Ruth to vidí jinak
Česká televize, centrum
dramatické tvorby v r. 2004, režie Jitka Němcová.
Po dlouhé době měly divačky konečně šanci shlédnout tuzemský pořad, o jehož kvalitách má smysl na těchto stránkách vést diskuzi. Chválit, či kritizovat?, je první otázka, kterou si pokládáme. Ta druhá, neméně důležitá, může zaznít například v následující podobě: nevidí to Ruth náhodou úplně stejně většinově?
Celkově vzato musíme konstatovat, že se film Ruth to vidí jinak České
televizi skutečně povedl a ne nadarmo se uvažovalo o jeho zařazení do kin.
Jako by se dramaturgie nějakým šťastným omylem po všech úspěšných, jinak zoufale toporných
humoreskách, nekončících pohádkách a dalším divácko-autorském utrpení, zatoulala kamsi do svého dávno ztraceného zlatého
fondu. Herci tu skutečně hrají, mají zažitý text, nejsou nuceni deklamovat bez
přípravy, světelná technika pracuje, díky čemuž nemáme dojem, že jde o rozhlasovou dramatizaci, jak to
dost často bývá. V neposlední řadě zaslouží pochvalu výběr doprovodné hudby, z klasické
byl použit Čajkovskij a Chačaturjan, co dodat?
Nesmíme samozřejmě opomenout věc nejdůležitější, tedy sqělý a velmi přesvědčivý herecký výkon
obou hlavních protagonistek, Michaely Kuklové v roli Ruth a Jitky
Schneiderové v roli Magdy.
Aby nedošlo k omylu předesíláme, že na rozdíl od TV filmu
Lišák, kde bylo partnerství žen pojato velmi otevřeně, v případě Ruth máme
před sebou téměř klasický subtext. Oč zde kráčí; stručně řečeno, dvě dívky, jeden muž,
dvě lásky jako trám a emigrace. Krátké dějové zhodnocení tohoto typu úplně postačí k tomu, aby se subtextu lačné divačky
od filmu Ruth to vidí jinak odvrátily. Nicméně, to by byla chyba, neboť
vztah dvou hlavních ženských postav v Ruth rozhodně nepředstavuje
jednoznačné a klasické přátelství. Režie i autoři se o subtext bezpochyby pokoušeli,
bohužel, jejich vlastní většinová ustrašenost jim znemožnila dotáhnout celou věc alespoň k
nějakému začátku, neřku-li ke šťastnému konci.
Příběh filmu Ruth to vidí jinak běží ve dvou paralelních rovinách, v totalitní a
současné. První z nich je odlišena červeným oděvem obou hlavních hrdinek a
jednobarevností jejich okolí. BTW hnědá byla v tomto případě zvolena velmi vhodně.
Subtext v průběhu děje:
1. V začátku filmu můžeme spa3t Ruth s Magdou na kolotoči coby dívky školou povinné,
které si slibují
věrnost a i to, že budou v dospělosti žít spolu, a to bez kluků. Poté papají čokoládu a
líbají se:-///
2. Ruth s Magdou na kolotoči už povyrostly, čokoládu proto vynechají, namísto ní kradou doma cigára a víno.
Jejich kamarádská idyla skonči v momentě, kdy Ruth sdělí Magdě, že chodí s
Adamem. Magda je
konsternovaná, a nejen v této
chvíli, ale i celkově to vypadá, že spíš než Ruth to vidí jinak ona. Požaduje po přítelkyni,
aby jí "ukázala, jak Adam líbá", protože "si to přece vždycky ukazují".
Ruth odmítá. (Asi z důvodu, že jsou obě v záběru kamery;)
3. Ruth s Magdou jedou v noci společně
k řece. Ruth tančí za zvuku písně Power of love,
zpívané nikoli bohužel Jennifer Rush, nýbrž Petrou Janů, a Magda ji významně, možná zamilovaně,
pozoruje. V každém případě jde o velmi emotivní scénu, po které následuje jízda na lodičkách, žárlivý výstup Magdy, pád do vody, a prazvláštní vodní
potyčka.
4. Magda trpí bulimií. Dívá se do zrcadla a zkonstatuje, že vypadá "vyblitě". Zeptá se přítelkyně,
co s ní provede. Ruth jí nasadí na hlavu závoj se slovy
"vezmu si tě za ženu". (Dobrý nápad, že;)
Magda s Ruth se tu objevují v úplně stejných šatech, a i v tom můžeme
nalézt jistou symboliku jejich vzájemného vztahu.
5. Magda se po patnácti letech vrací do republiky, vleze do domu Ruth oknem a roztrhne si o parapet lýtko.
Ruth jí ránu ošetří a zašije. Věta
"sundej si kalhoty" působí za dané situace přinejmenším
neobvykle.
6. Magda a Ruth se pohádají a
poperou v bytě Magdiných rodičů.
7. Magda s Ruth jedou společně tramvají, drží se za ruce, chovají se k sobě
důvěrně.
Z hlediska subtextu působily IOHO poněkud kontraproduktivně levné zrcadlové
pózovací a zapínací
twins šarády, snadno objevitelné nejen v seriózních dílech, jako
kupříkladu v movie Single White Female, ale i v erotických pořadech nejisté qality,
konkrétně např. ve francouzské bisexuální sérii Afrodiziaka.
(Střídání časových rovin v
průběhu Ruth, skoky do dětství, nám při trošce dobré vůle mohou připomenout
americké slzavé údolí jménem Beaches.)
Po návratu Magdy z emigrace hrozí prohloubení jejího vztahu s bývalou přítelkyní. Nikdo jim
totiž nestojí v cestě; zubní lékařka Ruth není vdaná a Magda
přišla o manžela při autonehodě. Scénář si byl
této situace plně vědom a obě hrdinky k sobě skoro až do konce filmu nepustil.
Děj byl zaplácnut potížemi s patnáctiletou Bohunkou, dcerou Ruth, která se
chová svérázně, má vlastní názory a nechává se na louce osahávat Tondou. Další
potíž je s kolegou-přítelem Ruth, ten by se chtěl ženit. Asi proto, že už mu přestávají
stačit výlety do lesa, kam chodí s Ruth běhat a souložit. V lese jí rovněž později vyčte,
že nemá o sex s ním zájem a že ho odbývá. (*??*)
Kopulační problémy má i Magda; ta jezdí po vlastech českých a neúspěšně se
pokouší o sex v otevřeném kufru vozu s úplně cizím stopařem. (Jaké vzrůšo, že?) Aby
bylo jasno, stopař může, ne tak Magda. (*??*)
V závěru filmu se obě hrdinky konečně setkají, a to při oslavě narozenin Magdy, kam
Ruth zavítá s kyticí hřbitovního kvítí v náruči. Scéna s hádkou a mlčícími hosty je velmi
dobrá a postihla by při ní momentální indispozice dozajista i Kristýnu Bojarovou, přestože
není jisté, zda šlo zrovna o nedělní oběd:-) Co se vztahů týče, autoři se nás snaží přesvědčit, že před patnácti lety Magda nepřebrala Ruth přítele z lásky, nýbrž proto, že se bála samoty. Ovšem považovat tohle za náznak subtextu je přinejmenším pochybné. Zcela mimořádnou příležitost k subtextu měli scénáristé při scéně s obědem.
Oběd u Magdiných rodičů udělal diváctvu radost už jen hudebním doprovodem - Maškarádou - a později i hádkou s následnou
pranicí obou hlavních
hrdinek, zakončenou vleže pod stolem. Zda tato žhavá kreace s objetími a
dojatými polibky působí všeobecně jako subtext, není zcela jisté. Jisté je
rozhodně to, že právě v tomto napjatém momentu dramaturgie, která díky
svižné Svobodově džezůvce ve stylu němých
grotesek a oběma herečkám úspěšně přebalancovala hranu
trapasu, prošvihla možnost alespoň něco drobného naznačit. Přesto
můžeme říct, že příslušná scéna subtext přinejmenším navozuje. Podobně
jako dřívější šití zraněné nohy a sahání do úst při prohlídce zubů. I tato pasáž příběhu
je z hlediska přátelství nadstandardně důvěrná. Rozhodně víc, než bývá v
místních televizních luzích a hájích, zemský ráj
to na pohled, obvykle zvykem.
K erotice jen stručně: několikeré svlékací scény vyplynuly z děje,
nepůsobily tudíž násilně, a byly
pojaty celkem vkusně. Diváckou radost napáchaly samosebou diferencovaně.
Našim stránkám se nejvíc líbila domácí
koupel Ruth, úplně zbytečně podsvětlená a rozostřená, nejmíň pak solidární
Adam, ochotný vysvléci se na ulici bezdůvodně do naha.
Nehodláme samozřejmě
naši preferenci komukoli nutit, jsme v otázkách
sexuality tolerantní, a ponecháváme tudíž každému
právo na jeho vlastní názor. (Pokud bude
stejný, jako je ten náš:-)))
U divaček znalých pražského místopisu mohla vyvolat úsměv závěrečná scéna s tramvají, v níž
se autoři filmu bez jakékoli invence za všeobecně ožralého, nic neřešícího veselí
úporně pokoušeli dostrkat děj k závěrečným titulkům. Bludná tramvaj s číslem osmnáct,
označená tabulkou "Vozovna Pankrác", vyrazila od podolské vodárny po nábřeží za pomoci kamerového
střihu přeqapivě vlevo ve směru na Braník. (??) Řidič se poté
pravděpodobně s tramvají během minuty ve smyčce na Modřanské otočil, aby zamířil kolem podolského plavečáku
z5 k vodárně. V posledním záběru odbočuje tatáž tramvaj o5
od vodárny vpravo na nábřeží:-/
Závěrečný tramvajový subtext "voníš, jako když jsme spolu kamarádily"
a další vzájemné očichávání obou protagonistek, přerušené revizorem jízdenek,
nepřinesly bohužel na konci filmu kýžený efekt. Uprostřed děje byla tato scéna, navozující příliš důvěrný vztah, z
pochopitelných důvodů nepoužitelná:-/ Jestli je možné tento závěr filmu sumarizovat
jako začátek společného soužití vysněného v dětství, nevíme.
Zda se někdy tuzemská veřejnoprávní dokáže zbavit
heterosexuálních klišé a vizualizovat ve svých
pořadech slovo "lesba", aby se příslušné divačky mohly
dočkat aspoň lehce pravidelného svěžího subtextu, se stále ještě
nedá říct. Jistě, každá změna chce svůj čas, otázkou zůstává, zda času v tomto případě už
neuběhlo přespříliš.
» Za Realm of antisubtext zpracovala Jana-neruda « |