Sister My Sister – GB 1994 – scénář a režie Nancy Meckler.
Příběh natočený podle skutečných událostí z Le Mans v roce 1933, kdy veřejnost vzrušil kriminální případ sester Papinových.
Sestry Papinovy vyrůstaly ve velmi chudém prostředí. O šest let straší Christine (Joely Richardson) se o svou sestru Leu (Jodhi May) starala odmalička. Krmila ji, vyprávěla jí pohádky, česala vlasy, zpívala ukolébavku a držela její ruku, když usínala. Christine také velmi žárlila, kdykoli od ní matka Leu odvedla, a tento druh žárlivosti u ní přetrvával i v dospělosti. Plachá a zranitelná Lea byla na matce velmi závislá až do svých jedenadvaceti let. Teprve pak se Christine podařilo odloučit ji od matky obstaráním místa druhé služky v domě madame Danzard (ve skutečnosti madame Lancelin). Zde obě sestry žily v malé podkrovní komůrce, spaly ve společné posteli, staraly se o dům, o vaření i o prádlo, braly plat za jednu pracovní sílu ve výši 150 franků měsíčně na osobu a měly každou neděli volno.

Všechny postavy filmu Sister My Sister působí ponuře a bizarně, což se netýká jen obou hlavních hrdinek, totéž se dá říct i o paní domu madame Danzard a o její mladé dceři. Nestačí jen suchá poznámka o jejich snobizmu, maloměšťáctví, o nadřazeném chování vůči oběma služkám, i ony jednají a zdají se být přinejmenším zvláštní, i ony mají svůj vlastní uzavřený svět.

Christine a Lea jsou teď konečně neustále spolu. Ve dne v noci, v práci i mimo ni a jejich závislost a už tak pevné pouto se po čase mění v milostný poměr. Odhalení vzájemné lásky, fyzické přitažlivosti, obě sestry doslova pohlcuje. Od tohoto momentu, fascinované jedna druhou, jsou k sobě připoutány ještě mnohem víc.
Dva odlišné světy v domě Danzardových by snad mohly vedle sebe i delší dobu existovat nebýt rostoucího na5í mezi nimi. Situace eskaluje jednu noc, poté, kdy Lea při žehlení omylem propálí jistou bílou blůzku. Kvůli tomu paní Danzard slovně napadne Christine. Jedná s ní velmi urážlivě, s absolutním opovržením, a její dcera ji v tom podporuje. Christine se dokáže ubránit, ovšem už je jasné, že další pobyt obou sester v tomto domě nebude možný. Urážky pokračují dál a křik s hádkou přilákají na schodiště i mladší sestru. Ta se ještě nevzpamatovala ze šoku z propálené blůzky a je ještě zranitelnější než obvykle. Madame Danzard se hned nato pustí i do ní; chová se, jako by byla Lea méněcenný člověk, a vzá5í na obě sestry plivne. Vůbec nechápe, že právě překročila pomyslnou hranici, z níž už není návratu. Pak přichází katastrofa; Christine začne svou mladší sestru bránit doslova jako divoké zvíře. Lea se k ní přidává a důsledkem krvavého útoku je smrt madame Danzard i její dcery. Obě zůstávají ležet pod schodištěm, na tělech nemají téměř žádná zranění, ovšem podle obličejů je není možné identifikovat...
Zbytečná dvojnásobná vražda, nebo spíš zabití v pominutí smyslů, znamená definitivně konec ráje, konec sleep my little sister sleep, popěvku, kterým Christine svou mladší sestru od dětství až po dospělost uspávala...

sleep my little sister sleep
hold my hand and sleep so deep
I will never leave your side
my little sister close your eyes
          dream my little sister dream
dream I´m here now dream your dreams
over things you want to be
my little sister dream for me

Obě sestry se ani nepokoušejí utéct. Jsou nalezeny v podkroví ve své komůrce, úplně nahé, stulené k sobě, k smrti vyděšené z toho co spáchaly, i z toho co bude následovat.

Léu odsoudili k deseti letům. Po odpykání osmi let byla za dobré chování propuštěna. Žila pak u své matky a pracovala pod jiným jménem jako hotelová pokojská. Zemřela v roce 2000, pohřbena je v Nantes. (film se od skutečnosti liší v některých datech, např.: Léa odsouzena na 20 let, zemřela v r. 1982)
Christine soud vyměřil trest smrti. Ortel byl později změněn na doživotní nucené práce (vyhnanství). Christine, trpící fyzickou i duševní sešlostí, zemřela po pouhých čtyřech letech na zápal plic v psychiatrické korekci v Rennes u Saint Méen. Jako měrou se na její kachexii podepsal fakt, že už nikdy nespatří svou milovanou sestru, si není těžké domyslet...


Psychologický, velmi dobře natočený film Sister My Sister bývá pro podobný námět často srovnáván s moviem Heavenly Creatures. I v něm jsou pachatelky zločinu v podstatě vylíčeny jako oběti společenských poměrů, přičemž je z morálního hlediska velice složité posoudit skutečnou míru jejich viny.
Případ nebo raději příběh sester Papinových inspiroval mnoho tvůrců hraných i dokumentárních pořadů. Jedním z posledních je celovečerní francouzský film z r. 2000 Les Blessures assassines (v angl. verzi Murderous Maids).
[#1] [#2] [#3] [#4] [#5] [#6] [#7] [#8] [#9] [#10] [#11] Hodnocení: *****



| zpět |