Zase spolu...

napsal  8Ball



Kůň Argo s Princeznou bojovnicí se pomalu prodíral skrz husté křoví a porosty. Bylo šílené horko a navíc v lese to ještě více peklo, a tak po Xenině tváři pomalu stékaly kapky potu. Brzy potom začalo být křoví ještě hustší, a tak musela tmavovlasá žena slézt dolů a začít si prosekávat cestu mečem. Po zdolání několika desítek metrů se konečně dostala na sjízdnou cestu. Meč zasunula rychlým pohybem zpátky do pouzdra a znovu se vyhoupla na unavenou a vyčerpanou Argo.

Jela po písčité silnici, a s každým krokem se zvedl oblak prachu. Znovu se ji vybavili ty smutné vzpomínky... Jak se před dvěma roky rozešla s Gabrielou. Nemohla na ni zapomenout. Vzpomínala, jak se pohádaly, až se nakonec rozešly...

„...co si vlastně o sobě myslíš Xeno?! Že si něco víc než ostatní?“

„Ne!...To si rozhodně nemyslím, ale ty si asi hodně myslíš o sobě viď?!“

„U Dia, Xeno... Jaks to mohla udělat?!!... Víš co ti řeknu?... Já tě nenávidím!!!“

„Fajn, konečně si můžu zase žít svůj vlastní život!...“

„Tím chceš říct, že sem ti těch šest let byla na obtíž?!“

„Jo, tak bych to asi nějak definovala.“

„Dobře... tak sbohem Xeno!“

„Počkej!“ zařvala Xena a chytla Gabrielu za paži. Přitáhla si ji k sobě a pohlédla jí do očí. Chvíli se na sebe takhle koukaly, až se Xena ke Gabriele nahnula a políbila ji. Jazyk ji opatrně vsunula dovnitř do úst. Gabriela z toho byla celá divná, ale nakonec i její jazyk se spojil se Xeniným. Chvíli zůstaly v této pozici. Potom se Xena od Gabriely pomalu odlepila a zahleděla se ji do očí...

„Takhle já dávám sbohem,“ řekla. Gabriela se chvíli na Xenu dívala, až se k ní taky nahnula. Zastavila se kousek před jejími rty, až se nakonec na ně natiskla a vášnivě Xenu políbila. Po chvíli se od jejích rtů zase odlepila...

„Takhle dávám zase sbohem já,“ řekla Gabriela odtáhla se od Xeny. Chvíli se na sebe ještě koukaly, až se každá otočila jiným směrem a odešla...

Po chvíli se Xena probrala z chmurných vzpomínek. Stále seděla na Argo, která šla pomalým krokem po vyprahlé a suché cestě. Stále se ji stýskalo po její blonďaté kamarádce a přitelkyni. Nikdy neměla moc přátel, ale Gabriela dokázala být věrnou a oddanou kamarádkou. A nejen to. Obě věděly, co se ve světě říká o jejich vztahu. Xena chtěla dál přemýšlet, když v tom ale zaslechla křik, a zvuk bitvy. Okamžitě se rozjela kupředu. Cválala na Argo, a hnala ji. Jela přes les, a když z něj vyjela, ocitla se na obrovské pláni. Zahlédla, jak skupina Scythských bojovníků právě vraždí nevinné lidi. Vráží jim meče rovnou do srdce.

Xena byla plná nenávisti a tak znovu pobídla Argo k pohybu. Rozjeli se, až po chvíli Xena prudce zabrzdila.

„Auíyíyíyíyíyíyíyí....“ zařvala Xena při saltu. Seskočila z Argo a vrhla se přímo doprostřed boje. Při skoku srazila jednoho vojáka k zemi a dalšímu rozsekla svým mečem břicho. Oba se skáceli k zemi. Vzala nedaleko ležící oštěp a vši silou ho hodila po scythském lučištníkovi. Vtom se z boku přiřítil další bojovník. Xena ho jedním pěstím vyřadila mimo provoz. Zasunula meč a vytáhla šakram. Zamířila a hodila ho na posledního vojáka. Ten padl k zemi mrtvý s rozseklým čelem. Xena chytla šakram zpátky do ruky. Všichni nepřátelští vojáci byli poraženi, nebo se dali na útěk.

Xena si pověsila svého miláčka k pasu a rozešla se ke svázaným lidem. Začala jim sundavat pouta. V tom se jeden z nich ozval:

„Ty jsi Xena, že?“

„Ano jsem... Kdo se ptá?“

„Jmenuji se Kazim. Jsem z vesnice kousek odtud. Scythové chtějí naši vesnici celou vykořistit.“

„Aha... V tom případě se nechám najmout na ochranu vesnice.“

„To není potřeba... místo je už totiž obsazené.“

„A kým prosím tě?“

„Nevím, jak se jmenuje... Taková mladá blondýna v červenejch hadrech se dvěma nožíkama.“

Xena se celá zhrozila...

„Říkáš blondýna s dvěma nožíkama?“

„Jo, přesně tak.“

„Kde bych ji našla?“

„Nevím, ale nejspíš bude v taverně, jako vždycky.“

„Díky, ani nevíš, jak moc si mi pomohl.“

„To je v pořádku.“

Xena se rozeběhla k Argo, nasedla na ni a tryskem jela do vesnice. Byla celá propocená z boje, a tak si řekla, že skočí do taverny, zároveň se i schladí půllitrem piva. Po chvíli jízdy dorazila do vesnice, před velkou tavernu. Slezla ze své klisny a uvázala ji. Potom pomalu přišla ke dveřím. Chytla kliku a pomalu dveře otevřela. Dveře se se skřípěním otevřely. Xena se rozhlédla po lokále. Bylo zde celkem prázdno, jen vepředu u baru seděla opálená žena v červené halence, rudé sukni, dole u bot se ji leskly dvě nabroušené dýky. Bojovnice se sama pro sebe usmála a zavřela za sebou těžké dubové dveře.

Šla pomalým krokem, protože byla celkem nervózní. Sešla po schodech, a šla tichým krokem až k baru. Byla od Gabriely deset metrů. Srdce ji začalo tlouct jako na poplach. Začala se ještě víc potit, a konečky prstů se ji začaly klepat. Cítila veliké vzrušení, které chvílemi střídal strach. Postupovala dále podél stolů, byla od Gabriely pouhých pět metrů. Začala si ji pořádně prohlížet, viděla krásně opálená záda, měla trochu delší vlasy. Seděla zády k ní. Xena začala pomalu natahovat ruku. Její oči spočinuly na džbánu, který svírala Gabriela v ruce. Viděla v něm pěnu, došlo jí, že Gabriela do sebe nalívá pivo. Trochu se divila, protože ta Gabriela, kterou ona znala by se alkoholu nikdy nedotkla. Pomalu už měla její rameno na dosah. Natáhl a se ještě víc. Nedosáhla na ni a tak musela udělat ještě několik kroků blíž. Stále ji těsně za zády. Gabriela seděla na barové židli, takže Xena zvedla ruku a po chvíli její klepající se konečky prstů se dotkly Gabrielina ramene...

Gabriela se pomalu otočila, měla zavřené oči, protože byla přiopilá. Otočila hlavu a otevřela oči. Ty se okamžitě rozzářily.

„Xeno…? Jsi to ty…?“ začala se ptát rozradostněná Gabriela.

„Ano, jsem,“ odpověděla ji Xena a usmála se.

„Ráda tě vidím... posaď se a uhas žízeň,“ řekla Gabriela a nabídla Xeně židli. Xena se pomalu posadila vedle Gabriely. Objednala si lusknutím prstu taky jedno pivo. Nejvíce ji však zarazilo Gabrielino chování. Neviděla ji přece jen dva roky. Nemohla se za tu dobu tolik změnit. Byla taková víc drsnější, hrubější....zkrátka jako Xena.

„A co tady vlastně děláš, Xeno?“

„Ale, šla jsem kolem... překazila jednu bitvu... a dozvěděla jsem se, že vesnice si už někoho najala na obranu. Gratuluju ti... už je z tebe opravdu ženská, jak se patří.“

Gabriela se jen rozesmála a chytla Xenu za ruku.

„Nepřeháněj, Xeno ... Vevnitř jsem pořád ta mladá bardka... však sama uvidíš.“

„A kdy?“

„Neptej se... řekla jsem, že uvidíš,“ řekla Gabriela a znovu se usmála. Xeně mezitím přinesli to pivo. Vzala celý půllitr a na ex ho do sebe šoupla.

„Wau, Xeno... z tebe je alkoholik?“ zeptala se Gabriela a znovu se zasmála.

„Ne, jen jsem měla šílenou žízeň... To horko mě asi zabije,“ řekla Xena a zasmála se.

„No ani se ti nedivím... když pořád chodíš v téhle kožené zbroji, že se tak potíš... Určitě pod tím musíš mít totálně spařenou kůži. Kdybys měla něco jako já, určitě ti takový horko nebude.“

„Ne to ne... zatím se držím... Bože já mám žízeň... dám si asi ještě jedno,“ řekla Xena a objednala si další půllitr. Gabriela jen zkřivila podivně obličej. Pivo bylo za chvíli u Xeny. Tentokrát ho do sebe nehodila, ale popíjela ho pomalu.

„Takže... co teď vlastně děláš?“

„Ale... potuluju se po světě... jako dřív ty... Snažím se dělat to samé, co jsme dělali předtím, jen sama... a ty?“

„Já?... No.... taky se toulám po světě... spíš jen po Řecku... likviduju mizery a zločince... Tábořím v lese.... no vždyť to znáš.“

„To máš pravdu...“

„No jo... a kolik ti vlastně vesničané platí za ochranu?“

„25 denárů na den.“

„25 denárů na den??!!.... Asi ti přeberu kšeft... Já jsem totiž levnější... Spokojím se s 15 denáry.“

„To bys mi snad neudělala... A nebo můžeme vydělávat společně, a až bude po všem, tak se spravedlivě rozdělit.“

„Spravedlivě ne, protože ty bráníš ves mnohem déle.“

„To je pravda... proč si odepíráš zisk?“

„Protože jsem poctivá... jedna z mnoha věcí, se kterými si mi pomohla se jim naučit.“

Gabriela se jen usmála, a dopila celý půllitr, práskla s ním o bar.

„Kde hodláš bydlet Xeno?“

„Asi ve stájích s Argo... snad se tam nějak spolu vejdeme.“

„A nechceš bydlet u mně... bydlím ady v hostinci.“

„Ne... radši ne.“

„Fajn, jak myslíš... ještě se večer sejdeme a musíme si ještě pokecat...“

„Dobře... tak mám k tobě přijít?“

„Ne, já přijdu k tobě do stájí... a budeme si povídat.“

„Dobře,“ řekla Xena a zvedla se ze židle. “Takže někdy po tmě jo?“

„Ano... zkrátka nějak tak dorazím.“

„Dobře, tak zatím.“

„Ahoj,“ řekla Gabriela a znovu se otočila směrem k baru. Objednala si další půllitr piva a pila dál. Xena se zatím dostala k Argo. Pomalými pohyby ji odvázala a vedla ji ke stájím. Když procházela vesnicí, všimla si obchodu s květinami. Řekla si, že by mohla Gabriele koupit kytku. A nebo ještě lépe.Zajde ji natrhat kvítí někam na louku, z toho bude mít určitě větší radost.

Došla pomalým krokem až ke stájím. Slunce už začalo pomalu zapadat, ale měla ještě čas. Otevřela velká vrata a dovedla klisnu do jedné koje, tam ji přivázala. Vyšla z koje ven a došla k sudům s vodou. Vedle nich ležel i kbelík. Nabrala do něj vodu a plný kýbl donesla ke svému oři. Položila ho na zem, vzala si kartáč a začala jím Argo drbat a čistit.

„No tak Argo... vím, jaké ti je horko... myslíš, že mně není?... Jo, víš koho jsem potkala?... Gabrielu...! Seděla v taverně. Pokecaly sme si a večer možná přijde sem, tak se na ni těš.“

Argo se tak nějak rozsvítily oči a vydala nějaký radostný zvuk. Xena se jen usmála a drbala koně dál. Pomalu jezdila kartáčem nahoru i dolů, namáčela ho. Potom sjela i na končetiny. Čistila je a zároveň je chladila. Po chvíli byla Argo konečně čistá, a tak ji Xena položila kýbl s vodou před hlavu, aby se napila. Klisna sklonila hlavu a začala pít. Xena ji jen pohladila po hřívě a opřela se o pijícího koně.

„Hrozně se mi po ní stýská... Mám ji ráda... a bojím se... že... že víc než ráda...“ říkala si Xena sama pro sebe a pro Argo, ale ta ji vůbec nevnímala.

„Víš, on mně náš rozchod velice zasáhl do srdce... Ani sem netušila, že ji ještě v životě uvidím... a teď... byl to pro mně šok...! Všechno ji dnes večer řeknu... řeknu ji, jaké k ní mám city!!!“ říkala Xena a stále zvyšovala hlas. Po chvíli si uvědomila, že skoro křičí a tak se ztišila. Naposledy pohladila Argo, a pak odešla ze stájí, které zase zavřela. Šla rychlím pohybem mimo vesnici, aby to stihla...

Gabriela zatím seděla dál v taverně a popíjela, ale teď už jen vodu, protože nechtěla být opilá, až bude u Xeny. Taky si začala sama pro sebe mluvit:

„Ha to je zajímavé... Dřív bych asi řekla, že půjdu se Xenou, ale dnes... Dnes říkám Půjdu ke Xeně... to je hrozné, jak jsme se od sebe tak vzdálili... Stále ji mám ráda... No ráda... to je asi špatné slovo... spíš... ale ne to ne... nebo že by snad jo...? Spíš ne…!“ říkala si sama pro sebe...

Xena opustila mezitím vesnici a šla rychlím krokem k té louce, u které v poledne bojovala. Mrtvoly už byly v polorozpadlém stavu a obletoval je hmyz. Xena jen zakroutila hlavou a sehnula se. Začala trhat květiny.Červené, rudé, bílé, žluté... všelijaké. Především kopretiny,pampelišky, vlčí máky, a potom zašla ještě do lesa a obohatila to o kapradí. Vznikla ji takhle krásná květina a nic za ní nedala.Snad se bude Gabriele líbit.Opět se zvedla a zadívala se na zapadající slunce. Začala zase myslet na Gabrielu a na jejich poslední hádku.

Řekla si: Ne...! Teď to nesmím zase pokazit... tenkrát to byla moje chyba, že jsem se zbavila svého nejcenějšího pokladu. Ale dnes... Dnes Gabrielu utéct nenechám...! Jinak... jinak se asi... já... nevím co jinak...“ řekla Xena a stále se dívala na slunce, které už začalo mizet za obzorem. Rychle se vzpamatovala a otočila se zpátky, směrem ke vsi. Místo chůze začala utíkat. Utíkala po cestě po které přišla. Co krok, to oblak prachu. Xena se řítila neskutečnou rychlostí. Konečně po chvíli už měla ves na dohled.Vlítla do ní a vyhledala stáje. Rozrazila dveře, aby se přesvědčila, že Gabriela tu ještě není. Měla štěstí, Gabriela tu ještě nebyla. Oddechla si, vešla dovnitř a zavřela za sebou. Posadila se na kopu sena a květiny pro Gabrielu položila do kýble, ze kterého pila Argo. Nic jiného tam neměla. Po chvíli si řekla, že by mohla ty květiny něčím svázat k sobě, jenže žádný provázek neměla. Tak ji napadlo, že si uřízne pár vlasů a sváže to k sobě jimi. Vytáhla nůž, chytla pár vlasů a řízla. V ruce se ji najednou objevilo tak dvacet vlasů. Xena se jen usmála, vytáhla květiny a u stonků je svázala vlasy. Udělala tam několik uzlů, a květiny pak zase vrátila do vody. Nůž si zase zasunula do boty. Tam ho nosila vždycky. Byla dobrá, a dokázala jím i házet.

V tom se dveře od stájí pomalu otevřely. V nich se objevila známá Gabrielina hlava.Pro tentokrát se zase rozsvítily oči Xeně.Byla ráda, že za ní Gabriela zašla.

„Zdravím... pojď dál.“

„Taky zdravím... děkuju“ řekla Gabriela a zavřela za sebou. Přišourala se až k sedící Xeně.

„Vítej v mém luxusním příbytku“ zavtipkovala Xena a ukázala Gabriele, kam si může sednout.

„No... neřekla bych, že je to tady luxus,“ řekla a posadila se.

„Máš pravdu... taky že není, ale já jsem skromná... nějak to tady vydržím.“

„Rozumím... a nechtěla bys tady společnost?“

„Společnost…? To jako tebe?“

„No ano... v hostinci je dost nuda... tady bych si s tebou mohla aspoň povídat a... zkrátka být s tebou... dlouho jsme se neviděli.“

„Tak jo... jestli ti to nebude vadit, jak tu žiju, tak se sem klidně nastěhuj.“

„Děkuju“ řekla Gabriela, ale potom zavládla chvilka ticha.

„Hele, co jsem ti přinesla,“ řekla Gabriela, aby nebylo ticha a vytáhla flašku vína.

„To je pro mě...? To si nezasloužím.“

„Máš pravdu... ty si zasloužíš mnohem víc.“

„No tak děkuju... ale vypijeme ji spolu jo?“

„Tak dobře,“ řekla Gabriela a chtěla ji začít otvírat, když v tom ji Xena zastavila.

„Počkej, taky pro tebe něco mám,“ řekla a vytáhla květinu.

„No Xeno... ta je nádherná... koukám, žes nezapoměla, že mám květiny ráda, zvlášť takhle pestrobarevné.“

„Ne nezapoměla... Líbí se ti? Sama jsem je trhala.“

„Ano, Xeno... jsou moc krásné...“ řekla Gabriela a z oka ji ukápla slzička. Pokusila se ji zakrýt, jenže Xena si ji všimla, ovšem nedávala nic najevo, dělala, jako že nic. Gabriela si ji rychle otřela a pokračovala dál v konverzaci.

„Tak otevřeme tu flašku ne?“

„Jo, jasně... půjč mi ji, já to udělám.“

Gabriela podala láhev Xeně, která ji uchopila a začala páčit špunt ven.Láhev se bez problému otevřela. Xena zahodila špunt a hrdlo láhve si přiložila k ústům. Tekutina ji začala vtékat dovnitř. Xena pokla.

„Mmm... je moc dobré... sladké... i pěkně vychlazené,“ řekla Xena, olízla se a podala láhev Gabriele.

„Jsem ráda, že ti chutná... A jakou máš vůbec taktiku na Scythy?“ řekla Gabriela, vzala si láhev od Xeny a taky se napila...

„No, jako vždycky... hodlám je nahánět... a chytit.“

„Jo, jasně, rozumím,“ řekla Gabriela a zasmála se.

...

Po dvou hodinách, když už byla tma, měly Xena s Gabrielou už v sobě celou láhev a byly napůl opilé. Dlouho si povídaly a potom si začali vyprávět vtipy. Smály se na celé kolo, jedna víc než druhá: „...a víš, jak se pozná absolutní šlapka?“ ptala se Xena Gabriely.

„To fakt nevím,“ řekla Gabriela celá vysmátá a čekala na odpověď.

„To je ta, která ti dá i na poušti za hrst písku.“ Řekne Xena a rozesměje se, až spadne na zem. Gabriela se taky začne smát, až se drží za břicho. Xena se dál smála, až najednou:

„Ha hah ha... au au jauu... ááá moje záda.“

„Co je ti Xeno? Začaly tě z těch vtipů bolet záda?“ řekla Gabriela a usmála se.

„A... ano... asi sem si s nima dnes něco udělala. Snad to nějak přežiju.“

„A nechceš, abych tě namasírovala?“

„No klidně... a nevadilo by ti to... Já jen že... no však víš, co myslím.“

„Vím... .to je v pořádku... nic v tom není, neboj.“

„Dobře...“ řekla Xena. Stáhla ze sebe zbroj, a ven vypadla její krásná ňadra s velkýma bradavkama. Trochu zrudla a natáhla se pomalu na břicho. Opřela si hlavu o ruce a zavřela oči. Začala zhluboka dýchat, aby se uklidnila. Gabriela mezitím se k ní nahnula a začala ji jemně masírovat trapézy. Xena se jen prohýbala jako kočka, dělalo jí to moc dobře. Z trapéz sjela Gabriela níž na lopatky.

Pořádně na ně tlačila, její jemné ruce dělaly na Xeniných zádech velké kruhy. Z lopatek sjela na páteř a pěstí na ni přitlačila. Bylo slyšet tiché křupnutí. Xena potichu vyjekla slastí. Gabriela sjížděla ještě níž na kříž. Pořádně na něj přitlačila. Jemnými pohyby vyjela zase nahoru a začala Xeně jemně masírovat zase lopatky. Sama pro sebe si začala v duchu říkat: „Ach, přibozích ... já ji tak chci... musím to udělat!“

Stále Xeně masírovala lopatky, a hlavou se k ní nahnula, k jejímu krku. Začala ji dýchat svůj horký dech dozadu na krk a při tom ji stále masírovala. Xeně z toho naskákala husí kůže, celá se otřásla. Gabriela chtěla mezitím Xenu už už políbit na krk, když v tom se zastavila, a hlavu zase zvedla. Přestala Xenu masírovat a zvedla se.

„Promiň Xeno... já... asi bych už měla jít...“

„Dobře... ale nevyháním tě... klidně tu zůstaň, jestli chceš“

„Ne to je dobrý... já... já už půjdu... tak... dobrou noc...“

„Tobě taky... ahoj.“

„Ahoj,“ řekla Gabriela a pomalu se otočila. Otevřela dveře od stájí, prošla jimi a zase za sebou potichu zavřela. Šla tmou až k hostinci, ve kterém bydlela.Potichu si otevřela dveře od svého pokoje, a zase za sebou zavřela. Zapálila svíci na stole a posadila se na postel. Byla horká noc, a tak z ní tekly kapky potu. Přemýšlela o tom, co všechno se dnes seběhlo, a co se stalo. Seděla na posteli a stírala ze sebe jednu kapku potu za druhou.

Xena zatím stále zůstala polonahá ve stájích, také přemýšlela o dnešku. Také ji bylo horko, a tak si řekla, že se zajde vykoupat. I když je noc, tak tam půjde, aspoň bude mít více soukromí. Zchladí se a zapomene na to co se vlastně stalo. Začala se celá svlékat. Stáhla ze sebe boty, a koženou suknici. Vzala si ručník, do kterého předtím otřela Argo a obvázala si ho okolo sebe a zavázala ho. Pohladila Argo a vydala se ke dveřím, a potichu otevřela. Nejdřív vykoukla, jestli náhodou venku nikdo není. Bylo čisto, a tak se potichu vyloudila ze stájí a proběhla jako stín přes celou vesnici až za ní.

Gabriela stále seděla na posteli. Stírala ze sebe kapky potu a potom i kapky slz, které ji tekly z očí. Řekla si, že se půjde schladit do jezera. Proto vzala ručník ležící na židli, svlékla se do naha a obvázala ho okolo sebe a zavázala ho. Potichu se vyhoupla ven z okna a stejně jako Xena se proplížila přes celou vesnici směrem k jezeru.

Xena zatím šla rychlým krokem přes les. Bylo tma, ale Měsíc svítil, takže bylo trochu vidět. Šla dál lesem, když v tom dorazila k jezeru, které viděla cestou. Jenže teď v noci vypadalo nádherně. Malé jezírko, celé dokola obrostlé křovím, nebylo sem vidět, krásně upravené břehy, na jedné straně malý vodopád a na druhé odtokový kanál, přes který vedl malý most. Hladina jezera byla klidná, a světlo Měsíce se v ní krásně odráželo. Xena celé jezírko obešla na druhý břeh, bylo tam hůř vidět, až došla k malé vrbě, která tam rostla. Chvíli si jezero ještě prohlížela. Potom si chtěla už začít ručník svlékat, jenže v tom uviděla na druhé straně postavu, ale okamžitě ji poznala. Byla to Gabriela. Rychle se schovala za malou vrbu stojící vedle. Natiskla se co nejvíc na ní, aby ani kousíček ji nebyl vidět.

Gabriela se zatím procházela jen v ručníku po břehu. Obdivovala nádhernou krajinu a nádherné jezero, stejně jako Xena předtím. Ta se stále krčila za malou vrbou, ale nakonec ji to nedalo a potichu a pomalu celá vylezla ven. Podívala se na Gabrielu, Gabriela zase na Xenu, protože si ji nevšimla. Ani se jí moc nelekla, jen se na sebe dívaly. Jejich pohledy se po chvíli střetly. A po chvíli se střetla i jejich mysl. Zdálo se, jako kdyby si telepaticky spolu povídali. Nikdo se nikdy nedozví, o čem se spolu bavili, ovšem jedno bylo jisté: Jedna bez druhé nemohly být. Proto se po chvíli Gabriela přemohla a pomalu si rozvázala ručník, ten z ní okamžitě spadl. Xena jen vyvalila oči a celá ztuhla. Nemohla se na tu krásu vynadívat, nemohla se vynadívat na Gabrielino mladé, vyvinuté tělo. Potom se taky vzchopila a rozvázala i svůj ručník, který z ní taky okamžitě spadl dolů. Teď pro změnu vyvalila oči Gabriela. Pozorovala Xenino plně vyvinuté tělo. Obě teď byly úplně nahé. Xena udělala první krok a vlezla si po kolena do vody, Gabriela po chvíli udělala to samé. Obě se začaly klepat vzrušením. Začaly se k sobě blížit. Byly od sebe pět metrů, čtyři. Tři, dva, jeden...

Dno v jezeře bylo mělké a tak tu obě stačily a byly tu jen po pás. Stály těsně u sebe nalepené, a hleděly si do očí. Obě byly stále trochu opilé a tak nevěděly skoro, co dělají. Gabrieliny ruce se pomalu zvedly, až se zavěsily Xeně okolo krku, zatímco Xeniny ruce sjely na Gabrieliny boky. Obě ženy se k sobě ještě více natiskly, až byly na sebe úplně nalepené. Nahnuly se k sobě, jejich rty byly od sebe pouhé dva centimetry. Obě vnímaly voňavý a horký dech té druhé. Natiskly se na sebe ještě víc, až se jejich rty spojily. Nejdřív byly na sebe jen nalepené, ale potom se obě trochu odvážily a začali se jemně pusinkovat. Jemně polibky přerostly do vážnějších, kdy už obě rozevíraly ústa svými jazyky té druhé. Obě pronikly do partnerčiných úst a začaly si hrát s jejím jazykem. Byl to nádherný pohled: Dvě ženy se po pás ve vodě spolu milují za krásné a horké noci. Zbytek noci si už ovšem ani jedna z žen nepamatovala.


Xena se totiž ráno probudila. Bolela ji hlava z alkoholu. Probudilo ji slunce, které ji svítilo do očí. Chtěla si sednout, jenže ji něco leželo na prsou. Koukla se, co to je a po chvíli zjistila, že to má blond vlasy. Něžně pohladila Gabrielu po hlavě. Obě dvě byly nahé. Gabriela ještě spala, potichu chrápala. Xena se nemohla hýbat, aby ji neprobudila a tak ji jen něžně hladila po hlavě.

„Mám tě ráda,“ řekla Xena Gabriele, která ještě spala.

„Já tebe víc,“ ozvalo se.

„Gabrielo... ty nespíš?“

„Ne, už ne... Jsem ráda, že jsi mě nechala dospat...“

„To je samozřejmost, stejně jsem vzhůru teprve asi pět minut.“

„Víš... víš, co se včera stalo?“

„No... nepamatuji si na to... ale... vím... že... že se mi to líbilo... koukni se na svůj ručník,“ řekla Xena a podala Gabriele její ručník. Byl celý od nektárku a od šťávičky.

„Aha...už asi vím, co se tu v noci dělo,“ řekla Gabriela a usmála se. Xena ji úsměv opětovala a položila si jí zase na prsa.

„Lituju toho, že jsem tě nechala odejít... teď už to tak nedopadne... a nechám si tě jen a jen pro sebe.“

„Ano, Xeno... budu jen tvoje,“ řekla Gabriela a ještě víc se na Xenu nastiskla. “Asi bychom se měly obléci, ne?“

„Ano... ale ještě předtím tu mám jednu práci,“ řekla Xena a převalila Gabrielu pod sebe...



Konec



© Copyright 2010 by 8Ball






| povídky | main | XWP 1 | XWP 2 | XWP 3 | XWP 4 | XWP 5 | XWP 6 |
| subtext | film | legrácky | subgallery | news | download | links | e-mail |