The Celluloid Closet / Gefangen in der Traumfabrik / Polapeni v továrně na sny – USA 1995 – režie Rob Epstein, Jeffrey Friedman.
Jde o střihový dokumentární snímek, mapující historii subtextu, lépe řečeno homosexuality na stříbrném plátně. Převážně se tu samosebou hovoří o tvorbě made in Hollywood a o subtextu pánském (ve filmu často frekventovaný sumarizační pojem gay people považujeme za poněkud nešťastný). V titulních rolích spatříme mnoho známých tváří, z nichž jmenujme např. Susan Sarandon, Tonyho Curtise, Toma Hankse, Whoopi Goldberg.

Film kritizuje cenzuru v kinematografii a zamýšlí se nad jejími příčinami. Nemluví se jen o populárním § 175, nýbrž především o údajných tajných dohodách velkých studií s katolickou církví. Podle těchto dokumentů mělo být ve filmu zobrazováno pouze to, co bylo vhodné. V kontextu podobných úvah není složité představit si, proč měli hollywoodští takový problém s reálným zobrazením žen a jejich vztahů.

The Celluloid Closet jako celek je subtextu očividně nakloněn. To je na první pohled jistě hezké, my se však ptáme, jakým přínosem pro nás zaangažované bylo toto movie v roce 1995? Právě tento rok považujeme za zlomový co do prezentace lesbiček v médiích. Někdy kolem tohoto data se cosi událo, cosi, co zapříčinilo postupné změny v přístupu k ženám a jejich partnerství. Můžeme popustit uzdu fantazii a například si myslet, že ony cenzorní dohody s církví přestaly po x desítkách let platit, nebo že jednoduše vyčpěly. Zajímalo by nás, když Hollywood tolik fandí homosexualitě, proč proti filmové cenzuře nebojoval? Peněz na to měl ažaž. A proč film The Celluloid Closet nevznikl dejme tomu o deset, či dvacet let dřív? Náklonnost k homosexualitě po roce 1995 nám připadá poněkud... opožděná.
Film The Celluloid Closet obsahuje množství ukázek, snad přes stovku, a člověk by skoro řekl, že se v minulosti netočily jiné filmy než subtextové:-) Doprovodný komentář nám vysvětlí, že v dřívějších dobách museli divačky a diváci díky cenzuře při hledání subtextu číst mezi řádky. Stálo by zato vědět, mezi jakými řádky četli autoři tohoto filmu, když berou za HS vzájemné prohlížení si koltů dvěma kovboji ve známé kovbojce z r. 1948 Red River; zřejmě berou hlavně za falický symbol, či co – a dokonce zde nacházejí jednu z nejerotičtějších scén, a to ve rvačce mezi J. Waynem a M. Cliftem :-///
Dalším sporným příkladem se zdá být hledání subtextu ve starých groteskách. Připusťme, že výměna kalhot mezi Laurelem a Hardym v movie Liberty (1929) může při trošce snahy evokovat připomínku, že něco jako pánské HS v reálu existuje. To je ale všechno, nejde tu o žádný subtext ani o zobrazení homosexuality. Navíc nevíme, jaký byl v tomto případě režijní záměr.

Podobně diskutabilní situace nastává ve westernovém muzikálu Calamity Jane (1953) se zpěvačkou Doris Day v titulní roli. Když Calamity okukuje Katie Brownovou, rozplývá se, jak mohou být některé ženy krásné. Ani zde není bohužel jasné, jak celou věc myslí. K tomu dlužno připočíst, že příslušná scéna působí z dnešního pohledu přinejmenším naivně, bez jakéhokoli náznaku erotična. [#1] [#2] [#3]
– Po o5ovném a důkladném shlédnutí muzikálu CJ musíme konstatovat, že se místy opravdu zdá, jako by se autoři pokoušeli cosi nepatrného přes úpornou cenzuru do filmu vpravit. Rozhodně nejde o píseň Secret Love, [#4] ta je bezpochyby určena Billu Hickokovi, bohužel. Spíš máme na mysli vřelý vztah mezi oběma hrdinkami a také to, že Katie bere zpočátku Jane jako muže. [#5] [#6] Nejzajímavější situací, která by mohla zanechat jistý subdojem, je odjezd C&K do polorozpadlého srubu a jeho přeměna na Calam×Katie "Home Sweet Home" (+ píseň A Woman´s Touch).
V muzikálu se také nedají přeslechnout významné narážky deadwoodských kovbojů na to, že spolu obě ženy bydlí.
[#7] [#8] [#9] [#10]

Dalším IOHO (in our humble opinion;) nevhodným příkladem subtextu v kině je Wilderova superkomedie Some Like It Hot (1959), v níž se Joe a Jerry, dva muzikanti na útěku, převléknou za Daphne a Josephine a hrají nějaký čas v dívčí kapele. Kde je tu probůh přítomen nějaký subtext? Ženský ani v tom nejmenším náznaku. A pánský? Jde snad o momenty, kdy se Daphne - Jerry z donucení přátelí s milionářem Osgoodem? Jenže Osgood hledá manželku. A Jerry má rovněž rád ženy.

Vážíme si Susan Sarandon i jejích problémových rolí, např. v trans muzikálu Rocky Horror Picture Show (1975) nebo ve filmu The Hunger (GB 1983), kde má velmi známou milostnou scénu s Catherine Deneuve. (scéna je provázena úžasným ženským dvojzpěvem z opery Lakmé - "Sounds a love song":-) Ovšem film z roku 1991 Thelma a Louise? Nene, ani náhodou, tohle zdařilé road movie je o dvou (nepoučitelných) heterách. Možná to S.Sarandon ve své roli cítila jinak, bohužel je důležitější, kam mířil scénář. My si dovolujeme tvrdit, že subtext mezi Thelmou a Louise nemohl být, protože k němu nebyl žádný důvod. Ovšem, jejich filmový vztah k mužům zrcadlí nad jiné dobře neštěstí a absurditu hetero feministek, které pohrdají muži, nenávidí je, považují za bezcenné, doplácejí na ně, ale psychické a ani fyzické závislosti na nich se nedokážou zbavit.

Abychom tvůrcům The Celluloid Closet nekřivdili, dodáváme, že ve filmu hovoří i o řadě cenzorních střihů, tedy o scénách, které divácké oko nemělo nikdy spa3t a samosebou, že některé z uvedených filmových ukázek v The Celluloid Closet ženské partnerské vztahy opravdu zobrazují. Jsou to např. The Children´s Hour (1961), Personal Best (1982), Silkwood (1983), Go Fish (1984), Three of Hearts (1993) a další.
[#11] [#12] [#13] [#14] [#15] [#16] [#17] [#18] [#19] [#20] [#21] [#22] [#23] [#24] [#25] [#26] [#27] [#28] Hodnocení: **




| zpět |