní tvorové, ona noční a s lidmi neměla nic společného. Jenže od té doby se toho moc změnilo.

Dawn hleděl na Selenu a v duchu si říkala, že kdyby byla normální žena, působila by velice sympaticky a snadno by se s ní ona a jistě i Buffy dokázala spřátelit. Ale ona normální žena nebyla. Byla upír. Ale to nemuselo nutně znamenat zlo. Krvelačné, nesmiřitelné zlo. Vždyť kdysi tu byl Angel, upír s duší a nyní Spike. Je pravda že jejich dobrý vztah k lidem vznikl za nestandardní situace. Spike měl v hlavě chip, který mu nedovolil lidem nikterak ublížit. A tak se zpočátku z nouze, později, jak si Dawn myslela, z lásky k Buffy stal bojovníkem proti monstrům, dokonce i vlastního druhu.

Ale o Seleně nevěděla dívka nic. Vypadala mile a přátelsky, ale nikde nebyla jistota, že to není jen póza a s příchodem noci se nezmění v dravce horšího, než Dawn kdykoliv poznala.

“Řekneš mi něco o sobě?” zeptala se černovlasé ženy.

“Co máš na mysli?” zvedla hlavu Selena.

“Copak jsi zač a co tě přivedlo do Sunnydale?”

“Vždyť vidíš.” usmála se Selena a ukázala si rukou na zuby které v úsměvu ukázala.

“Trochu víc podrobností.”

“Ne.”

Ta strohá odpověď Dawn zarazila, ale všimla si že se Selena tváří i nadále přátelsky a tak se osmělila k další otázce.

“Proč nesmím o tobě nic vědět? Tak jak ti mám věřit.”

“Jsi holka od rány. Je vidět, že žiješ na bráně pekla. Nic tě nerozhází.” podotkla uznale Selena.

Když Dawn už nic neříkala dodala aby vše vysvětlila.

“Za chvilku dorazí Alex, po něm Willow, Giles a Buffy. Nebudu každému svůj příběh povídat zvlášť.”

“Willow asi těžko.” zasmutněla dívka.

Pak se s novým zájmem podívala na Selenu.

“Co o nás vlastně víš.”

“Všechno, jen mé informace nejsou nejčerstvější.”

“To ne pokud jsi neslyšela o Anye nebo o Taře,”

Selena zavrtěla hlavou.

“Tak vidíš, lepší bude když mluvit budeš ty.”

Dawn přikývla ale sotva začala hned se zarazila a zmlkla.

“Copak, nejsi si mnou jistá?” optala se Selena.

“To zatraceně nejsem.” přikývla Dawn, pak jí však došlo, že její informace nejsou nižádným způsobem tajné a že i kdyby se ze Seleny vyklubal nepřítel, na tom co bude vědět moc nezáleží.

Vyprávění trvalo víc než hodinu. Selena se jen občas na něco zeptala, jinak mluvila jen Dawn. Právě když se smutkem v hlase vzpomínala na nešťastnou Tařinu smrt a změnu která se udála s Willow, cvakla klika hlavních dveří a dovnitř vešel mladý muž.

Alex Harris odhadla ho hned Selena.

“Ahoj Dawnie.” hlaholil,

“Vidím, že máš návštěvu” a uznale na Selenu pohlédl.

Na rozdíl od Dawn dokázala ocenit jaká je Selena krásná žena.

To nadšení mu moc dlouho nevydrželo.

“Alexi, nelekni se.” varovala ho dívka.

“Proč? Čeho?”

“Ukaž mu to.” požádala Dawn Selenu.

Ta vyhověla a tak Alex spatřil její průzračné modré očí i ostré zuby.

“Ježíšku na křížku!” vyděsil se mladík. “kolík, kde je nějaký, slunce na ni, Dawnie uteč!”

“Já ji zdržím!” hotovil se postavit před děvče, ale když viděl, že Dawn se k žádnému útěku nechystá, začal se zoufale rozhlížet po nějaké zbrani s kterou by se upírce postavil. Třeba i pohrabáč od kamen by se hodil.

“Co děláš Alexi?” zeptala se Dawn sedící v trojsedačce pod oknem.

“Panikařím.” odpověděl ale ustal se zmateným těkáním po pokoji, “jako vždycky.”

Pomalu se uklidňoval když viděl že Dawn i návštěvnice ukrývající v ústech ostré špičáky sedí docela klidně.

“Vy jste opravdu upír?” zeptal se mnohem klidněji.

Selena už neseděla na slunci jako ještě před hodinou, ale stejně potkat upíra ve dne bylo nezvyklé.

“Co tu děláte?”

“Jsem Selena a měli by jste mi oba tykat, nejsem o tolik starší než vy.” usmála se.

Jen asi o sto třicet let, pomyslila si.

Když si Alex už zcela uklidněn sedl na sedačku pod oknem vedle Dawn, přebrala mladá dívka iniciativu.

“Seleno.” řekla, “pokud chceš čekat na ostatní členy party tady tak to je zbytečné.”

“Scházíme se teď jinde.”

“V našem krámku hrůzy.” dodal Alex.

To Seleně nic neříkalo. Její informace byly nejen neaktuální, ale i jinak neúplné.

“To je krám s magickým potřebami který teď vlastní Giles s Anyou. Magicshop.” vysvětlila návštěvnici Dawn když viděla, že Selena o tom nic neví.

“Měli bychom tam zajít.” dodal potutelně Alex při vědomí, že venku ještě svítí slunce a k večeru je ještě daleko.

“Nejen měly ale musíme, Giles na nás bude čekat.” připojila se Dawn.

“Půjdeš s námi?” otočila se na Selenu.

Jak by mohla pomyslel si Alex ale půvabná upírka nic nenamítala jen si otevřela velké zavazadlo a z něj vyndala mnohem menší tašku přes rameno.

“Co v ní máš?” zvědavě se optala dívka.

“Sáček s krví?” přidal se Alex.

“To ne.” usmála se Selena a když vytáhla předmět co ukrývala ve svém zavazadlu, oba mladé lidi přešel úsměv.

Protože v ruce držela velikou stříbrnou pistoli ráže pětačtyřicet se zásobníkem nejméně na 16 ran.

“No sakra.” vykřikla Dawn, “k čemu ti ten kanón je?”

Selena si zbraň se zalíbením prohlížela.

“Na lykanta stačí jedna dobře mířená kulka plněná stříbrem.” vysvětlila.

“A těm vašim zdejším démonům s ní spolehlivě ustřelím hlavu dřív než se nadějete.”

Oba mladí lidé se divili.

Oni přesto, že byli v USA, premianta v používaní nejmodernějších technologií, sami bojovali proti monstrům těmi nejtradičnějšími způsoby. Tedy většinou.

A tahle Angličanka přijde se střelnou zbraní. Při pohledu na ni je jasné, že tu zbraň nemá jen jako osobní šperk, ale že s ní umí patřičně zacházet.

Když Selena jako první vyrazila před dům přímo do plného odpoledního slunce chtěl Alex varovně vykřiknout, ale nestihl to. Vzápětí zjistil, že to není třeba a když se upřímně podivil, jak to že Seleně slunce nevadí když je upír, dozvěděl se totéž co předtím Dawn. Totiž nic.

Všichni tří zamířili ke středu města. Tady mezi vilkami nebyla na ulici živá noha, ale na hlavní třídě bylo živo. Lidé se bavili, posedávali v restauracích, nakupovali v místních obchodech. Naše trojice nebudila žádnou pozornost. Proč taky.

Magic shop byl až na konci v zastrčeném koutku. Tady moc lidí nebylo.

“Půjdu první.” řekla Selena a nikdo se s ní nehádal.

Dawn která byla bystrá a všímavá si už všimla, že si ještě úplně nezvykla žít jako normální člověk a že se ráda předvádí. Neměla ji to za zlé.

Selena měla ještě jeden důvod. Už když se blížila ke krámku poprvé ucítila tu neznámou sílu. Dosud, přes svůj věk i původ považovala magii jako takovou, za podvod. Ale to co vyzařoval na značnou vzdálenost ten obchod nemohlo být nic jiného. Stejný pocit měla i v domě Summersových, což si dodatečně spojila s postavou čarodějky Willow, která tam dost dlouho žila. Když vstoupila do krámku pocit ještě zesílil, ale Selena ho lehce potlačila a věděla, že už ji více znepokojovat nebude.

Ale sotva si to pomyslela spatřila mladou ženu v květovaných šatech a tělem jí projela vlna vzteku a nenávisti. Oči jí zmodraly, ruka instinktivně sjela ke zbrani v jejím zavazadle. Ale i ten pocit černovlasá žena ihned potlačila. Ta osoba před ní byla určitě Anya, spolumajitelka magicshopu. Jenže Dawn s Alexem jí, když o ní mluvili opomněli říci, že bývala kdysi démonem. Selena nevěděla, že může být někdo bývalý démon, ale tahle mladá pěkná ženská byla teď už určitě člověkem.

“Co si přejete? Hledáte něco určitého?” ptala se s profesionální zdvořilostí Anya předpokládané zákaznice.

“Hledám vás Anyo a pana Gilese, bývalého pozorovatele.”

Ta věta Anyu překvapila, nicméně Gilese zavolala.

“Prosím” optal se Giles, “odkud nás znáte. Nezdáte se mi povědomá.”

“Od společného přítele Richarda Forbese z rady pozorovatelů.” řekla Selena popravdě.

“Ach mladý Forbes.” vzpomněl si Giles, “jak to že…”

“Že úplně cizí ženské vypráví o upírech v Sunnydale?” optala se s úsměvem Selena.

“Tak bych to neformuloval.” zarazil se Giles “ale v podstatě….”

“Mám pravdu.” doplnila Selena.

“Je trochu neopatrný.” souhlasila.

“Zvláště když vůbec nevěděl o tomhle.” načež Gilesovi i překvapené Anye předvedla své zuby.

Anya vyskočila jako když ji uštknul had ale Giles zareagoval úplně jinak.

“No tohle, nikdy bych nečekal….”

“Co bys nečekal Gilesi” zeptala se Dawn jedním dechem s Alexem od dveří.

“Ona přišla s vámi?” odpověděl otázkou Giles.

“A víte co je zač?”

“Trošku.” přikývla Dawn.

“Trošku.” opakoval Giles, “ona je… nikdy bych nevěřil… já vždycky myslel že jsou to jen povídačky.”

“Ale co Gilesi, z tebe to leze hůř než s chlupatý deky.” netrpělivě vyskočila Anya.

Ty jsi.” otočil se k Seleně, “přímý potomek Josefa Corvinuse, ty jsi pravá skutečná “Highvampire”?”

Selena jen přikývla, nebyla překvapená, když tak problematiky znalý člověk s takovým renomé, jako měl Rupert Giles o jejím rodě alespoň slyšel.

“Gilesi pověz nám co víš, když Selena sama nechce.” napadlo Alexe a Anya silně zvědavá přikyvovala.

Ale Dawn všechny zarazila. Jak si Selena všimla přesto, že byla zdaleka nejmladší, vypadala nejrozumněji.

“Nic neříkej Gilesi, stejně víš všechno jen z doslechu. Ona nám to Selena poví sama až dorazí Buffy.”

“Že ano?”

Ale než upírka stačila přikývnout ozvalo se ode dveří.

“Kdopak tu bere mé jméno do úst nadarmo?”

Tak Selena poprvé uviděla slavnou upírobijku Buffy.

Byla překvapená.

Buffy bylo stejně jako Alexovi pár let přes dvacet. Byla to malá útlá blondýnka. Půvabná, ale docela nenápadná. Nikdo neznalý by v ní její charisma, fyzickou ani duševní sílu nehledal.

Ale Selena její výjimečnost vycítila ihned. Jako před chvilkou ucítila v Anye bývalou démonku. Tyhle vlastnosti také dříve neměla, byly stejně jako imunita před sluncem důsledkem jejího postupu – upgradu na vyšší úroveň.

Buffy byla také na přítomnost démonů, nebo místních upírů citlivá. Ale v Seleně neucítila nic. Jen si všimla cizí, mladé a pěkné ženské.

“Ahoj vespolek.” pozdravila

“Máme návštěvu.” konstatovala, “zákaznici nebo…”

Zarazila se. Chování její party nasvědčovalo o něčem jiném.

“Nebo vzácnějšího hosta?” zeptala se opatrně.

Slova se ujala opět Dawn.

“Tohle je má sestra Buffy – upírobijce.” zdůraznila, “A to je Selena, ona je Angličanka.”

“A také “highvampire”.” dodal Alex o kterém bylo známo, že co neví tak nepoví.

Dawn se po něm pozdě ohnala rukou, takhle si seznamování své sestry a Seleny nepředstavovala. Ale už to bylo venku.

Buffy však kupodivu zareagovala trošku retardovaně.

“Cože to jsi?” obrátila se přímo na Selenu.

“Tohle.” Anglická upírka jí to předvedla.

“No néé.” podivila se Buffy a s výčitkou se obrátila k Gilesovi.

“Ty jsi říkal, že žádní neexistují.”

“Vždyť jsem si to také myslel.” opáčil bývalý pozorovatel, nyní spokojený majitel prosperujícího obchodu.

“Promiň Seleno jestli jsme se tě dotkli.” obrátila se Buffy k černovlasá ženě.

“Právě naopak, vždyť celá staletí jsme se snažili, aby o nás lidé neměli ani ponětí a docela dost se nám to dařilo.”

“Ano, ano.” přikyvoval Giles.

Ale Alex už měl tajností dost.

“Seleno.” osmělil se, “není už čas na tvůj příběh?”

“Copak neposloucháš, co se tu povídá.” okřikla ho Buffy.

“Ale Selena nám slíbila……”

“Má pravdu, časy se změnily, tak alespoň před vámi nemusím nic tajit.” přikývla upírka.

Selena nebyla moc dobrá vypravěčka. Věděla to a tak příběh svůj i svého rodu podala co nejvíce stručně.. Ale nic důležitého nezatajila. A tak se parta přátel dozvěděla o Josefu Corvinovi, který se stal před více než tisíci léty prvním odlišným od ostatních lidí, teď by se asi řeklo mutantem. O jeho dvou synech, z nichž se stali, jeden kousnut netopýrem a druhý vlkem, zakladatelé rodu upírů a lykantů. Od samého počátku panovalo mezi oběma rody nepřátelství, které občas přerůstalo do krutých bojů. Lykanti vynikali svým počtem, svou zuřivostí a primitivní brutalitou, upíři mnohem více spoléhali na svoji inteligenci a technologickou převahu. To vše se dělo přísně mimo svět normálních lidí a zřejmě se to celých tisíc let dařilo, když do podvědomí lidí pronikly jen nejasné báje jak o upírech tak i o vlkodlacích.

V posledních několika letech skrytá nenávist mezi oběma rody přerostla do otevřené války která vyvrcholila strašlivým masakrem, při kterém byl rod lykantů zcela a Selenin téměř vyhuben. I Selena jako elitní bojovnice se bojů zúčastnila a tak se dostala i k Michaelovi. A když zjistila že Michael je přímý lidský potomek Josefa Corvinuse a jsou na něm proti jeho vůli páchány genetické pokusy o vylepšení. Lykantí, ale i upíří rasy poprvé zapochybovala že je vše tak, jak to vypadá.

Osvobodila Michaela a zjistila že za těmito pokusy stojí oba bratři a několik jimi vyvolených. Ti chtějí nejen vytvořit nového jedince ale zároveň se uměle přiživovanou válkou zbavit příslušníků obou starých rodů. Což už se jim téměř podařilo.

Tenkrát se do konfliktu zapojil i stále žijící Josef Corvinus, ale byl jedním ze svých synů bez milosti zavražděn. Selena ho objevila když umíral a na jeho přání, či skoro rozkaz musela pít jeho krev. Měla strach jaké monstrum z ní po spojení její krve s krví prvního vznikne, ale bála se zbytečně.

Stalo se něco jiného. Nejen, že spojení krve způsobilo zdokonalení jejích vlastností, síly intuice a rychlosti, ale také ji částečně navrátilo k jejímu lidskému původu.

Když potom společně s Michaelem, který se stal po pokusech obou zvrhlých bratrů také mutantem, oba tyto usmrtili, sice pominulo nebezpečí jejich šílených experimentů ale zároveň přestal existovat svět ve kterém Selena celé jeden a půl století žila.

Pár bývalých upírů sice zůstalo, většinou žen, ale ty se po zkušenostech z minulých dnů ponořily do ještě větší ilegality a se současným světem lidí nechtěly mít pranic společného.

Ne tak Selena. Odolnost vůči slunci ji naopak umožnila se do světa lidí vrátit. Se známých a přátel ji zůstal sice jedině Michael, ale to jí úplně stačilo. Až do chvíle kdy se seznámila s Richardem Forbesem z rady pozorovatelů. Od něho se poprvé dozvěděla o démonech i o patrně ještě jednou zmutovaných upírech, kteří žijí všude ve světě a na Usáckém jihozápadě obzvlášť a o přemožitelkách svádějících s nimi nikdy nekončící boj.

Selena se za víc než půl roku od událostí jenž tak změnily její starý svět dávno aklimatizovala na nové, stále víc příjemné podmínky. Cítila se napůl člověkem, ale věděla že víc než těch 50% to nikdy nebude. Stále byla mezi obyčejnými lidmi trochu cizincem.

Ale mezi lidmi, kteří proti silám temnoty bojují by to mohlo být jinak. Její původ by je neměl překvapovat ani děsit a navíc by mohla něco smysluplného dělat.

Jednu věc však Selena před svými novými známými zamlčela. I když to byla jen taková idea, kterou nikdy nerealizovala. Proč se jí tohle stalo? Nemělo to nějaký jiný vyšší účel? Třeba ona sama má dát vzniknout nové rase. Silnější, zdravější, s téměř neomezenou fyzickou regenerací, prakticky nesmrtelnou. Ale po delším přemýšlení tuto myšlenku opustila. Jak by lidé zareagovali, kdyby zjistili, že tahle možnost tu je. Od nadšení po děs. Nastal by chaos, možná i nějaký ozbrojený konflikt. Ty své představy dovedla do několika konců a ani jeden se jí nelíbil, takže nakonec tu myšlenku zavrhla a nezmínila se o ní ani Buffy a její partě. Třeba ještě někoho z nich napadne něco podobného, pak se uvidí jak se věc vyvine.

Buffy i její přátele Selenin příběh velice zaujal, ale jak předpokládala nijak nepřekvapil, natož vyděsil. Všichni v podobném světě už nějaký rok žili a překvapit je jen tak něco nemohlo. To bylo pro Anglickou upírku příjemné zjištění a jen to potvrdilo správnost jejího rozhodnutí.

“Děkujeme ti Seleno, bylo to moc zajímavé.” první promluvila Dawn.

“Co si slibuješ od návštěvy Sunnydale?” vzala to s praktického konce Buffy. “jaký bude tvůj vztah k démonům a zdejším upírům?”

“Nejsou to tvoji bratři a sestry?” doplnil Alex.

Selena se na něj ušklíbla.

“To nevím jistě ale nemyslím si to.”

“Z čeho tak soudíš, už si nějaký výkvět zdejšího podsvětí potkala?” nedal se Alex.

“Stačila mi tady Anya.”

“Já, proč já?” podivila se mladá žena v květovaných šatech.

“Tys nebyla vždycky člověk?” zeptala se Selena opatrně nevěda jestli se před chvílí jenom nemýlila.

“Máš pravdu.” přikývla Buffy, “Anya bývala démonkou pomsty než se stala touhle holkou.”

Dodala nepříliš přátelsky.

“Už dávno nejsem.” ozvala se Anya lítostivě. “jak jsi to poznala?”

“Když jsem vstoupila a tebe poprvé uviděla.” Selena se na Anyu povzbudivě usmála, “měla jsem malou chviličku chuť k tobě přistoupit a roztrhat tě na kousky.”

“Už nemáš?” Anya cítila, že kdyby byla Selena její nepřítel, její naděje na přežití by byla téměř nulová.

“Ne. Některé pocity jsou pro mne úplně nové, ale já se rychle učím. Jak je zařadit a ovládat.” dodala pro vysvětlení Angličanka.

“Takže co?” vrátila se ke svému tématu Buffy.

“Pokud jsem to trochu pochopila, přišla jsi sem jako další přemožitelka zdejších zrůd, které jsou pro tebe jako superupírku jen takový nepodařený odpad.”

“Výborně.” přikývla Selena, “lépe bych to neřekla.”

“Víš, jenže já mám na spolupráci dvou přemožitelek dost špatné vzpomínky.”

“Myslíš Faith?”

“Znáš nás opravdu dobře.” podivila se Buffy.

“Jen ve stručnosti a bez podrobností, stejně jako vy teď znáte mne.”

“To se časem zlepší.” ozval se Alex okouzlen Seleniným půvabem a unesen představou, že pokud se ona s Buffy domluví, bude ji moci vídat každý den.

Stejnou představou byla Anya unesena zřetelně méně, ale cítila před Selenou veliký respekt a raději nic neříkala.

“Venku už je skoro tma.” řekla Dawn, “mohla bys vzít Selenu ven, ukázat ji město, nebezpečné uličky a zákoutí i místní hřbitovy, ať se tu trochu zorientuje.”

“Jestli vaše spolupráce bude fungovat či ne se ukáže časem.” dodala dívka, která o Faith a jejím smrtonosném sporu s její starší sestrou věděla také jen z vyprávění.

Selena na Dawn se zájmem pohlédla. Tahle mladá, útlá dívka se jí moc zamlouvala. Neměla sice sílu vyvolených, ale zato byla bystrá a myslelo jí to líp než zbytku celé party dohromady. To ovšem ještě neviděla Willow a jak to tak vypadá možná jen tak neuvidí. Willow po násilné smrti své přítelkyně Tary propadala stále víc žalu a zoufalství a navíc jak Selena nejasně vycítila i síle temné magie.

A magie byla věc o které anglická upírka nic nevěděla a také jediná která ji když ne přímo děsila tak rozhodně znepokojovala. Kdyby se proti ní měla utkat, byla by zcela bezradná.

“Jsi pro?” ukázala Buffy na dveře, ale dřív než stačila cokoliv dodat se Seleninou tváří opět proběhla ona nenápadná změna.

“Ahoj, jste tu všichni?” ozvalo se od zadního vchodu.

“Spike.” řekla jen Selena a už vypadala zase normálně,

“Rychle se učím.” dodala směrem k Buffy.

Spike se tak rychle neučil. Protože když spatřil Selenu, prudce sebou trhnul, vytřeštil oči děsem a jestli se to u jeho bílé pleti dalo vůbec poznat, ještě víc zblednul.

Parta ho znala už dost dlouho, ale ještě nikdy ho neviděla se něčeho leknout, natož tak vyděsit. V příštím okamžiku to vypadalo, že se dá na kvapný ústup, ne li přímo útěk.

“Spiku.” řekla Buffy přistoupila k němu a chytla ho za ruku.

“Ona je…..”

“Ona je s námi a nepřišla kvůli tobě.”

“Co je zač?” Spike se uklidnil, ale stále vypadal, že je připraven kdykoliv uprchnout.

“Selena.” řekla Buffy, “Angličanka a pravá upírka.”

“Pravá?” podivil se Spike, “a co jsem potom já?”

“Bastard.” sykla Selena pohrdavě.

“Upír druhé kategorie.” dodal Alex, který Spika neměl moc rád a měl radost, že mu může dát takovouto ťafku.

“Nečistý.” doplnila Selena, “kříženec s démony, jako všichni tady v Americe, co se nazývají upíry.”

“Je mi sto třicet let.” vyjel Spike podrážděně.

Ještě ho nikdo tak rychle neurazil a neponížil, jako tahle anglická vetřelkyně. Nejraději by se na ni vrhnul….

A za dvě sekundy by z něho zbyla hromádka prachu. To Spike cítil a tak neudělal vůbec nic.

Selena neměla chuť se se Spikem přít. Byl to sice jen nečistý, ale byl spojencem a nemínila si z něho dělat nepřítele.

“Mně je také tak, přibližně.” dokonce se na Spika usmála. “Ale mému rodu je přes tisíc let a pochází z něj první.” dodala aniž by se chlubila.

Tisíc let Spike nabídnout nemohl, navíc sám cítil, že Selena je vyššího rodu než on, to mu nemusel nikdo připomínat. Jen nebylo snadné takovou novinku přijmout. Ale bude muset.

“Dobře už nic neříkám.” přikývl. Nakonec mohl být, při vzpomínce na vlnu děsu, která ho zavalila když Selenu poprvé spatřil rád, že Angličanka bude jeho spojenec.

“Tak že bychom my dvě šly.” připomněla Buffy.

Selena souhlasila.

“Ahoj všichni.” řekla ale dívala se při tom jen na Dawn, která ji byla nejvíc sympatická.

Selena se už půl roku snažila chovat jako člověk, ale ne vždy se jí to dařilo. V Anglii jsou lidé k sobě většinou chladní a zdvořilí, to pro ni nebyl velký problém, ale americký styl s rychlým a okamžitým bratříčkováním, i když často neupřímným, jí byl dost proti srsti.

Nakonec je Angličanka a to mohla na svoji omluvu kdykoliv použít.

“Víš, co je mi divný?” zeptala se Selena sotva opustily obě dvě dům.

“Že město které vypadá tak klidně a mírumilovně může ukrývat takové množství zla.”

“A ne mezi lidmi.” dodala uštěpačně, “tam by mne to nepřekvapilo.”

“Giles říká, že za všechno může brána pekla umístěná pod Sunnydale High.” odpověděla Buffy, “tedy abych to upřesnila, pod bývalou místní střední školou.”

“Ale uvidíš, že i tak ne všechno je na pohled idylické, jako to vypadá za dne.”

Buffy věděla o čem mluví. Městečko se kromě centra skládalo ze samých vilových čtvrtí a tam to opravdu nevypadalo zle. Ale dvě věci tento pěkný dojem kazily. První bylo neobvyklé množství hřbitovů na tak malé město. Ti co měli přehled o velmi vysoké úmrtnosti zdejší populace se tomu nedivili, ale těch bylo kupodivu poskrovnu.

A druhou věcí byla přítomnost bývalého průmyslového srdce města směrem k horám. Továrny i dělnická sídliště už byly drahnou řádku let opuštěné a postupem času se změnily v ruiny. Lidé do této oblasti nevstupovali už léta a to ani za dne. A tak polozbořené domy i opuštěné tovární haly obsadila podivná cháska. Démoni. Něco takového se opravdu mohlo stát jen v Sunnydale. Selena se tvářila nevěřícně, když ji její kolegyně seznamovala s touto anomálií, ale sotva obě mladé ženy zavítaly do oné čtvrti nezbývalo jí než uvěřit.

“Stejné čtvrti znám z Londýna, Birminghamu, či Manchesteru.” řekla Selena, “Ale to jsou stará a velká města s bohatou historii. Také jsou tu podobné oblasti. Ale kupodivu tam žijí lidé.”

“Vítej na bráně pekel.” odpověděla bez nadšení Buffy.

Když prošly špinavou a opuštěnou ulicí objevil se najednou jejich očím bar. A ten nebyl ani špinavý a už vůbec ne opuštěný.

Selena chtěla něco podotknout, ale když spatřila hlídku před vchodem, překvapeně zamžikala a řekla:

“Démoní hospoda.”

“Tak nějak.” přikývla Buffy, “hostinský je tu jediný člověk.”

“To ho tu snesou?”

“Nic jiného jim nezbývá, jak by mohli démoni jednat s dodavateli.”

Stráž před vchodem byl chlap jak hora, tvář znetvořenou a pokrytou podivně modrou kůží. Či srstí? Na Buffy pohlédl nevraživě, ale s respektem.

Potom se podíval na Selenu a udála se s ním rychlá změna. Vytřeštil oči děsem, zdálo se, že se chce stát malým, menším a ještě menším, nejmenším na celém světě.

“Tohle nepůjde.” řekla otráveně Buffy, “musíš s tím něco udělat.”

“Jasně.” přikývla Selena.

Co udělala nebylo zřejmé, ale reakce démona byla evidentní. Strach ho jako mávnutím kouzelného proutku opustil, zatvářil se jen hrozně udiveně, ale to už byly obě ženy uvnitř.

Hostinský vyběhl zpoza pultu a zamířil přímo k návštěvě.

“Nemáš sem chodit.” osopil se na Buffy, “odrazuješ mi hosty.”

Selena se sice divila podivnému vztahu přemožitelky k této démoní čtvrti, ale nijak to nekomentovala. Také si ji nikdo nevšímal. Tedy nebylo by to přesné. Všichni si všimli půvabné ženy, která přišla společně s Buffy, ale moc pozornosti jí nevěnovali.

Jen hostinský. Přeci jenom to byl člověk.

“Co to máš sebou za kočku?” zeptal se pološeptem Buffy.

“Kolegyni z Evropy.”

“Také přemožitelku?” polekal si hostinský, který si dobře vzpomínal na Faith.

“Kdepak.” zasmála se Buffy, “něco mnohem horšího.”

Barman se moc nepolekal, předpokládal, že Buffy jen žertuje a také všichni hosté zachovávali klid. Buffy znali, měli před ní respekt, ale zároveň i nepsanou dohodu, že když nebudou zasahovat do světa lidí, nechá je přemožitelka na pokoji.

Jen jediný se zachoval jinak. Obrovský v kůži oblečený démon, jistý si svoji silou a hlavně cizí. Buffy ho však vůbec nezajímala. Zamířil přímo k Seleně.

“Co tu chce ta “vampire” zařval, “ať táhne než ji roztrhám na kusy.”

“Zkus to.” řekla Angličanka tiše.

Chlap pokročil vpřed, ale dřív než stačil svoji hrozbu začít realizovat, objevil se v Selenině ruce její lesklý kanón. Upírka ho přiložila k hrudi útočníka a stiskla spoušť. Rána nebyla moc hlasitá. Tenkoplášťová střela naplněná tekutým stříbrem vnikla do těla démona, tam se roztrhla a těžká kapalina vykonala bleskurychle dílo zkázy. Naštěstí nic nebylo vidět, ale démon byl okamžitě mrtev. Selena ukryla zbraň dřív než si jí stačili ostatní všimnout.

Kromě hostinského.

“Sakra.” řekl, “tahat sem zbraně, to jsou divný móresy.”

Pak se zarazil ještě jednou.

“Co vám to řekl?” rozpomněl se a s údivem si Selenu znovu prohlížel.

“Vampire?”

“Vy jste něco jako Spike?” ptal se opatrně.

“Tsss.” sykla Selena, ale potom se usmála, “nesmíte každému věřit.”

“Mohly bychom změnit lokál.” obrátila se na Buffy, “nevidí nás tu moc rádi.”

Mrtvého démona si vůbec nevšímala.

“Ukliďte si to tu.” souhlasila Buffy, “my zase půjdeme.”

“Dobrý nápad.” přikývl hostinský tiše a opatrně.

Sotva se ocitly na ulici obrátila se Buffy na Selenu.

“Ta tvoje zbraň je sakra účinná. Ale co bys dělala, kdybys ji neměla?”

“Vytrhla bych mu srdce z těla rukou, jako Terminátor.” ušklíbla se upírka, “ale to je nečisté a nehygienické.”

Buffy si nebyla jistá, jestli její parťačka jen nežertuje, ale něco jí napovídalo, že ne, že by to opravdu dokázala. Asi se jí všichni nemrtví a démoni nebojí jen tak za slušnosti.

“Jak to, že tě ten hromotluk poznal. Jen on?”

“To sama nevím.” odvětila Angličanka, “myslela jsem, že jsem se zamaskovala dokonale.”

“Zamaskovala.” opakovala Buffy, “to mi zní jako použití magie.”

“O magii já nic nevím.”

“Třeba ano, a ani si to neuvědomuješ.”

“Není to o to horší?” usmála se Selena, “používat něco, ovládat to a ani o tom nevědět?”

“Proč horší, viděla jsem jak to fungovalo, ten strážce venku se v okamžiku přestal třást hrůzou a ti uvnitř také nic nepoznali.”

“Kromě toho jednoho.”

“Až se setkáš s Willow, tak…” Buffy se zarazila a zesmutněla, “S tou asi těžko, teď po tom maléru s Tarou.”

Selena o tom střílení s fatálním koncem slyšela odpoledne od Dawn, tak věděla o čem je řeč. Jinak přátelé o Willow mluvili jen v tom nejlepším, ona byla takovým mozkem party. Momentálně ovšem pod sílícím vlivem černé magie se stávala silným, nekontrolovatelným zlem. Které se mohlo klidně zaměřit i proti nejlepším přátelům. Selena vycítila, jak je mluvit o Willow pro její nové známé bolestivé, ale tušila že se s tím budou muset chtíc nechtíc vypořádat. A že ona nebude moc zůstat stranou. Což jí působilo, pro ni nezvyklé, mrazení v zádech.

Buffy však téma Willow dál nerozváděla.

“Tak ještě navštívíme hřbitov?” ptala se, “Já vím, že to zní morbidně, ale je to můj denní chleba.”

“Vlastně noční.” opravila se.

Selena přikývla. Hřbitovy jí, na rozdíl od magie neznepokojovaly.

“Je jich tu víc.” pokračovala přemožitelka, “ale jen jeden je pro nás aktuální. V těch ostatních se už léta nepohřbívá a tudíž tam nemohou být…..”

Zarazila se.

“Nejsou tam čerství mrtví a tak tam nemohou být upíři.” doplnila Selena.

“Ano.”

“Vadí ti mluvit o upírech přede mnou?” pochopila Angličanka.

“Je to takové divné i ty jsi přeci….”

“Já jsem také upír myslíš?”

“Přesně tak.”

“U toho Spika ti to také nevadí, tím spíš by nemělo u mne.”

Selena vypadala trochu naštvané, ale vzápětí se usmála a její usměv byl tak lidský, že Buffy se hned uklidnila.

“Fajn.” řekla, “zvyknu si, i já se rychle učím.”

Zatím došly ke hřbitovu.

“Dnes se asi nic dít nebude.” informovala přemožitelka svoji parťačku, “žádný upír není hlášený.”

Usmála se. Vzpomněla si, že Selena není zdaleka první kolega při jejím hlídkování. Faith, Reilly, poslední dobou Spike a občas i ostatní členové jejího Scooby gangu. Ti všichni se už lovů upírů zúčastnili. Ale Buffy měla zřetelný pocit, že takovouto parťačku dosud neměla. Dokonce ji na chvilku napadlo, že ona je teď jen pomocnicí a hlavní přemožitelkou je Selena. To nebyla dobrá medicína na její hrdost, na druhé straně přenést polovinu zodpovědnosti na někoho jiného by nebylo nepříjemné.

Došly k velké, zvenčí opuštěné a zanedbané hrobce.

“Tady bydlí Spike.” ukázala Buffy na ponurou stavbu, “tak až se s ním setkáš, tak nezapomeň, že jsme na stejné lodi.”

Podívala se na Selenu.

“Na stejné lodi.” řekla upírka, “Vím co to znamená.”

A znovu se přátelsky usmála.

Selena rychle poznávala, že se se svou cestou do Sunnydale nemýlila. Že Buffy její sestra Dawn i ostatní mohou stát mohou stát jejími přáteli a dokončit tak její návrat zpátky k lidem.

“Dokončit.” řekla nahlas a zasmála se. “to těžko.”

“Co je?” lekla se Buffy.

“To nic, někdy myslím nahlas, bývala jsem dlouho sama.” vysvětlila Angličanka.

Což nakonec byla pravda. Ale dnešním dnem už to nebude platit.

Zatím došly až na samý konec hřbitova. Buffy začichala jako ohař a vytáhla z kabelky špičatý dřevěný kolík. Potom ještě jeden a podala ho Seleně.

“Nemusíš si hrát na Terminátora.” řekla.

“Víš co s ním? Do srdce. A upír se rozpadne na prach.”

“Rozumím.”

Ale žádný upír se neobjevil a tak se obě přemožitelky po chvilce pátrání obrátily a kráčely zpět.

“Jak bys to snášela ty, dřevěný kolík do srdce?” zeptala se Buffy potměšile.

“A jak ty?” odpověděla Selena otázkou.

“Špatně.”

“Tak vidíš. Já bych to mohla přežít, ale nemíním to zkoušet. Pokud by se to nepovedlo, druhý pokus už bych nedostala.”

“Máš smysl pro humor.” podotkla uznale Buffy.

“Učím se být jako vy.”

“Tak se uč u Alexe, to je náš týmový vtipálek.”

“Všimla jsem si.”

“Tak dneska nic.” řekla Buffy sotva opustily obě ženy hřbitov a zamířily k domovu. Uložila do tašky oba kolíky a za chvilku už byly v civilizované části městečka.

“Dneska přespíš v pokoji po Willow a Taře pokud ti to nevadí.” řekla Buffy, “pokud vůbec musíš spát.”

“Nemusím ale spím ráda a děkuji za nabídku.”

“Vlastně u nás můžeš zůstat i déle, tím myslím na furt. Když budeš řádně a včas platit nájem.” zasmála se blondýnka.

“Beru tě za slovo i když furt je trochu moc silné slovo.”

Dům Summersových vypadal opuštěně a také byl. Dřív Buffy pečlivě dbala, aby Dawn nikdy nezůstávala večer sama doma, ale nedávno usoudila, že už je dost velká a také dostatečně rozumná, aby to zvládla.

Sestřička už dávno spala ve svém pokoji, ale když Buffy se Selenou dorazily, probudila se a vykoukla za dveří. Usmála se na svoji sestru a stejným úsměvem obdařila i Selenu.

“To je dobře, že tu budeš s námi, poslední dny tu bylo hrozně smutno.” řekla a zalezla zpátky do svého pokoje.

“Vidím, že Dawn si tě rychle oblíbila, to je dobře, ona má na lidi čich.” poznamenala Buffy. “I na lidi kteří nejsou tak úplně lidi.”

“Jen abych vám tady za pár dní nepila krev.” usmála se Selena a když viděla jak Buffy zamžikaly oči dodala, “myslím samo sebou obrazně.”

“Hmmm.” zatvářila se Buffy vážně, “musíš si v pokoji udělat svůj pořádek, ty věci po Willow dej někam stranou a zítra to společně uklidíme. Pokud souhlasíš.”

“Ano, tak dobrou.” S těmi slovy zatáhla Selena svoji těžkou tašku do svého nového obydlí.

Musela opravdu chvilku uklízet, aby si měla vůbec kam lehnout. Protože slova o tom, že se ráda v noci vyspí, nebyla vymyšlená. Dříve spávala ve dne, ale během posledních měsíců si režim postupně otočila a i v tomto se už od lidí nelišila.

Konečně ulehla poté co se převlékla do tmavě modrého pyžama. (Ta slabost pro temné barvy jí zůstala.)

“Tak první den začal lépe než jsem čekala.” pomyslila si než usnula, “doufám, že to tak zůstane stále a až za pár týdnů přijede z Anglie přítel Michael, bude to ještě lepší.”



pokračování...

© Copyright 2008 by Mišák







| povídky | main | XWP 1 | XWP 2 | XWP 3 | XWP 4 | XWP 5 | XWP 6 |
| subtext | film | legrácky | subgallery | news | download | links | e-mail |