Ruth to vidí jinak – Česká televize, centrum dramatické tvorby v r. 2004, režie Jitka Němcová.
Po dlouhé době měly divačky konečně šanci shlédnout tuzemský pořad, o jehož kvalitách má smysl na těchto stránkách vést diskuzi. Chválit, či kritizovat?, je první otázka, kterou si pokládáme. Ta druhá, neméně důležitá, může zaznít například v následující podobě: nevidí to Ruth náhodou úplně stejně většinově?
Ruth

Celkově vzato musíme konstatovat, že se film Ruth to vidí jinak České televizi skutečně povedl a ne nadarmo se uvažovalo o jeho zařazení do kin. Jako by se dramaturgie nějakým šťastným omylem po všech úspěšných, jinak zoufale toporných humoreskách, nekončících pohádkách a dalším divácko-autorském utrpení, zatoulala kamsi do svého dávno ztraceného zlatého fondu. Herci tu skutečně hrají, mají zažitý text, nejsou nuceni deklamovat bez přípravy, světelná technika pracuje, díky čemuž nemáme dojem, že jde o rozhlasovou dramatizaci, jak to dost často bývá. V neposlední řadě zaslouží pochvalu výběr doprovodné hudby, z klasické byl použit Čajkovskij a Chačaturjan, co dodat? Nesmíme samozřejmě opomenout věc nejdůležitější, tedy sqělý a velmi přesvědčivý herecký výkon obou hlavních protagonistek, Michaely Kuklové v roli Ruth a Jitky Schneiderové v roli Magdy.

Aby nedošlo k omylu předesíláme, že na rozdíl od TV filmu Lišák, kde bylo partnerství žen pojato velmi otevřeně, v případě Ruth máme před sebou téměř klasický subtext. Oč zde kráčí; stručně řečeno, dvě dívky, jeden muž, dvě lásky jako trám a emigrace. Krátké dějové zhodnocení tohoto typu úplně postačí k tomu, aby se subtextu lačné divačky od filmu Ruth to vidí jinak odvrátily. Nicméně, to by byla chyba, neboť vztah dvou hlavních ženských postav v Ruth rozhodně nepředstavuje jednoznačné a klasické přátelství. Režie i autoři se o subtext bezpochyby pokoušeli, bohužel, jejich vlastní většinová ustrašenost jim znemožnila dotáhnout celou věc alespoň k nějakému začátku, neřku-li ke šťastnému konci.

Příběh filmu Ruth to vidí jinak běží ve dvou paralelních rovinách, v totalitní a současné. První z nich je odlišena červeným oděvem obou hlavních hrdinek a jednobarevností jejich okolí. BTW hnědá byla v tomto případě zvolena velmi vhodně.



Subtext v průběhu děje:

1. – V začátku filmu můžeme spa3t Ruth s Magdou na kolotoči coby dívky školou povinné, které si slibují věrnost a i to, že budou v dospělosti žít spolu, a to bez kluků. Poté papají čokoládu a líbají se:-///

2. – Ruth s Magdou na kolotoči už povyrostly, čokoládu proto vynechají, namísto ní kradou doma cigára a víno. Jejich kamarádská idyla skonči v momentě, kdy Ruth sdělí Magdě, že chodí s Adamem. Magda je konsternovaná, a nejen v této chvíli, ale i celkově to vypadá, že spíš než Ruth to vidí jinak ona. Požaduje po přítelkyni, aby jí "ukázala, jak Adam líbá", protože "si to přece vždycky ukazují". Ruth odmítá. (Asi z důvodu, že jsou obě v záběru kamery;)

3. – Ruth s Magdou jedou v noci společně k řece. Ruth tančí za zvuku písně Power of love, zpívané nikoli bohužel Jennifer Rush, nýbrž Petrou Janů, a Magda ji významně, možná zamilovaně, pozoruje. V každém případě jde o velmi emotivní scénu, po které následuje jízda na lodičkách, žárlivý výstup Magdy, pád do vody, a prazvláštní vodní potyčka.

4. – Magda trpí bulimií. Dívá se do zrcadla a zkonstatuje, že vypadá "vyblitě". Zeptá se přítelkyně, co s ní provede. Ruth jí nasadí na hlavu závoj se slovy "vezmu si tě za ženu". (Dobrý nápad, že;) Magda s Ruth se tu objevují v úplně stejných šatech, a i v tom můžeme nalézt jistou symboliku jejich vzájemného vztahu.

5. – Magda se po patnácti letech vrací do republiky, vleze do domu Ruth oknem a roztrhne si o parapet lýtko. Ruth jí ránu ošetří a zašije. Věta "sundej si kalhoty" působí za dané situace přinejmenším neobvykle.

6. – Magda a Ruth se pohádají a poperou v bytě Magdiných rodičů.

7. – Magda s Ruth jedou společně tramvají, drží se za ruce, chovají se k sobě důvěrně.

Z hlediska subtextu působily IOHO poněkud kontraproduktivně levné zrcadlové pózovací a zapínací twins šarády, snadno objevitelné nejen v seriózních dílech, jako kupříkladu v movie Single White Female, ale i v erotických pořadech nejisté qality, konkrétně např. ve francouzské bisexuální sérii Afrodiziaka.

(Střídání časových rovin v průběhu Ruth, skoky do dětství, nám při trošce dobré vůle mohou připomenout americké slzavé údolí jménem Beaches.)



Po návratu Magdy z emigrace hrozí prohloubení jejího vztahu s bývalou přítelkyní. Nikdo jim totiž nestojí v cestě; zubní lékařka Ruth není vdaná a Magda přišla o manžela při autonehodě. Scénář si byl této situace plně vědom a obě hrdinky k sobě skoro až do konce filmu nepustil. Děj byl zaplácnut potížemi s patnáctiletou Bohunkou, dcerou Ruth, která se chová svérázně, má vlastní názory a nechává se na louce osahávat Tondou. Další potíž je s kolegou-přítelem Ruth, ten by se chtěl ženit. Asi proto, že už mu přestávají stačit výlety do lesa, kam chodí s Ruth běhat a souložit. V lese jí rovněž později vyčte, že nemá o sex s ním zájem a že ho odbývá. (*??*)

Kopulační problémy má i Magda; ta jezdí po vlastech českých a neúspěšně se pokouší o sex v otevřeném kufru vozu s úplně cizím stopařem. (Jaké vzrůšo, že?) Aby bylo jasno, stopař může, ne tak Magda. (*??*)
Magda

V závěru filmu se obě hrdinky konečně setkají, a to při oslavě narozenin Magdy, kam Ruth zavítá s kyticí hřbitovního kvítí v náruči. Scéna s hádkou a mlčícími hosty je velmi dobrá a postihla by při ní momentální indispozice dozajista i Kristýnu Bojarovou, přestože není jisté, zda šlo zrovna o nedělní oběd:-)

Co se vztahů týče, autoři se nás snaží přesvědčit, že před patnácti lety Magda nepřebrala Ruth přítele z lásky, nýbrž proto, že se bála samoty. Ovšem považovat tohle za náznak subtextu je přinejmenším pochybné.

Zcela mimořádnou příležitost k subtextu měli scénáristé při scéně s obědem. Oběd u Magdiných rodičů udělal diváctvu radost už jen hudebním doprovodem - Maškarádou - a později i hádkou s následnou pranicí obou hlavních hrdinek, zakončenou vleže pod stolem. Zda tato žhavá kreace s objetími a dojatými polibky působí všeobecně jako subtext, není zcela jisté. Jisté je rozhodně to, že právě v tomto napjatém momentu dramaturgie, která díky svižné Svobodově džezůvce ve stylu němých grotesek a oběma herečkám úspěšně přebalancovala hranu trapasu, prošvihla možnost alespoň něco drobného naznačit. Přesto můžeme říct, že příslušná scéna subtext přinejmenším navozuje. Podobně jako dřívější šití zraněné nohy a sahání do úst při prohlídce zubů. I tato pasáž příběhu je z hlediska přátelství nadstandardně důvěrná. Rozhodně víc, než bývá v místních televizních luzích a hájích, zemský ráj to na pohled, obvykle zvykem.


K erotice jen stručně: několikeré svlékací scény vyplynuly z děje, nepůsobily tudíž násilně, a byly pojaty celkem vkusně. Diváckou radost napáchaly samosebou diferencovaně. Našim stránkám se nejvíc líbila domácí koupel Ruth, úplně zbytečně podsvětlená a rozostřená, nejmíň pak solidární Adam, ochotný vysvléci se na ulici bezdůvodně do naha. Nehodláme samozřejmě naši preferenci komukoli nutit, jsme v otázkách sexuality tolerantní, a ponecháváme tudíž každému právo na jeho vlastní názor. (Pokud bude stejný, jako je ten náš:-)))

U divaček znalých pražského místopisu mohla vyvolat úsměv závěrečná scéna s tramvají, v níž se autoři filmu bez jakékoli invence za všeobecně ožralého, nic neřešícího veselí úporně pokoušeli dostrkat děj k závěrečným titulkům. Bludná tramvaj s číslem osmnáct, označená tabulkou "Vozovna Pankrác", vyrazila od podolské vodárny po nábřeží za pomoci kamerového střihu přeqapivě vlevo ve směru na Braník. (??) Řidič se poté pravděpodobně s tramvají během minuty ve smyčce na Modřanské otočil, aby zamířil kolem podolského plavečáku z5 k vodárně. V posledním záběru odbočuje tatáž tramvaj o5 od vodárny vpravo na nábřeží:-/

Závěrečný tramvajový subtext "voníš, jako když jsme spolu kamarádily" a další vzájemné očichávání obou protagonistek, přerušené revizorem jízdenek, nepřinesly bohužel na konci filmu kýžený efekt. Uprostřed děje byla tato scéna, navozující příliš důvěrný vztah, z pochopitelných důvodů nepoužitelná:-/ Jestli je možné tento závěr filmu sumarizovat jako začátek společného soužití vysněného v dětství, nevíme.


Zda se někdy tuzemská veřejnoprávní dokáže zbavit heterosexuálních klišé a vizualizovat ve svých pořadech slovo "lesba", aby se příslušné divačky mohly dočkat aspoň lehce pravidelného svěžího subtextu, se stále ještě nedá říct. Jistě, každá změna chce svůj čas, otázkou zůstává, zda času v tomto případě už neuběhlo přespříliš.
Hodnocení: **



» Za Realm of antisubtext zpracovala Jana-neruda «




| zpět |