Cynara: Poetry in Motion – USA 1996 – scénář a režie Nicole Conn.
Viktoriánská Anglie v roce 1883. Do Baycliff, venkovského místa u Irského moře, přijíždí spisovatelka Byron (Melissa Hellman), aby tu našla klid ke své tvorbě. Krom toho brzy nachází i přítelkyni v místní sochařce jménem Cynara (Johanna Nemeth), v umělkyni inspirované ženským tělem.
Přátelství Cynary a Byron je znázorněno skutečnou filmovou poezií, v níž nechybí umělecké záběry na moře, zapadající slunce a další přírodní malebnosti. Samosebou, že můžeme zažít i romantické projížďky na koních, posezení u krbu, u fontány...
Vztah obou žen později přechází v lásku, přestože jde zprvu jen o představy. V poslední třetině Cynary až k jejímu závěru zhlédneme působivé, citlivě natočené milostné obrazy, nahony vzdálené od tuctové konzumní erotiky.
Film Cynara: Poetry in Motion se režisérce a scénáristce Nicole Conn (též Claire of the Moon) povedl, a to včetně prodloužených titulků, v nichž můžeme spa3t při práci filmový štáb a zažít některé komické situace, např. telefonát v průběhu natáčení milostné scény apod:-)
Cynara by zřejmě zasloužila ohodnotit šesti hvězdičkami, nedáváme je proto, že a priori dané lásce obou hrdinek nestojí vůbec nic v cestě. Též postrádáme alespoň náznak coming outu, a navíc... děj je poněkud odtržený od všeobecné reality. Kolik obyčejných žen si v roce 1883 mohlo dovolit bezstarostné projížďky po pobřeží se svojí milenkou? Moc jich zřejmě nebylo, že. [#1] [#2] [#3] [#4] [#5] [#6] [#7] [#8] [#9] [#10] [#11] [#12] [#13] Hodnocení: *****




| zpět |